Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 420)
Herci byli moc dobří, ale smát se lidem duševně stiženým mi nějak nešlo. Gagů bylo dost. Situačních, verbálních, dobrých, ne že ne. Ale v době zahleděnosti do mobilních displejů, kdy člověk neví, zda jeho počínání je ještě normální, jsem smích raději polykal.
Všudypřítomná múza Mab mi našeptávala: Hořkou komedii o snaze léčit psychicky nemocné hraním divadla napsal australský dramatik Louis Nowra v roce 1992. O čtyři roky později byla zfilmována. Pro české scény ji objevilo ostravské Divadlo Petra Bezruče (2008 – překlad Dagmar Bláhová). Následovala uvedení v Divadle Na Fidlovačce, Divadle J. K. Tyla, Městských divadlech pražských a v Západočeském divadle Cheb. Inscenace v Mahenově divadle je českou premiérou nového překladu Šimona Dominika, který je zároveň jejím režisérem. V inscenaci jsou použity citace z libreta opery Cosi fan tutte v překladu Jaromíra Nohavici…
Lámu si hlavu, proč režisér nechává odehrát psychoterapeutickou komedii ve zdech zdevastovaného plaveckého stadionu. Foto NdB
Lámu si hlavu, proč režisér nechává odehrát psychoterapeutickou komedii ve zdech zdevastovaného plaveckého stadionu s našikmeným stropem s vytřískanými okny, skokanskou věží, kachlíčkovaným prázdným bazénem a s černými kříži na jeho dně. Že by symbol šikmé životní cesty a předtuchou smrtelnosti? Na špinavé zdi je graffiti, barevný nápis Gang…
Herci doslova řádí. Snaží se pro své postavy získat divákovu pozornost. Nevynechají žádnou možnost k provedení hereckého alotria.
Martin Siničák v roli chorobného pyromana Douga ukrývá zlou poťouchlost dobráctvím tváře. Foto NdB
Martin Siničák v roli chorobného pyromana Douga je pohybovým ekvilibristou, zdolávajícím krkolomnými kousky všechna viditelná zábradlí dekorace. Zlou poťouchlost ukrývá dobráctvím tváře. Zac v podání Tomáše Davida je nemocí náhlých pádů postižený muzikant, bravurní klaun skákač, klavírista i harmonikář. Tomáš Šulaj je chorý, světem opuštěný sirotek Roy se vším všudy. Odolný, úlisný, mrštný intrikán, prvotřídní komik a také trochu gay. Nezničitelný chameleon v lidské podobě. Obsedantními myšlenkami trpící Ruth je v podání Terezy Groszmannové usměvavou, naivitou, vtipem a kulatostí oplývající ženou, rozkošně bloudící v počtech kroků. Osobitou, člověka k pomilování hledající Cherry hraje Isabela Smečková Bencová jako vášnivý protipól Mackieho Messera. Je milá i rázná, umí být velitelsky ostrá. Na drogách závislou Julii představuje Anette Nesvadbová jako květinku čekající v nehostinné pustině na pořádné opylení. Martin Sláma „tvrdí muziku“ výrazně ztvárněným, životem zklamaným právníkem Henrym. Komicky deformovaný nemluva je dojemným nemotorou, vzbuzujícím sympatie diváků. Režiséra Lewise vytváří Roman Blumaier jako beránka Božího, co snímá hříchy světa. Je slušný, spravedlivý, konflikty řeší po dobrém a má rád divadlo a všechny, co je dělají.
Škoda, že zde inscenace neskončila… Foto NdB
Představení, ve kterém choří nacvičovali jen slova operního libreta, protože neuměli zpívat, má dojemný závěr: parta nadšených bláznů zpívá unisono mnohohlasou podobu Mozartovy slavné melodie. Upřímný potlesk diváků jim byl odměnou… Škoda, že zde inscenace neskončila…
Nad Brnem svítily hvězdy. Řekl jsem: Epilog, ve kterém režisér Lewis vysvětluje další osudy hrdinů příběhu, byl zbytečným rozmělněním inscenačního étosu. Lidé, kteří se v beznaději situací nevzdávají, dosáhnou výsledků i zdánlivě nemožných…
Mab pravila: Dobré představení, přesvědčivě zahrané. Blázniví lidé se ovšem hrají dobře, protože ve skutečnosti se ovládáme, abychom se jako blázni neprojevovali… Mab kýchla. Řekl jsem: Věrná pravda. Mab se rozplynula. Zmizela… Zvolal jsem: Neblázni, kam zase letíš?
Brno – Komín, 16. 2. 2019
Národní divadlo Brno – Louis Nowra: Noc bláznů. Komedie k zbláznění! Překlad a režie: Šimon Dominik, dramatizace: Lucie Němečková, scéna: Karel Čapek, kostýmy: Tereza Vašíčková, světelný design: Martin Špetlík, hudba: Wolfgang Amadeus Mozart, Matěj Kroupa, pohybová spolupráce: Martin Pacek, pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Osoby a obsazení – Lewis, režisér: Roman Blumaier, Roy, většinu života strávil v psychiatrických léčebnách: Tomáš Šulaj, Zac, muzikant, opakovaně se do léčeben vrací: Tomáš David, Cherry, už nějaký čas žije v učebnách: Isabela Smečková Bencová, Julie, v léčebně je poprvé kvůli závislosti na drogách: Annette Nesvadbová, Lucy, Lewisova přítelkyně: Tereza Páclová j. h., Nick, Lewisův kamarád, také režisér: Martin Veselý, Justine, sociální pracovnice: Klára Apolenářová, Henry, bývalý právník, většinu dospělého života strávil v léčebnách: Martin Sláma, Doug, libuje si v požárech, čerstvý pacient: Martin Siničák, Ruth, trpí obsedantními myšlenkami, opakovaně v léčebnách: Tereza Groszmannová. Premiéra 15. 2. 2019 v Mahenově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 420)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Dělám si představu
o představení z popisu Jar. Tučka, povolaného znalce všech jevištních žánrů. Velmi se mi líbí jeho povzbudivá slova k výkonům jednotlivých herců a hereček. Oceňuje jejich každý dobrý nápad, z kterého uměli vytěžit a vytvořit si celistvou charakteristiku své postavy. Tím je ovšem též oceněna i režisérova šťastná ruka při výběru představitelů jednotlivých rolí. Hra patrně také hodně možnosti svobodného používání vlastní invence, osobního temperamentu a spontánnosti, což se pak projeví na výkonu i v ohlasu diváků. Zaujalo mě však, co napsal J. Tuček hned na začátku článku o potřebě rozlišovat, kdy, čemu a komu se smát. Moudrá slova k zamyšlení. Skvělé!
Vraťte se k nim a přečtěte si je znovu!
24.02.2019 (18.43), , Trvalý odkaz komentáře,