Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/3)
Za domečkem Janáčkovým je velikánský dům, rektorát Vysokého učení technického, tam půjdeme za mistrovým kvítím milodějným, pravila múza Mab.
V Brně napadlo něco málo sněhu. Než jsem se přepravil na Smetanovu ulici, bělostný poprašek zčernal. U kamenného popelníku před rektorátem postávala dívka v nakasané suknici. Vydechovala kouřové obláčky. Popřál jsem dobrého večera a přidal rozpustile: Těším se. Žena se zakuckala.
Vstup do novobarokního stánku učení technického je impozantní, aula pak architektonickým skvostem, archou, korábem před vyplutím. Nikdy jsem neměl příležitost ji uvidět, až dnes.
Za domečkem Janáčkovým je velikánský dům, rektorát Vysokého učení technického. Foto Janáček Brno 2018
Obdélník pódia zdobený stojany nestejných výšek a s hroty mikrofonů měl po levé straně koncertní křídlo klavíru a cimbál na straně levé. Nad klavírem se skláněl Martin Jakubíček, jeden z prstů pravé dlaně měl ovázaný fáčem. Kol cimbálu se shlukli šohaji ze Strážnice. Struny se rozezněly. Písnička jako lastovička se vznesla vzhůru k vysokému stropu auly. Do jejich tónů zněla Janáčkova slova: Naslouchejme písni tam, kde jest v křížovém ohni všech podnětů náladových. Choďme za písní žňovou, když do úpalu slunečního řinčí srpy. Na písni senosečů má ležet vláha rosy. Taneční píseň má se dusit v potu, v dýmu a páře lidské. Teskný pláč nevěsty má být ohlasem ve svatebních písních. Buďme věrným stínem všude, kde se zpívá…
K mikrofonům přicházejí čtyři pánové v tmavých oblecích, zpívají sborem Lásku opravdivou. Děvčátko v trčenici, suknici sváteční, opěvuje křepelenku, ptáčka malučkého. Ženičky ze Zvolena zahalené v šátcích, jupkách a sukních modrotiskových krojů vystřelují ruce, podupují a zpívají. Mužáci lkají:
Ej łásko, łásko, ty nejsi stálá, / Jako voděnka mezi brehama. // Voda uplyne, łáska pomine / Jako lísteček na rozmarýně.
Ej łásko, łásko, ty nejsi stálá… Foto Marie Hvozdecká
Magdalena Múčková smútí nad cimbálem: Nebudem já veselá a primář Jan Gajda notuje, jak tomu bylo Kole Jarošova. Opět jsou slyšet slova mistrova: Buďme věrným stínem všude, kde se zpívá. Ženičky tančí, nožky se jim kmitají, horal v klobúku pobroukává na harmoniku. Páračkové z Očovej štěstí nosí do velkého domu…
Magdalena Múčková stojí vprostřed pódia sama samotinká. Její hlásek přede: Chodila po roli, / trhala kúkolí, / aj tu dobromysel, co by šohaj přišel. // Chodila po hájku, trhala polajku, / trhala, volala, pojď ke mě šohajku. // Ešče si natrhám, toho návratníčku, / navrať sa mě navrať, / švarný šohajíčku.
Teprve v závěru melodie kvítí milodějného podpoří skluzy smyčců…
Múza Mab mi šeptá do ucha: Jeden by až plakal, viďte.
Pro Leoše Janáčka byla lidová píseň studnicí poznání. Putoval za ní. Poslouchal ji a zapisoval. Také se o ni strachoval: Až při statku záhumení se ztratí, zastaví se a koníčka nahradí auto, až mnohé a mnohé reálné motivy vyschnou, vypadnou, ztratí nápěv opory, sčasovky svou tvrdost, pak zbude dětinsky chvějící se krása tónová. Tvorba těchto našich nynějších lidových písní nezadržitelně zanikne…
Muzikanti, co děláte… (ženský pěvecký sbor Marína ze Zvolena). Foto Marie Hvozdecká
Muzikanti, co děláte, vytryskne z hrdla pěvce v tmavém obleku. Kapela Danaj kontruje: Muzikanti co děláte, / aj, máte husle, a nehráte! // Zahréte mně na cimbále, / at‘ moja milá veselá je. // Zahréte mně na husličky, / a rozveselte ty dróžičky. // Zahréte mně na tó basu, / rozveselte všecku chasu. // Zahréte mně všeci spolu, / a vyprovod’te mě až domu.
Ej, věru, pěkné to bylo!
Mab pravila: Dobře vymyšleno. Propojení cimbálové kapely s muzicírováním pěvců u klavíru a folklorní družinou žen ze Zvolena uprostřed pódia bylo milé. Kdesi nahoře v umanutí skladů stěn, mezi hlavicemi jónských sloupů se usmíval sám sběratel vší té písničkové nádhery, mistr Janáček.
Ano, pravil jsem, zahlédl jsem ho…
Studeně mžilo. Paní v trolejbuse překvapeně zvedla hlavu od mobilního displeje, když uslyšela můj tichý zpěv: Ej, lásko, lásko, ty nejsi stálá…. Řekla pohoršeně: Prosím…? Poděkoval jsem.
Brno – Komín, 22. 11. 2018
Folklorní koncert (komponovaný pořad z festivalu Kvítí milodějné – Písně ze sběrů Leoše Janáčka). Hráli a zpívali: Q VOX – Tomáš Badura, Petr Julíček, Aleš Procházka, Tomáš Krejčí, cimbálová kapela Danaj ze Strážnice, primář Jan Gajda s Magdalenou Múčkovou a Nelou Gajdovou, Ženský sbor Marina ze Zvolena s hráčem na heligonku Ladislavem Drugdou a Martin Jakubíček, varhaník, klavírista. Večer v rámci festivalu Janáček Brno 2018 20. listopadu 2018 ve Dvoraně rektorátu Vysokého učení technického na Antonínské ulici v Brně.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Neznám citlivějšího vnímání
všeho, co se děje kolem, ať již na ulici, cestou za kulturním zážitkem, zážitek samotný, doznění, dojem dozvuky, jak to umí „vychutnat“ sám před lety interpret s velikým rozhledem, znalostmi historie a životních setkání se skutečnými osobnostmi, nejen našimi.
Jaroslave! Piš! Nejen současné generaci, ale i pro Budoucí!
24.11.2018 (22.43), , Trvalý odkaz komentáře,