Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/7)
Všechny koncerty i představení mezinárodního festivalu Janáček Brno 2018, které jsem navštívil, byly vyprodány. Bylo tomu tak i v neděli večer, kdy se v Janáčkově divadle představil soubor Vlámské opery s inscenací Věc Makropulos.
Věru věštecká slova napsal Karel Čapek, když udílel souhlas s úpravami své komedie Věc Makropulos skladateli Janáčkovi: …jistě z toho něco velikého uděláte…
Mistr operu o elixíru nesmrtelnosti komponoval přesně dva roky. Od 11. listopadu 1923 do 12. listopadu 1925. S Věcí Makropulos jsem hotov. Ubohá třistaletá krasavice (Emilie Marty)! Lidé ji měli za zlodějku, lhářku, za necitelné zvíře. Bestií, kanálií jí nadávali, škrtit ji chtěli – a její vina? Že dlouho musela žít. Lítost s ní jsem měl. A na režiséra měl žádost: Nešlo by nakonec z ní udělat plačící kámen, nehybnou sochu, z jejíchž očí kanou slzy. Premiéra opery se uskutečnila v divadle Na hradbách 18. prosince 1926 v nastudování dirigenta Františka Neumanna a režii Oty Zítka s Alexandrou Čvanovou v roli Emilie Marty. Úspěch byl obrovský. Mistr o tom napsal: Ta vychladlá měla úspěch netušený. Až mráz šel každému po těle. Je prý to moje největší dílo!
Představení Vlámů začalo překvapivě. Šest zakuklených ozbrojenců prohrabovalo archivní spisy soudců. Jeden z nich našel to, co hledali. Vítězným gestem ukázal jakousi listinu. Poté zakuklenci opustili prostor senátu. Na stěně soudního dvora se rozběhla projekce. Kdosi projížděl zákrutami malebnou krajinu. Luh, stráň, údol i les se pohupovaly v rytmech operní předehry. Život je přece krásný…
Diva obnažuje své hubené, potetované tělo. Foto archiv festivalu
Do síně soudců přichází hubená dívka. S hlavy sejme přilbu. Motorkářka s rozcuchanou kšticí plavých, krátce střižených vlasů si nasadí na nos tmavé brýle. Takto vstoupila do děje sporu o pozůstalost mezi dědici rodů Prusů a Gregorů tajemná Emilie Marty představovaná švýcarskou mezzosopranistkou Rachel Hernisch. Její hlas je chorobně zastřený a trpí asi potížemi zažívání. Občas si sáhne do kapsy kalhot, z tuby vysype na dlaň pilulku a polkne ji. Vedle soudcovských stolců stojí žerď a ní povlává česká státní vlajka. Aktéři zpívají českým jazykem, pro větší srozumitelnost jejich češtinu předkládá čtecí zařízení. Nehrají, jsou pravdiví v jednání. Zpívají, jako by jim zpěv byl rodnou mluvou.
V přítmí rozlehlé, luxusní herecké šatny pěvecké hvězdy Emilie se odvíjí napínavá historie. Jako v detektivce. Skvěle vymyšlené, výtečně prokomponované a mistrovsky akcentované.
Utrpení staleté Marty kongeniálně souzní s Janáčkovou hudbou. Foto archiv festivalu
Utrpení staleté Marty kongeniálně souzní s Janáčkovou hudbou. Diva obnažuje své hubené, potetované tělo. Vykašlává černé hleny, napojuje se na přístroj nitrožilní infuze, sundává si paruku. Má holou hlavu, je kost a kůže. V závěrečném krédu je fascinující. Rozpřáhne ruce a zbavuje se paměti na eskapády dlouhého bytí. Je jako socha, jako kámen. Tak, jak si to mistr přál…
Mrazivým hlasem zpívá: Člověk by neměl tak dlouho žít… Nábytek šatny se vznáší, plameny krbu spalují recept na elixír nesmrtelnosti…
Neubránil jsem se dojetí. Dojatá je i Mab… Šeptá: Růže z ledu umírá…
Diváci vstávají ze sedadel, křičí bravo, ve stoje vzdávají umělcům Vlámského divadla hold…
Zaslouženě…
Orchestr, dokonale řízený Tomášem Netopilem, pronikl k samému slohovému jádru této podivuhodné hudby, k jádru její barvitosti a zvukové krásy. Brilantní byly výkony mistrů pěvců. Futuristická režie Kornéla Mundruczó utkala za pomoci kouzel scénografie a kostýmů Moniky Pormale síť podivuhodně krásných květů lásek, zla a záští.
Mab šeptala: Vrcholné představení festivalu. Mistr Janáček by byl spokojený…
Myslíš? Asi ano. V noci se mistra zeptám… řekl jsem, ale múza už byla pryč.
Brno – Komín, 26. 11. 2018
Vlámská opera, Gent, Belgie – Leoš Janáček: Věc Makropulos. Dirigent: Tomáš Netopil, režie: Kornél Mundruczó, scéna: Monika Pormale, kostýmy Monika Pormale, světelný design: Felice Ross. Obsazení – Emilia Marty: Rachel Harnisch, Albert Gregor: Ladislav Elgr, Vítek: Sam Furness, Kristina: Raehann Bryce-Davis, Janek Prus: Denzil Delaere, Jaroslav Prus: Martin Bárta, Dr. Kolenatý: Karoly Szemeredy, Strojník: Thierry Vallier, Poklízečka: Bea Desmet, Hauk-Šendorf: Guy De Mey, Komorná: Birgit Langenhuysen. Janáčkovo divadlo, Brno, neděle 25. 11. 2018 v rámci festivalu Janáček Brno 2018.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Moc se mi líbil
článek o Věci Makropulos. Po mnoha předchozích inscenacích, jak je vidět, se stále hledá a po svém různě vysvětluje důvod, proč to K. Čapek napsal a proč námět zaujal Janáčka pro zhudebnění. Objev dalšího současného režiséra se mi zdá nejbližší a nejlogičtější. Pokud byl z jediného festivalového představení záznam pro TV, moc bych se těšil na vysílání. I vybraná fota a krátké video silně pomáhá k představě celku. Je také zajímavé, že při změnách všech složek představení od režie přes scénu po kostýmy hudba zůstává nezměněna, jen snad zdůrazněním některých míst v tempu a dynamice. Je dobré, že operu řídí náš výborný mladý dirigent i při zahraniční inscenaci.
29.11.2018 (11.57), , Trvalý odkaz komentáře,