Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 425)

Volala mi múza Mab: Před rokem měla v Mahenově divadle premiéru Čajkovského Piková dáma a mne potkaly narozeniny, neuděláme si svátek?

Téměř zázrakem jsem získal vstupenky do první řady. Na levé straně sedadlo krajové a na pravé poslední… Bylo vyprodáno! Zrovínka jako vloni o premiéře…

Lidé vstupují do hlediště mezi zlaté andělíčky, jako by šli na pobožnost. Mlčky a s pokorou. Cosi posvátného se tetelí ve svitu lustru z broušeného skla. Žádná nervozita, žádné napětí, jen tiché očekávání pěknosti umění…

Mab září, zdá se, že dává znamení. V uších mi zní hlásek: Petr Iljič Čajkovskij zkomponoval operu Piková dáma za pouhých čtyřiačtyřicet dní. Tolik ho zaujal tragický osud carského důstojníka Heřmana, vášnivého karbaníka dychtícího po penězích, za které si je možné pořídit vše. Libreto dle stejnojmenné Puškinovy povídky napsal jeho bratr Modest. V roce 1890 operu uvedlo v Petrohradě Mariinské divadlo… Piková dáma je opera o smrti, kterou nepřekoná ani láska. Heřman chce znát tajemství tří karet, které vždy vyhrávají. Pro karty obětuje milostný vztah, stane se vrahem, zešílí a sáhne si na život.

Do orchestřiště vstupuje dirigent. Zní hudba. V půlkruhu vysoké čalouněné skořepiny leží na lůžku šílenec. Jeho chorá mysl spřádá vidiny vrchního snovače trápení. Průrvami k pacientovi pronikají pitoreskní postavy hrůzného příběhu. Hrabě Tomský, karbaníci, kníže Jelecký, trojjediný přízrak hraběnky, její vnučka Líza, děti, ošetřovatelky, vojáci v černých uniformách umrlců… Plásty svítí světly hvězd, podlaha se otáčí, světla jsou červená, šílenství je nekonečně mučivé…

Inscenace režiséra Martina Glasera je mimořádná. Hudební nastudování Roberta Kružíka excelentní, zrovna tak výkon orchestru pod taktovkou Ondreje Olose.

Gianluca Zampieri je fenomenálním představitelem Heřmana. Martýrium ztráty soudnosti hraje a zpívá v patetickém tónu. Jeho podmanivý hlas zvládá bolest, vášeň i milostnost role. Velkolepý, uhrančivý výkon!

Daří se všem. Výtečná je Líza v podání Lucie Hájkové. Pavol Remenár je sošným hrabětem, Igor Loškár krásným knížetem. Oba zpívají znamenitě. Prokomponovanou trojici hraběnek (Jitka Zerhauová, Veronika Hajnová-Fialová) korunuje pěvkyně výjimečné pověsti Soňa Červená. Scény sborů mají hlasový lesk a hereckou jistotu.

Nápaditá scénografie Pavla Boráka a kostýmy Markéty Sládečkové jsou impozantní barvitou funkčností.

Úspěch představení je veliký. Diváci dávají najevo nadšení…

Múza Mab se rozplývá: Tři karty, tři karty… Kárová trojka, křížová sedma, červené eso… Noc s kroužením svítících lucerniček, větev rozkvetlé sakury, nebo miniatura bělostného spinetu, houf drobných bílých židliček a v postýlce velký muž, Heřman… Či trojřadý, skleněný lustr sjíždějící mezi plesající v róbách bizarních tvarů s červenými a žlutými parukami na hlavách… A také motýlci, ptáčci, holubičky, andílci, květiny… Nádherné, emotivní představení.

Mab se rozplynula… Zůstala věrna své pověsti. Jel jsem domů, do Komína, dodýchat v tichu nevšední svátek múz…

Brno – Komín, 28. 2. 2019

Národní divadlo Brno – Modest Iljič Čajkovskij, Petr Iljič Čajkovskij: Piková dáma aneb Hráčská vášeň vztahům nesvědčí! Hudební nastudování: Robert Kružík, dirigent: Robert Kružík, Ondrej Olos, asistent dirigenta: Kostiantyn Tyshko, režie: Martin Glaser, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík,  sbormistr: Pavel Koňárek, dramaturgie: Patricie Částková, pohybová spolupráce: Martin Pacek, asistent režie: Silvie Adamová. Osoby a obsazení Heřman:Gianluca Zampieri j. h., Eduard Martynyuk j. h., Líza: Lucie Hájková j. h., Natalya Romaniw j. h., Hraběnka 1: Veronika Hajnová Fialová, Hraběnka 2: Jitka Zerhauová, Hraběnka 3: Soňa Červená j. h., Hrabě Tomskij: Vladimír Chmelo j. h., Pavoľ Remenár j. h., Princ Jeleckij: Igor Loškár,Svatopluk Sem j. h., Pavlína: Václava Krejčí Housková, Jana Hrochová, Čekalinskij: Petr Levíček, Ondřej Koplík, Surin: Josef Škarka j. h., David Nykl, Čaplickij: Ivo Musil, Martin Pavlíček, Narumov: Petr Karas, Tadeáš Hoza j. h., Guvernantka: Jitka Klečanská, Hana Kopřivová Šumpíková, Máša: Eva Daňhelová, Martina Mádlová, Pořadatel: Zdeněk Nečas, Milan Řihák, Prilepa/Chloë: Tereza Merklová Kyzlinková,  Andrea Široká, Milovzor/Daphnis (Pavlína): Václava Krejčí Housková, Jana Hrochová, Zlatogor/Plutus (Tomskij): Vladimír Chmelo j. h., Pavoľ Remenár j. h.. Sbor a orchestr Janáčkovy opery NdB, Dětský sbor Brno, kompars. Premiéra 17. 2. 2018 v Mahenově divadle v Brně. Psáno z reprízy 26. 2. 2019.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 16. března 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 425)

1. Zdeněk Pololáník

   

   O opeře se bez hudby těžko píše,
   ale Jaroslav Tuček to bravurně zvládl a vytvořil svým článkem hodnotnou představu o představení, obsahu, průběhu děje a o všech, kdo se na inscenaci podíleli.

   16.03.2019 (10.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Helena Grégrová

   

   Nevšedním svátkem čtenářů
   je každé dostaveníčko nad řádky „mudrlanta“ J. Tučka. Múzy se jistojistě tetelí a já děkuji!

   16.03.2019 (20.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ