Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 403)
Michal Hába přepsal a zrežíroval novelu Hráč Fjodora Michajloviče Dostojevského do podoby autoritativní přednášky profesora anarchie vyžadujícího od aktérů přesné plnění režijních pokynů. Byl to nářez sto čtyřicet minut dlouhý, hraný bez přestávky v zátahu.
Expozici příběhu Alexeje, ruského učitele milované Poliny, hráče rulety v německých lázních, prošpikoval úvahami, traktáty, odbočkami a extravagancemi. Heslo Všechna moc imaginaci, čtyřikrát napsané na desky hobrové skládačky, nastrčil divákům přímo pod nos. Nad pódiem nechal polepit stěnu makrofotografií muže mačkajícího spoušť bubínkového revolveru s vystřelenou dírou v hlavě. Do pódia dal nainstalovat bazének s léčivým bahnem. Otvorem po výstřelu nakázal řinout lázeňské hosty. Neduhy si léčili dle režisérovy vůle. Bahenní stopy zanechávali po sobě na jevišti. Bylo až k nevíře, co všechno se dá pobourat odnášením prospektu s nápisy Všechna moc imaginaci. Dalibor Buš hrající Alexeje s těžkou kulisou zápasil tak urputně, až se zdálo, že ublíží sobě i divákům.
Režisér v zajetí posedlosti provokovat nechal hlavního hrdinu nejen máčet v lázeňském kališti, ale i dlouhé minuty exhibovat nahatého. V závěru jevištní koláže přidal bonus, dravou kopulaci Alexeje s chladnou Polinou.
Divadelní podívanou rozpoutal v sekvencích s Babičkou. Po jejím příjezdu se režisérovy absurdity staly smysluplnými. Sarkastickou Babičku nechal vládnout. Panovačná žena řešila majetkové vztahy rodiny stroze. Nikomu nic nedám! Scény s Babičkou patřily k těm zdařilejším.
Múza Mab se mi vetřela do uší: Tohle jsem vyčetla v programu. Dostojevský využil své zkušenosti hazardního hráče. Hazard, dluh, peníze jsou prvky, které hlavní hrdina Alexej nenávidí, ale zároveň je jimi fascinován… V příběhu lásky z dob pozdního kapitalismu soupeří ruská extatičnost s evropskou provokací.
Rozumím tomu, milá Mab, jen těch slov by mohlo být mnohem méně. Zrovna tak odkazů na Brechta. Ze zcizení mně brní v hlavě.
Pane Tuček, to není Brechtem, to dělám já, šeptala múza Mab…
Představení končilo konstatováním: Kapitalismus je zlý, ale dá se v něm docela dobře žít.
Potlesk diváků naštěstí nebyl příliš dlouhý. Mnozí jsme chvátali za potřebou.
Zamyšlený jsem se prodíral Zelným rynkem mezi prodejními stánky s vánočním zbožím. Mab mě vyrušila otázkou: Řeč k nahatému Mozartovi dnes nebude? Řekl jsem: Ale jo. A pak zvolal: Chlapče, jsem rád, že mám svá herecká léta za sebou…
Proč, provokovala Mab, herci byli dobří.
Právě. To já bych už nedal.
Pane, herecká výdrž Dalibora Buše zaslouží uznání. Dvě a půl hodiny byl divákům na očích. Drtil písmenka jako veverka oříšky a máčel se v blátě.
Tak, tak, milá Mab. Kdyby se jmenoval David, jistě by mu pan režisér dal do dlaně vrhací prak. Souhlasím s tebou, herci byli dobří.
A představení experimentální. V duchu Provázku. Jen nevím, zda to byla ještě erotika, nebo již porno, dodala Mab.
Mrazivý vánek mi olízl obličej.
Brno – Komín, 21. 12. 2018
Divadlo Husa na provázku, Brno – F. M. Dostojevský: Hráč. Překlad: Ruda Havránková, scénář a režie: Michal Hába, dramaturgická spolupráce: Olívia Fantúrová, scéna: Dragan Stojčevski, kostýmy: Adriana Černá, hudba: Jindřich Čížek, autoři písně Jakápak asi ta babička bude? Zdeněk Kluka a Jiří Pavlica. Osoby a obsazení: Alexej – Dalibor Buš, Babička – Ivana Hloužková, Polina – Simona Zmrzlá, Blanche – Růžena Dvořáková, Generál – Tomáš Milostný, Francouzek – Jan Kolařík, Mr. Astley – Milan Holenda, První krupiér – Adam Mašura, Druhý krupiér – David Janík. Premiéra 23. listopadu 2018 ve Velkém sále DHNP. Psáno z reprízy 18. prosince 2018.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 403)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Za velký přínos
pokládám nejen sugestivní vylíčení nezvyklého pojetí inscenace klasického autora, ale vlastní názor, postoj a otázka, kam až s experimenty jít na diváky.
01.01.2019 (20.28), Trvalý odkaz komentáře,
,