Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 418)
Bylo to takové poetické ráno. Zavrněl telefon, ozval se múzy hlas, předčítal Nezvalovy verše: Manon je můj osud, Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych.
Zalapal jsem po dechu. Múzy hlas mluvil dál: Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Mobil se rozpaloval. Pálil mě do ušního boltce. Večer dávají v Mahenově divadle plzeňskou Manon, balet na hudbu Alexandra Konstantinoviče Glazunova. To byste měl vidět. Mab umlkla a bylo ticho.
Manon nosím v srdci od dob studií. Profesorka Skrbková říkala: Jsi duše romantická, nauč se říkat Nezvalovy verše. Manon jsme hráli v Déčku. Nezval ji pro nás napsal. Zkus to. Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska.
Nebylo jednoduché získat vstupenky, o představení byl zájem, ale podařilo se.
Hledal jsem na internetu. Novelu Abbé Prévosta Manon Lescaut, převedli do operních verzí skladatelé Daniel Auber, Jules Massenet a Giacomo Puccini. Baletní podobu dal Manon choreograf Filip Veverka, který napsal libreto, podílel se na výtvarném řešení a je i režisérem inscenace. Hudbu vybral a v celek sestavil z orchestrálních skladeb Alexandra Konstantinoviče Glazunova.
Chodil jsem chodbami divadla a meditoval. Zvláštní postup. Téměř činoherní. Na zvolený text je vymyšlena režijní a výtvarná koncepce, pak je vybrána nebo zkomponována scénická hudba. Přiznám se, že tímto způsobem stvořený celovečerní dějový balet uvidím poprvé. Myslela jsem si to, pravila múza Mab. Nechte se překvapit.
Diváci se roztleskali. Do orchestřiště vstoupil dirigent Jiří Petrdlík, zazněla hudba a počal se odvíjet příběh dívenky Manon. Dva tanečníci podobní orientálním satyrům, libretistou nazvaní „alegorické postavy“, zbavují Manon rudé šály, do které byla zavinuta. Manon je děvčátkem v růžových šatičkách. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Maminka dá dceři na krk křížek a posílá ji do kláštera. Provází ji sluha ověšený zavazadly a já slyším: Pierre, jsou tam mé a mé a mé košíčky…
Vysoko v provazišti je umístěna kruhová garnýž a po ní je posunován obří, krinolíně podobný závěs z organtýnu, umožňující rychlé proměny interiérů.
Hospoda v Amiens se utápí v tónech skotačivé hudby. Omladina popíjí a tančí. Choreograficky velmi dobře zvládnutý rej je omezován prostorem. Zřejmě mají v Plzni větší jeviště.
Tančící Manon okouzluje všechny. Jako blizna kvítku nejněžnějšího vábí na svou křehkost. Je půvabně rozmařilá a především skvělá tanečnice… (Carolina Cortesi).
Student bohosloví Des Grieux Manon spatří a zamiluje se. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu. Manon se zamiluje také. Vždyť Des Grieux je tak krásný…(Joshua Lee).
Zdařilé jsou taneční reje v hospodě, scéna studentů bohosloveckého semináře s modlitebními knížkami i rvačky Tiberge s Des Grieuxem. Vášnivý Tiberge je výtečně hranou postavou (Justin Rimke).
Tanečním variacím, mnohdy neobvyklým, nechyběla preciznost pohybu ani působivost výrazu. Hojné pantomimické prvky však místy až příliš zasahují do tanečního proudu.
Bohatý šlechtic Duval (Kryštof Šimek), zlotřilý hejsek, který penězi koupí vše, vtáhne do svých síti i Manon. Des Grieux, v rytířské přilbici a s dřevěnou šavličkou, působí ve střetu s panem Duvalem komicky. Spíš jako žárlivý „pasák“ než ochránce milované Manon… Důvody pro žalářování Manon jsou příliš vykonstruované, zrovna jako její vysvobození. Dojemně působí závěr, jímž inscenace vrcholí: umírající Manon (velmi přesvědčivá) a bolest rytíře Des Grieux byly zdobnou korunou inscenace. Zahalování Manon do rudého šálu alegorickými postavami vytvářelo epilog baletní inscenace.
Šli jsme s Mab zamyšlení. Řekl jsem: Je skvělé, že se v Brně prezentují soubory odjinud. Můžeme srovnávat. Múza se zdála být zachmuřená: Ano, můžeme… Usmál jsem se: Manon je motýl, Manon je včela, Manon je růže hozená do kostela… Stále jsem slyšel Nezvala.
Šli jsme kolem chrámu Nanebevzetí Panny Marie a Mab zmizela. Nastoupil jsem do tramvaje a jel do Komína snít o Manon…
Brno – Komín, 5. 2. 2019
Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – Alexandr Konstantinovič Glazunov: Manon. Libreto, choreografie a režie: Filip Veverka, hudební aranžmá: Torbjörn Helander, hudební nastudování: Jiří Petrdlík, dirigent: Jiří Petrdlík, scéna: Radek Honc, Martin Višňovský, kostýmy: Roman Šolc, light design: Tomáš Morávek, asistenti choreografa: Zuzana Hradilová, Miho Ogimoto, inspice: Petr Šmaus. Osoby a obsazení – Manon: Carolina Cortesi, Exmilenka p. Duvala: Mami Hagihara, Des Grieux: Joshua Lee, Matka Manon: Lýdie Švojgerová, Pan Duval: Kryštof Šimek, Sluha: Jiří Žalud, Tiberge: Justin Rimke, Číšník: Martin Šinták, Antoine: Richard Ševčík, Saxofonové sólo: Eliška Holečková, Přítel pana Duvala: Grzegorz Moloniewicz, Alegorické postavy: Vojtěch Jamsa, Gaëtan Pires, Vojáci: V. Borio, M. Suda, O. Potužník, Trestankyně: K. Kodedová, G. Ponzio, K. Miškolcová, K. Hejnová, A. Tarkošová, C. Clementi, Hospoda: S. Antikainen, K. Kodedová, K. Miškolciová, N. Paulasová, A. Srncová, G. Ponzio, A. Tarkošová, A. Baker, M. Suda, G. Moloniewicz, M. Sántha, O. Potužník, G. Fuhrmann, V. Borio. Seminář: G. Fuhrmann, V. Borio, M. Suda, M. Lenne. Ples: K. Kodedová, K. Hejnová, A. Tarkošová, A. Vasilakopoulou, A. Srncová, A. Baker, L. Švojgerová, N. Paulasová, M. Suda, V. Jansa, G. Fuhrmann, G. Pires, O. Potužník, V. Borio, G. Moloniewicz, M. Sántha. Orchestr Opery DJKT. Premiéra 18. listopadu 2017 ve Velkém divadle DJKT v Plzni. Psáno z hostování 3. února 2019 v Mahenově divadle, Brno.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 418)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Dějový balet
podložený výběrem potřebných úseků a jiným poskládáním absolutní orchestrální hudby se začíná vyskytovat častěji. K výběru je vděčné najít jednoho autora, u něhož lze z jeho hudby naplnit celý večer. První takový balet jsem viděl skoro před půl stoletím v Petrohradě, Car Boris Godunov. Každého napadne Musorgského známá opera. Balet však měl kompletní hudbu z Prokofjevových symfonií. Stačil vhodný výběr a nenásilné přeskupení částí k vytvoření děje. Představení se mi líbilo přesto, že jsem poznával částí vytržené z různých symfonií a jinak sestavené.
Další takový balet opět na Prokofjeva byl Marie Stuartovna na brněnské scéně. I zde dala symfonická hudba dostatek kontrastních ploch k baletním kreacím. A zde se dovídám, jak Glazunovova hudba dobře posloužila k vytvoření baletu Manon. Pavel Šmok mi kdysi říkal, jak zkoušel různou hudbou podkládat jeden filmový obraz a naopak. Docházel k velmi zajímavým poznáním a k praktickému využití. Možností je nespočet.
17.02.2019 (21.22), Trvalý odkaz komentáře,
,