Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 428)

V BuranTeatru to dýchá. Dělá se tam chudé, ale dobré divadlo. Sotva překročíte podprahovou jamku z hrbolatého betonu, okouzlí vás tmavé zdivo pojednané kudrlinkami zdobného písma a fotografiemi těch, co v divadle působili, i těch, kteří teátrem žijí dnes.

Pozorný návštěvník si zajisté povšimne psaných výzev k aktivní ekonomické podpoře tohoto mladého spolku nadšenců. Plocha nad schodištěm je věnována výstavě fotografií bělovlasé, nakrátko ostříhané dívky. Divadelní bar se stolečky a darovanými židlemi je korunován dobře temperovaným klavírem s psanou výzvou: Zahrajte si…

Komorní šansonový muzikál Domeček měl v BuranTeatru premiéru 5. června 2014. Podařilo se mi kritikou chválenou inscenaci uvidět až nyní.

Čtvercové pódium pokreslené čarami stavební projekce a na prospektu namalovaný patrový dům. Před podiem pianino, po levé straně akordeon…

Vyvalila se oblaka mlhy. Z mlžného oparu vystoupili protagonisté příběhu. Žena tloukla do bedýnky, muž se probíral strunami kytary. Moc pěknou písničku zpívali. Rozpustilou. O domečku a tak vůbec. Muž se pustil do filozofování nad údělem chudého teátru, co nemá na dekorace ani na rekvizity, a nad beznadějí člověka, který se stane bankovním dlužníkem.

Malá česká existenciální hra Petra Michálka o tom, jak bída vzdělance vzniká v okamžiku realizace vidiny Postavím dům, zasadím strom a zplodím dítě, startovala tempem závratným. Režisér a tvůrce scénografie Tomáš Studený prošpikoval smutnou komedii o rozvedeném manželském páru Petra a Mariky písničkami, vtípky i tutovými gagy. Naordinoval hercům bláznivá konverzační tempa, která vyvažoval zvolněním při akcentování rádoby tragických momentů příběhu. Nápad, aby herci hráli i režijní poznámky, se ukázal jako šťastný. Hereckou slovní bravuru obohatil o absurdnost vyvolávající smích diváků. Závratná kvanta slov zvládali oba aktéři excelentně. Výtečně zpívali a hráli na hudební nástroje.

Miroslav Ondra by snad mohl vystupovat ve varieté v roli excentrika. Žongloval s větami, hrál na klavír, kytaru, ukulele i na harmoniku. Rozvedeného Petra předváděl jako vtipem oplývajícího bonvivána deptaného osudem. Zoufalce, hledajícího možnost úniku z nesnází a životních proher i za cenu sebevraždy.

Kateřina Veselá mu byla rovnocennou partnerkou. Její Marika se jevila jako vypočítavá, živočišná, rozvodem raněná treperenda, co nedá pokoj, dokud nedosáhne svého… Scénu s imaginární rekvizitou – servírování a pojídání špaget – hráli s takovou chutí, až se mi sbíhaly sliny.

Inscenace dokazující, že manželství dvou lidí spojených osudovou jiskrou náhody není dlouhodobě udržitelné, měla u diváků úspěch.

Rozesmátý jsem vyrazil dlouhou chodbou ze sálu. Otevřel jsem dveře a vletěl mezi zamyšlené návštěvníky baru poslouchající trio hudebníků, hrajících skladbu Antonína Dvořáka. Plížil jsem se tiše a nenápadně kol popsaných stěn k šatně. Housle, violoncello a klavír pod prsty studentů JAMU předly svou.

U černého klobouku cedulička hlásala: Vstupné dobrovolné…

Brno – Komín, 30. 1. 2019

BuranTeatr, Brno – Petr Michálek: Domeček. Režie a scénografie Tomáš Studený, dramaturgie Jan Šotkovský, hudba Lukáš Janota, texty písní Lukáš Janota, Miroslav Ondra, Jan Šotkovský. Osoby a obsazení: Petr – Miroslav Ondra, Marika – Kateřina Veselá. Premiéra 5. června 2014 v BuranTeatru. Psáno z reprízy 29. 1. 2019

Výstava fotografií Filipa Kartouze

Sára Struhařová: Voda a sucho. Prezentace skleněných kachlí za okny baru.

Koncert Trio con Colore z děl Antonína Dvořáka. Tereza Lásková – housle, Kateřina Blahová – violoncello, Marián Kubačka – klavír.

Autorka písemných ornamentů na zdech BuranTeatru: Simona Vaškovičová

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. března 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 428)

1. Tomáš Studený

   

   Dobrý den,
   rád bych pouze doplnil, což autor recenze pochopitelně nemohl vědět, neb patrně neměl možnost seznámit se s tištěným textem hry, že všechny ty dobré nápady, jako rozehrané scénické poznámky a proložení celé hry písněmi, pocházejí z hlavy autora a režisér je pouze plnil. Pouze bych rád, aby to tímto bylo ozřejmeno a děkuji mnohokrát.

   24.03.2019 (14.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Obdivuji pisatele článků Jaroslava Tučka,
   jeho podrobné pojednání o brněnských i mimobrněnských představeních, které stačí v neuvěřitelném rozsahu navštívit a předat svůj věrný dojem nám čitatelům.
   Po takových informacích vždy dostávám chuť najít si v centru Brna podnájem, abych to, o čem zde čtu, uviděl na vlastní oči. Je to v mém věku utopie, ale o čemsi vypovídá. Jde-li o skutečné umění a pravé umělce, nerozhoduje, ze které dílo pochází. Dobré umění nestárne, stejně jako projev talentovaného umělce. A Brno je jejich líheň.

   24.03.2019 (18.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ