Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 447)
Humor je vzácné koření. V opeře zvlášť. I když mnohá z nich se kasá přídomkem „komická“. Pamatuji však slavná silvestrovská představení Lazebníka sevillského, kdy smíchu v hledišti bylo mnoho, protože pěvci řádili, improvizovali, pozměňovali slova, odskakovali od vážnosti.
Packám mezi VIP návštěvníky, koukám do orchestřiště, myslím si: Co to, málo smyčců, hodně dechů, bicí nevidět, vlastně ano, barokní tympány. Zajímavé…
Múza Mab vysvětluje: Opera buffa, vyhraněný typ italské komické opery. Dirigent Damiano Binetti upravil Cimarosovu původní instrumentalizaci. Melodickou linii povede dechový kvintet – flétna, hoboj, klarinet, fagot, linii harmonickou a funkci doprovodného basso continuo zastanou violoncello, kontrabas, cembalo a lesní roh. Všimněte si, bude se hrát i na harfu. Což je také nezvyklé…
Mab, jak mám rozumět scéně? Foto Tereza Kropíková
Mab, jak mám rozumět scéně? Boční profil schodiště s nástupní plošinkou a za nimi čtyři široké, dosti nevhodné, svislé pruhy…
Moment, pravila Mab. Výtvarnice Tereza Jančová v programu píše: Scéna byla navržena tak, aby zpěvákům nabídla dostatečné množství hereckého prostoru na malé ploše a zároveň se dala snadno vytvořit místa navozující dojem soukromí. Neměnná scéna je „přisvěcována“ projekcí, takže se vykresluje v různých náladách a prostředích.
Múzo, už rozumím. Malá výtvarná legrace. Na pruhy se budou promítat oblaka, dým, případně plameny. A co se píše o kostýmech?
Mab odpověděla: Rozhodli jsme se postavy výrazně odlišit, aby se diváci snadno orientovali. Vznikla tak spíše barevná karikatura jednotlivých postav.
Podívejme, múzo. Ještě přečti děj a můžeme jít domů…
Jak je libo, starý pane. Libreto Giovanni Bertati z roku 1791 a děj opery odehrávající se v Bologni přenáší studentská inscenace do současné Itálie. Bohatý mafián Geronimo žije s dcerami Carolinou, Elisettou a sestrou Fidalmou v zámožné vile. Carolina se tajně provdá za přítele rodiny Paolia. Žel, nemajetného taxikáře. A to je problém. Bohatý hrabě Robinson si má vzít Elisettu, ale zamiluje se do Caroliny. Teta Fidalma by ráda Paolina, ale ten je ženatý. Miluje Carolinu…
Představitelé staříků dávají na odiv mladickou křepkost. Foto Tereza Kropíková
Z orchestřiště zazní první tóny hudebních kudrlinek oblíbence císaře Leopolda II., skladatele Domenica Cimarosy. Na jeviště vběhnou bělostní prodavači celosvětově oblíbeného sortimentu. Nabízí se pizza a také se zpívá. Studentská recese se stává alfou i omegou představení.
Představitelé staříků dávají na odiv mladickou křepkost. Letitá teta křepčí. Co je důležité pro diváka, je překrýváno hereckými špílci.
Ve vzduchu je cítit libá vůně. Foto Tereza Kropíková
Ve vzduchu je cítit libá vůně. Mladinké dámy, divačky, popíjejí jemný italský likér. Pěvecké výkony jsou vesměs velmi dobré. Výtečná je Linda Kunclová. Příjemně zabarveným, dobře znějícím sopránem zvládá dravost i lyričnost partu. Jako jediná našla zlatou střední cestu mezi stylizací recese a upřímností prožitku role. Teta Fidalma v podání Eli Our je skvěle zpívajícím živým stříbrem. Pohybovými exhibicemi vyvolávala smích a vlny přípitků divadelních dam. Dirigent blahé paměti Václav Nosek by se jistě postaral, aby se stala protagonistkou jím studovaných oper. Vladimír Jindra si s postavou hraběte Robinsona pohrával. S jemným humorem naznačoval pohyby kmetství. Byl elegantním milovníkem, trubadúrem, který na role starců doroste později. Pavel Slivka se v postavě boháče Geronima snažil stařeckost akcentovat více, vynikala tím mafiánova směšná pošetilost. Nejvýraznější intrikánkou večera se stala Elisetta v podání Mariany Ambrožové. Průrazným sopránem vládla nenávistným nekalostem daných libretem. Ondřej Líňa stavěl svého Paolina z masa a kostí, upřímného zatvrzelce, umanutě milujícího, neschopného rozmotat pletence osidel.
Šli jsme do kopce po Orlí. Řekl jsem Mab: Je březen a máme po Silvestru. Rozpustilé, mladé představení se vším všudy, co k němu patří…
Mab se chmuřila. Snad ano. Tak zas někdy jindy…
A byla pryč…
Mnohdy jsem přivíral oči a říkal si, že by z představení mohla být docela dobrá koncertní nahrávka. Foto Tereza Kropíková
P. S.
Jindy bylo v úterý. Konala se druhá premiéra a já na ní nechyběl.
Hra orchestru pod taktovkou Filipa Urbana měla jiskru. Ubylo studentské recese, protagonisté více dbali na vztahy mezi postavami a ctili pravdivost situací. Skvěle si vedl suverénní Hang Bai v roli hraběte Robinsona. Alžběta Symerská byla přesvědčivou Fidalmou a Aneta Podracká Bendová dětsky naivní Carolinou. Jana Dvořáková zvýrazňovala nedospělou závistivost Elisetty, Pavel Slivka byl opětovně mafiánem Geronimou a Ondřej Líňa Paolinem. Obtížné zpívání Cimarosovy partitury zvládali studenti velmi dobře. Místy až výtečně… Mnohdy jsem přivíral oči a říkal si, že by z představení mohla být docela dobrá koncertní nahrávka.
Do uší mi bzučela múza Mab: Kdyby režisérka ctila rčení, že méně je někdy více, a neobohacovala dějově prostinké situace ornamenty zbytečných nápadů, byly by premiéry úspěšnější.
Brno – Komín, 27. 3. 2019
Divadlo na Orlí, Hudebně-dramatická laboratoř JAMU, Brno – Domenico Cimarosa: Il Matrimonio segreto (Tajné manželství). Autor hudby Domenico Cimarosa, autor libreta Giovanni Bertati, režie Kateřina Reichová, asistent režie Kristýna Dvořáková, j.h., dirigent Damiano Binetti, asistent dirigenta Filip Urban, výprava Tereza Jančová, studentka 2. ročníku ateliéru scénografie DF JAMU, asistent scénografie Patrik Holík, student 2. ročníku ateliéru scénografie DF JAMU, light design Zuzana Bottová, studentka 1. ročníku oboru světelného designu, hudební nastudování MgA. Damiano Binetti, Mgr. Markéta Ottová, Ľubomír Zelenák, MgA. Helena Fialová, BcA. Daniel Šimek, doc. Mgr. MgA. Tomáš Krejčí, inspice Kristýna Jančová, produkce Tereza Kropíková, Dagmar Petrů, asistenti produkce Eliška Kratěnová, Ema Tresová. Obsazení: Geronimo (bas buffo) – Martin Kurek, Pavel Slivka, Elisetta (soprán) – Mariana Ambrožová, abs. výkon, Jana Dvořáková, abs. výkon, Barbora Ďubeková, abs. výkon, Carolina (soprán) – Aneta Podracká Bendová, abs. výkon, Linda Kunclová, abs. výkon, Fidalma (mezzosoprán) – Alžběta Symerská, Eli Our, abs. výkon, Hrabě Robinson (bas) – Robin Červinek, abs. výkon, Hang Bai, Vladimír Jindra, Paolino (tenor) – Tadeáš Janošek, Ondřej Líňa, abs. výkon, Trhovec/Dělník 1, 2 – Adam Kořán, student 1. ročníku ateliéru činoherního herectví, Martin Mihál, student 1. ročníku ateliéru činoherního herectví, Tomáš Slabiňák, student 1. ročníku ateliéru činoherního herectví, Martin Urbaník, student 1. ročníku ateliéru činoherního herectví, Jan Valeš, student 1. ročníku ateliéru činoherního herectví. Komorní opera, Hudební fakulta JAMU, jarní semestr akademického roku 2018/2019. I. premiéra 24. března 2019, II. premiérat 26. března 2019
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 447)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Mám radost,
že se skvělý Jaroslav Tuček tak hezky, podrobně a s přehledem věnuje i jiným jevištním formám divadla než činohrám. Znovu i v tomto případě osvědčil svoji bystrou vnímavost pro další hudební složky obsažené v operách, a tak svou návštěvu představení opět přibližuje i čtenářům Divadelních listů!
18.05.2019 (21.30), , Trvalý odkaz komentáře,
Jan Grygar
Jarda Tuček
umí mistrovský zachytit atmosféru představení. Jeho hodnocení je laskavé a o to upřímnější. Dokáže tvůrce povzbudit. A to se velmi cení. V dnešní rozkolísané době.
22.05.2019 (14.41), , Trvalý odkaz komentáře,