Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 440)
Mít múzu v patách, není jenom tak. Zabzučela do mobilu: Neprší, dnes by se hodilo navštívit kavárničku Café Prah, je to ve Vaňkovce. Mám pro vás překvapení.
Repro archiv DS Dialog
Pak mi poslala depeši: Divadelní spolek Dialog je kolektiv mladých teatrofilů. Vlastně zcela normálních lidí, kteří se nespokojili jen s rutinou každodenního pracovního či studentského života a tento deficit si začali vyplňovat divadelní činností. Počátky Dialogu jsou spojeny s rokem 1998, od nějž se odvíjí prakticky celá „dialogácká“ éra bez přestávky až doposud.
Jen jsem dočetl, múza Mab se ozvala z mobilu. Tak jak? Dialog bude hrát Hru na Zuzanku. Hru plnou humoru, hru o štěstí, o životě, o snech i o smrti, kterou napsal Miloš Macourek v roce 1967 pro Divadlo Na zábradlí. Už jste dlouho nikde nebyl, tak neváhejte…
Hra na Zuzanku začala. Foto archiv DS Dialog
Růžová oponka připnutá haklíky na drát, na betonu nazelenalý hadr a nad kovovou konstrukci oka drobných reflektorů. Diváků se sešlo dost. V předposlední řadě sedí pán s paní, vedle nich leží dlouhosrstý mulat, pes. Je hodný. Neštěká.
Světla bliknou, setmělým sálem projde muž v šeredném županu s mobilem u ucha. Usedne na židličku vedle oponky. Děrou v růžové plachtě se do světelného kruhu proklubá pouťový balónek. Po chvíli jej uchopí něžné dlaně. Haklíky na drátu zachrastí a oponka je odtažena. Za stolem dementní chlapisko z barevných dřívek staví věž. Z bedýnky vykukuje tvář hezoučké dívky s dětskou čepičkou na hlavě. Radostní rodiče vyslovují podivně absurdní věty. Hra na Zuzanku začala.
Nadšenci Divadelního spolku Dialog hrají s vervou. Foto archiv DS Dialog
Nadšenci Divadelního spolku Dialog hrají s vervou. Velmi dobře vyslovují, jsou spontánní. Přecházejí z jedné postavy do druhé. Mluví, mluví a mluví. Zuzanka je postupně dítětem, dívkou, ženou i stařenou. Míhá se světem zlotřilé byrokracie s úsměvem optimisty. Je bezstarostná. Žije život. Protože se s životem nic jiného dělat nedá.
Sympatické divadelní klání běželo, běželo, až skončilo. Vstřícné obecenstvo tleskalo. Pán v předposlední řadě zařval bravo! Pes se lekl, ale nezaštěkal.
Holt, žijeme jinou dobu… Foto archiv DS Dialog
Vyšli jsme do večerního chladu. Mab řekla: Byla tam zima. Prohodil jsem: On ten Macourkův text zestárl. Čemu se kdysi lidé smáli a bouřlivě aplaudovali, dnes už smích nevyvolává. Mab poskakovala, aby se zahřála. Ano, ano, diváckého smíchu nebylo. Jediným směšným gagem představení se stalo zvolání bravo. Holt, žijeme jinou dobu…
Je dobře zemi, kde i amatéři umějí dělat divadlo, dodal jsem poněkud pateticky. Ale Mab už se mnou nebyla. Zmizela.
Brno – Komín, 5. 2. 2019
Divadelní spolek Dialog, Brno – Miloš Macourek: Hra na Zuzanku. Režie a texty písní Jan Říha, výtvarná spolupráce Michaela Bystrá – Radvanová, Jana Čechová, kostýmy Michaela Bystrá – Radvanová, technická realizace scény Karel Čech, Jaroslav Poliak, Jan Říha, technická spolupráce Marek Lupač, hudba Martin Hanák.Obsazení: Zuzanka – Martina Zitová – Košvancová a Michaela Černá, otec, ředitel, 2.úředník, Kryštof, Horymír, Jakub, Pipold – Pavel Urbanovský, Martin Hanák, matka, žena s tunelem, Abomír, Lipold Zdeňka Štreitová – Tichá, Hana Sklářová, babička, 1. učitelka, 1. sekretářka, Dabomír, sestra Michaela Tomancová, dříve i Kateřina Tomancová, dědeček, školník, muž rebel, šéf, Cipold Milan Havlíček, Štěpán Morávek, Gustav, učitel, 1.úředník, muž, Cabomír, lékař Jaroslav Poliak, Karel Čech, 2. učitelka, žena s věšákem, 2. sekretářka, Babomír, příbuzná Michaela Bystrá – Radvanová, Hana Sklářová. Premiéra 20. 3. 2017. Psáno ze čtrnáctého uvedení v Café Prah, Galerie Vaňkovka, Brno 4. 2. 2019.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 440)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
