Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 438)

Přiznám se, že jsem neměl potřebnou trpělivost, ba ani čas, přečíst sedm románů velkolepého díla francouzského spisovatele Marcela Prousta. Zkoušel jsem to. Dlouhé věty, podrobné popisy předmětů, rozsáhlé charakteristiky postav, jejich oblečení, držení těla, mimiky obličeje, způsoby vyjadřování, to vše bylo nad síly mé pozornosti.

Ve foyeru Mahenova divadla červený koberec. V prudkém světle ředitel Martin Glaser, umělecký šéf činohry Milan Šotek spolu s usměvavou svitou pánů a dam. Vítají hosty. Až jsem se ulekl. Za jejich zády koncertuje smyčcové kvarteto. Hebká hudba klouže po zlatavých balustrádách. Múza Mab šeptá. Přečtu z programu něco vět. Slavný román geniálního francouzského spisovatele a hypochondra Marcela Prousta vznikal s přestávkami čtrnáct let, dokončen nebyl nikdy. Autor se v něm pokusil zobrazit proměny francouzské společ­nosti na přelomu 19. a 20. století i její životní styl, pořídit velkolepou literární momentku jedné epochy složenou z množství každodenních příběhů těch, kdo ji žili a často bezděky tvořili.

Nevím proč, ale začal jsem si broukat popěvek E. F. Buriana Maceško, slavnost začala, tak ukaž svoji trikoloru…

Mab se zarazila, řekla: Prosím? A pokračovala ve čtení. Hledání ztraceného času – to je 7 svazků poeticky přesných záznamů, 4 215 marných a nekonečně krásných pokusů o zachycení uplývajícího času, více než 300 různých postav, které nás dodnes oslovují a vzru­šují. Kniha o čase, při jejímž čtení na čas zapomenete. Dílo, které se nedá převést na jeviště. Anebo…? V Mahenově divadle se o to v Česku vůbec poprvé pokusí básnivý režisér J. A. Pitínský. Opře se přitom nejen o Proustův román, ale také o jeho okouzlující adaptaci, kterou pro londýnské Royal National Thea­tre v roce 2000 vytvořili dramatik, nositel Nobelovy ceny za literatu­ru Harold Pinter a režisérka Di Trevis.

Před oponou v černém pánském obleku si povídá s mikrofonem šansoniérka. Francouzština je jemná, nevzrušivá. Kdo chcete, naslouchejte, bude to dlouhé vyprávění…

Stěny jevištní stavby jsou strohé a bělostné. Snad v duchu funkcionalismu s ozvukem mramorů antiky. Zahlédl jsem i kaneluru dórského sloupu…

Na ploše zadní stěny se chvěje barevná veduta rodného městečka Marcela Prousta pokrývaná volně klesajícími žlutými skvrnami. Pod ním se svíjí umírající autor v záchvatu dusivého kašle… Takhle jsem měl psát, vykašlává svá poslední slova…

Vědma v japonském kimonu s povislými šedinami na hlavě sedí nehybná u zdi. Bezbarvým hlasem určuje dění. Odečítá čas: Pauza. Pauza. Nehýbá se…

Na lunetě orchestřiště je svět malého Marcela. Přísný otec, matka strohá, v zajetí představy nesmím syna rozmazlovat. Vlídná babička citovou ztrátu dítěti nenahradí. Rodinný lékař Percepied a především dekadentní švihák Charles Swann zůstávají v paměti budoucího spisovatele. Když luneta orchestřiště sjede o poznání níž, po celé délce hrany se objeví silueta Proustova rodiště. Přes toto panorama sledujeme lásky, stesky, pře, touhy, idylky i hořkosti lidí, které již dávno odvál čas…

Ve výklenku bílého prospektu lze vidět obrazy Botticelliho, Tiziana, Carpaccia, Rembrandta i kruhy v pohybu. V závratném koloběhu se zjevují výjevy z domácností, společenských salonů, vykřičených domů… Vermeerova Dívka s perlou shlíží na bouřlivý dialog Marcela s Albertine Simonetovou… Lechtivá cvičení dívek, boj ctihodných měšťanů o svou židli i nádherný tanec fauna, Václava Nižinského nápadně připomínají obrazy Pabla Picassa, Edgara Degase nebo George Braqua… Ach, Paříž, Paříž…

Impresionismus, konstruktivismus, kubismus, secese, to vše s komentáři pokašlávajícího Marcela. Paříž s hudbou Debussyho, Stravinského a s veselou vdovou po skladateli Ravelovi. Francie sladká, ach…

Závratné tempo inscenace, přesný rytmus, výrazně stylizované herecké kreace a malířské ikony mi připadají neobvyklé a mimořádně působivé. Herci jsou výbojní, hlasití, výtečně artikulují. Jejich gesta, kroky i těla mají podobu ornamentů.

Zarachotí výstřely. Mezi milence se snese obludný stín bojové vzducholodi… Do všech -ismů vstoupí válka…

Marcel pokašlává, lapá po dechu, papírové kapesníky poletují vzduchem. Poetickým obrazům vévodí bílá plocha bublajících mikrobů. Babička sedí v proutěném křesle, z listů knihy skládá vlaštovky a hází je před sebe. Stařena v kimonu zastavuje čas. Marcel umírá, černě oděná zpěvačka zpívá šanson o smrti… Opona pomalu klesá…

Dlouhý, upřímný potlesk s výkřiky bravo, je odměnou hercům… Děkuje se i Jan Antonín Pitínský…

Bravo, pane režisére, bravo!!!

Povídám paní šatnářce: Máte tuze krásné představení. Udiveně se na mě dívá a říká: Opravdu? Vždyť dost diváků o přestávce odešlo. Usmál jsem se. Vím, viděl jsem je… Víte, Hledání ztraceného času je inscenací krásnou pro znalé. Tak nádherné představení jsem na jevišti Mahenova divadla ještě neviděl ani nezažil. A že vynikajících inscenací tady pamatuji hodně. Dobrou noc.

Mab se usmívala. Což o to, představení je vskutku mimořádné, snivé s brilantními výkony herců, ale jestli jste se nechlubil…

Ne, ne, nechlubil. Díky prozíravosti zvěčnělého Petera Scherhaufera jsem v díle Marcela Prousta orientován. Je to už dávno. Vyrušil jsem pana režiséra nějakým dotazem. Podíval se na mě, vzal ze šteláře dvě knihy a řekl: „Běž, až to přečteš, tak sa vrať!“ Byl to Proust. Jedna knížka se jmenovala Sodoma Gomora… Byl jsem z četby zkoušen. Peter mě poslouchal a po chvíli řekl: „Jarošu, toto hrát nemožem. Všecky by nás zhabali. Aj tebe…“

P. S. Mezi koncertujícími herci vynikli – Viktor Zavadil (Marcel), Tomáš David (Robert de Saint-Loup), Tereza Páclová (Albertine), Kateřina Jebavá (Babička), Kateřina Francová (Čas), Hana Tomáš Briešťanská (Rachel/Faidra), Jan Razima (Tanečník), Petr Bláha (Charles Swann), Roman Blumaier (Baron de Charlus), Tereza Groszmannová (Paní Verdurinová), Isabela Smečková Bencová (Odette de Crécy), Eva Novotná (Vévodkyně de Guermantes), Bedřich Výtisk (Dr. Percepied/Vévoda Guermantes), Jan Grygar (Otec/Dr. Cottard), Klára Apolenářová (Matka/Královna Neapolská),…

Brno – Komín, 14. 4. 2019

Národní divadlo Brno – Marcel Proust: Hledání ztraceného času. Adaptace Harold Pinter, Di Trevis, překlad Martin Sládeček. Režie Jan Antonín Pitínský, dramaturgie Barbara Gregorová, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová, hudba Richard Dvořák, videoprojekce Tomáš Hrůza, pohybová spolupráce Jan Razima, asistent režie Zdeněk Kocián. Hrají – Marcel: Viktor Zavadil j. h., Albertine Simonetová: Tereza Páclová, Charles Swann: Petr Bláha, Odette de Crécy: Isabela Smečková Bencová, Baron de Charlus: Roman Blumaier, Robert de Saint-Loup: Tomáš David, Vévodkyně de Guermantes: Eva Novotná, Dr. Percepied/Vévoda de Guermantes: Bedřich Výtisk, Paní Verdurinová: Tereza Groszmannová, Pan Verdurin/Novinář/Vedoucí hotelu:Martin Sláma, Matka/Královna Neapolská: Klára Apolenářová, Františka/Paní Cottardová: Jana Štvrtecká, Otec/Dr. Cottard: Jan Grygar, Babička: Kateřina Jebavá j. h., Rachel/Faidra: Hana Tomáš Briešťanská, Jupien: Václav Veselý, Morel: Filip Daňhel j. h., Dechambre/Markýz de Cambremer/Pan de Norpois: Jakub Šafránek, Markýza de Villeparisis/Markýza de Cambremer: Gabriela Štefanová j. h., Gilberte Swannová: Štěpánka Romová j.h., Andrée: Klára Anna Satinská j. h., Léa/Delphine: Hana Drozdová j. h., Slečna Vinteuilová: Simona Rejdová j. h., Gisele: Natalie Golovchenko j.h., Čas: Kateřina Francová j. h., Nižinskij/Tanečník: Jan Razima j. h., Romula Nižinská: Lucie Matoušková j. h., Brichot/Komorník, kulisák atd.: Zdeněk Kocián j. h., Mladý Marcel: Martin Sova j. h. Premiéra 12. 4. 2019 v Mahenově divadle v Brně.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 22. dubna 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 438)

1. Vladimír Hulec

   

   Tentokrát
   i mě autor nalákal. Budu muset do Brna zajet.
   🙂

   23.04.2019 (15.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Článek o premiéře
   v Mahenově divadle Brno psal Jaroslav Tuček s velkým uspokojením a radostí. Stejné pocity vyvolal i ve mně. Pan režisér Pitínský dokáže udělat představení poutavé (i bez módních sprosťáren – Faidra na JAMU), mravné, bez oplzlostí. Je jistě velikou radostí i pro herce a všechny další inscenátory podílet se na takovém představení, které je osvěžením pro diváky a zážitkem, který obohatil a zanechal dojem, který neskončil s dozněním potlesku.

   25.04.2019 (19.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ