Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 437)
Ve studiu Marta mě zaskočila cedulička s informací, představení má dvě přestávky a trvá tři hodiny. Pošeptal jsem múze Mab: Už vím, co znamená termín fyzické divadlo…
Mab opáčila: Nežertujte. Večer je složen ze tří jednoaktových celků. Prvním bude dokumentární monodrama Postrodina hledající současnou rodinu v krajích českých a slovenských. Autor, režisér, performer: Tereza Stachová.
V šerosvitu divadelní pláně chodí zamyšlená dívka. Dlaněmi svírá, na rameni nese – tak jako zedníci nosívali – dřevěnou „kozu“. Snaží se ji „nalícovat“ na hranu rámu obdélníku. Medituje. Rámy jsou dva. Napíná na ně elastická prostěradla. Pozpěvuje si. Rámy i kozu poponáší, přestavuje. Usedá na ně. Filosofuje. Jak to je, jak tomu bylo. Bola mamička správná? Ocko, aký bol? Jaká byla naše rodina? K čemu jsme byli vychováváni? Rodina je ocko, mamka a děti… Chci mít takúto rodinu? Na pokládané otázky si odpovídá. Upřímně, se zanícením hledače pravdy. Na plochy převlékaných rámů jsou promítány rituály konzumací jídla, ruce s nedbale nalakovanými nehty, barevné skvrny, bytová zákoutí.
Tereza Stachová: Postrodina. Foto Libor Máca
Obrazivou sugestivní esej autorka zakončuje rozjímáním nad otázkou, jak se zachovat k rodičům, dárcům života, kteří již nemají síly k bytí…
Řekl jsem Mab: Skvělé představení, jemná generační výpověď citlivých kumštýřů…
Věru, věru, kývala hlavou zamyšlená Mab.
Tereza Stachová: Postrodina – Dokumentární monodrama.Tvůrčí tým: performer, režie: Tereza Stachová, couch: Sláva Daubnerová, scénografie: Jakub Růžička, light design: Zuzana Bottová, videoprojekce: Matouš Ondra, obrazový průvodce: Petr Kačírek.
///
Po schodech sestupoval do foyeru Marty člověk v hnědavém triku, rukama převíjel provaz.
Mab šeptala: Daniel Kvašňovský – Nivó. Projekt se soustředí na propojení divadla a vzdušné akrobacie, která je s celým žánrem nového cirkusu v prostředí DF JAMU stále ještě neprobádanou oblastí. Performer – Daniel Kvašňovský.
Z konstrukce stropu visí bílá lanka. Na jejich koncích chumáče třásní. Vchází muž. Pokládá na podlahu provaz. Dumá nad liniemi jeho oblin a zákrutů. Osahá jej. Vzhlíží vzhůru. Doprostřed pomyslné manéže padá lano. Je silné, mohutné. Konec má vysoko. Muž zkouší možnosti. Děla na lanu uzly, oka, ornamenty. Šplhá po něm. Sesouvá se. Tělem kreslí abstraktní obrazce. Do prostoru píše pohybovou báseň…
Podívaná podmalovávaná hudbou snů končí… Tvůrci se děkují. Diváci dávají najevo nadšení.
Bravo, šeptá Mab. Bravo, myslím si já…
Daniel Kvašňovský: Nivó. Tvůrčí tým: Performer: Daniel Kvašňovský Supervize: Pierre Nadaud Coach: Stéphanie N’Duhirahe Dramaturgie: Karolina Ondrová Scénografie: Daniel Kvašňovský Light design: Jan Tranta Hudba: Hana Foss Produkce: Alžběta Konečná.
///
Mab zavelí: Musíme do sálu, závěrečná část začíná. Performer Juraj Mitro – Cesta kolem mého pokoje.
Juraj Mitro. Foto DF JAMU
Bíbrem obrostlý mladík se pohybuje mezi lampou, pojízdnou židlí, odpadovým košem, stojanem na kostýmy, rozvodnými šňůrami a bedýnkou mikrovlnky. Koncipuje vzkaz. Brat, pozdravujem ťa… Je zmatený. Možná chorý. Bojuje se vzpourou předmětů. Staví z nich kopec. Barikádu. Vystoupá na ni. Balancuje. Řekne: Brat, sme na vrcholu… A udělá krok do tmy…
Studentské publikum je nadšené.
Mab je zachmuřena. Šeptá: Nemám ráda hořkosti sebevrahů…
Mlčím. Po chvíli dodám: Žel, i to patří k životu.
Šli jsme Bayerovou ulicí a mlčeli. Bolelo mě koleno…
Juraj Mitro: Cesta kolem mého pokoje. Tvůrčí tým: Performer Juraj Mitro, režie, dramaturgie Juraj Mitro, coach Dalibor Buš, scénografie Andrea Dudková, light design Jan Tranta, mentor: Jaro Viňarský, hudba: Tomáš Vtípil.
Brno – Komín, 29. 3. 2019
Ateliér Fyzického divadla DF JAMU – Autorské aktovky III. Premiéra 28. 3. 2019 ve Studiu Marta.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 437)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
