Divadelní noviny > Blogy Festivaly

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/8)

Talent je dar od Boha, říkal mi kdysi student Zdeněk. Obdarovaný musí umět naslouchat a nasávat impulsy z široka daleka, aby talentu umožnil odraz pro tvorbu. Vezmi si třeba Janáčka. Zapisoval si intonace lidské řeči, zpěv ptáků, dokonce i vrzání dřev. Dělal záznamy lidových písní. Zaznamenával vícehlasou instrumentální hru v hudecké i gajdošské podobě. Studoval harmonii…

Vstupoval jsem vraty do Reduty. Múza Mab mi napovídala: Horňácko se rozprostírá na úpatí Bílých Karpat na hranici mezi Moravou a Slovenskem. Region nevelký, ekonomicky od nepaměti chudobný. Patří k oblastem s nejstarší, nejzachovalejší lidovou kulturou v republice.

Odpovídal jsem tiše: Vím. Úsečná horňácká muzika, jímavé balady, lyrické písně, ohnivé tance. A jestlipak víš, milá Mab, že Janáček v obci Velká našel mezi hudci svoji múzu?

Kateřina Hudečková, zpěvačka, tanečnice, ozdoba koncertů velické muziky, se mu stala předobrazem charakteru Kostelničky pro operu Její pastorkyňa. Ale teď už budeme tiší…, šeptala Mab.

Na jevišti cimbál, šibeničky s mikrofony, notový stojan a hudci souboru Musica Folklorica hrají písně, které na sklonku 19. století zapsal Leoš Janáček. Rakúský císar pán, Kázala ně máti, Před naším je zahrádečka, Pásel Janko krávy…

Gajdoš pěje písně sedlácké, zpěváci tančí verbuňk… Vítajte na Horňácku, říká spíkr. Martin Hrbáč, živoucí legenda, zpívá, hraje na housle… A takto se hrálo na Krajinské výstavce ve Velké nad Veličkou. Daj ně, Bože, vědět i Panenka Maria znějí velebně…

Další část komponovaného pořadu přináší průřez vystoupení Veličanů na Národopisné výstavě československé v roce 1895.

Děvčata v krojích drží v rukou lněné polštářky, zpívají píseň Duchnarky. Hudci, pěvci i dívčiny, předvádějí souboj primášů při svatebním průvodu… Poté zazní autentický záznam písně Šohajíčku, čí si a její podoba v nahrávce Janáčkových Listů důvěrných. A ještě jednou slyšíme tuto písničku. Usměvavá Veronika Malatincová zpívá Šohajíčka jako vábící pěnkava…

Myjavské kopanice jsou kousek za kopci v úbočí hor slovenských. Do hry vstupuje Miro Dudík a s ním ohnivá Primášova píseň. Účinkující se slévají v muzikantský roj. Zpívají a tančí. Ej, na Vrbovcoch hudci hudů rozdovádí diváky v sále. Brnkavá po kopaničarsky a závěrečné pěvecko-taneční trumfování je připomínkou česko-slovenské vzájemnosti a stoletého výročí vzniku Československé republiky…

Šel jsem na tramvaj, bylo chladno, veselo mi nebylo. Mab pravila: Janáčkovy chodníčky bývaly veselejší.

Asi ano, protože stoupaly do kopců, řekl jsem zamyšleně.

…

Po stopách jednoho Janáčkova putování jsem se rozjel do malebného Ořechova. Mistr kdysi v obci objevil paní Františku Kyselkovou, půvabnou sběratelku lidových písní a zvyků, manželku místního pana řídícího… Janáček mimo jiné v Ořechově zapsal lidový obřad zvaný Královničky…

Místní ochotnický spolek Divadlo u stolu četl a hrál pásmo o fenoménu českého písemnictví, Karlu Čapkovi, který poskytl Leoši Janáčkovi text své hry Věc Makropulos pro operní podobu. V literární besedě, ve které obdivuhodným způsobem ožilo dílo i osud ochránce českého jazyka, vlastence Čapka, excelovali Zdenka Walletzká, Lada Badinová, Olga Lhotecká a scénárista, režisér, herec Leonard Walletzký.

Putoval jsem nocí domů, do Komína. Mab mi zavrzala v uchu jako housličky: Martin Hrbáč, Miro Dudík, vy a čtveřice Ořechovských jste si v něčem podobni. Do posledního dechu budete dělat to, co vás těší… A to je pěkné, sympatické…

Brno – Komín, 28. 11. 2018

Musica Folklorica – Chodníčky k lidové písni. Martin Hrbáč, Miro Dudík, Miroslav Kolásia, Martin Prachař, Ivan Urbánek, Pavel Zemčík, Veronika Malatincová, Sára Slováková, ženský sbor Oskoruša, taneční skupina z Velké nad Veličkou. Divadlo Reduta, 26. 11. 2018 v rámci festivalu Janáček Brno.

Divadlo u stolu, Ořechov – Literární beseda k osmdesátému výročí úmrtí Karla Čapka. Scénář a režie: Leonard Waletzký. Hráli: Zdenka Walletzká, Lada Badinová, Olga Lhotecká a Leoš Walletzký. Kulturní centrum Ořechov, 27. 11. 2018.

///

Více na i-DN:

Janáček Brno

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 29. listopadu 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 396/8)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Tento článek
   přináší mnoho zajímavého. Ukazuje, jak někdy stačí, aby nějaké místo, krajinu, obec navštívila známá osobnost, a jak jsou její návštěvou posvěceny. Hledají se pak vazby na osoby se kterými, nebo za kterými tam přicházela a nacházejí je pak lidé, kteří rovněž něco znamenali v přítomnosti a pro budoucnost něco přinesli, nebo vykonali. Janáček je vzorem pro ty, kteří hledají inspiraci, kde, v čem a jak ji lze nalézt na každém kroku, ovšem jen tak vnímavému skladateli, jako byl on sám.
   Ale panu Tučkovi v tom smyslu nic nechybí, invencemi překypuje!

   29.11.2018 (11.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ