Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 456)
Povídá múza Mab: Starý pane, vzpomínáte, jak jste v Poličce na věži řekl: „To je krása, odsud se dá dohlédnout mládí Bohuslava Martinů a možná i jeho Paříž…“ A jak jste v Kozlově, pod střechou v ateliéru Maxe Švabinského poznamenal: „Talentovaní vylétali z hnízd orosit peří vodou Seiny. Odstíny fialové Paříže s nebeskou modří Kozlova, vládnou mistrovu obrazu Chudý kraj. Na kupě sena sedí pod břízou dívka…“?
V Brně je vedro. Bronzový Leoš Janáček se zdá být sehnutější. Na ploše se u tryskajících fontánek chladí děti. V proskleném divadelním stánku je příjemně, v sále ještě líp.
Múza šeptá: Bohuslav Martinů komponoval Juliettu devět měsíců – červen 1936 až leden 1937. V premiéře ji uvedlo pražské Národní divadlo 16. března 1938. Dirigoval Václav Talich, režii měl Jindřich Honzl, výprava František Muzika. Žel tři dny po vpádu německých vojsk do Rakouska… V roce 1939 vytvořil Martinů Tři fragmenty z opery Juliette… a ty za okamžik uvidíme.
Chvějivé tóny naplňují jevištní halu. Foto NdB
První hudební takty… Chvějivé tóny naplňují jevištní halu. Vánek vlní záclonou. Zelený svit ladí s šedí dlouhého stolu. Na jeho ploše se leskne drobná tuba s opiáty a černá skvrna telefonu. Pocit samoty dokreslují bělostí zašlé židle a tušená postava ženy nehybně hledící mřížovým skel do nikam… Soprán a tenor, dva hlasy bloudí prostorem. On hledá ji… Záclona se odsouvá. Vzrostlé stromy ubíhají do dáli. Vprostřed aleje, na samém konci letu září žena, z růže květ.
Nehybné stěny se otevírají, obchodník se vzpomínkami rozkládá svůj krámek, dědeček s babičkou se šourají, noční hlídač má v puse „retko“ a dívenka si hraje s barevným míčem… Julietta se ztrácí v oparu. Muž odchází… Na podlaze zůstává pléd, přes židli hozený pána plášť, pod oknem v rohu balon dítěte, na stole telefon a lahvička s opiáty. Milostivá opona vše odsouvá…
Ach, člověku je smutno samotnému, šeptá Mab.
Vprostřed aleje, na samém konci letu září žena, z růže květ. Foto NdB
Bloudím honosností foyeru opery. U proskleného okna stojí dáma, má bílý vlas. Je to paní profesorka Jarmila Krátká, někdejší sólistka brněnské opery. Usmívá se. Jsem nadšen, pravím.
Nedivím se. Jde o mistrovské představení, říká paní profesorka. Magnus Vigilius a Jana Šrejma Kačírková jsou mimořádně kvalitní pěvci. Orchestr řízený Marko Ivanovičem hraje hudbu Bohuslava Martinů excelentně.
Ano, ano, dodávám. Výtečné jsou i výkony Romana Hozy, Josefa Škarky a Evy Novotné.
Mab šeptá: Lidský hlas psal Jean Cocteau v roce 1928. O třicet let později skladatel Francis Poulenc převedl toto monodrama do operní podoby. Sólový part v premiéře 6. února 1959 v pařížské Opéra Comique zpívala sopranistka Denise Duval.
Překvapení diváci vidí tu samou, do šedivě zelené samoty zakletou halu. Foto NdB
Opona mizí. Překvapení diváci vidí tu samou, do šedivě zelené samoty zakletou halu. Vánek vlní záclonou. U okna postává stín ženy. Na podlaze leží pléd, v rohu míč, na stole sklenička s opiáty a černý telefon. Dívka již není snová, je nervózní, zvedá telefon. V jejím hlase je patrna úzkost. Hala se zdá být rozlehlejší, pustší. Jakoby na ni shůry padal prach. Kde skončil příběh Julietty Martinů, tam začíná Poulencova opera Lidský hlas. Skvělé řešení!
Tóny hudby jsou drásavější, nástrojová orchestrace oproti rozevlátosti skladatele Martinů méně barevná. Dominantní je zpívající soprán…
Pěvecký a herecký výkon Jany Šrejmy Kačírkové vzbuzuje opět úžas. Její hlas je plný proseb. Dlouhý telefonní hovor s člověkem, který asi má již jinou, je strhující. Bolestný a dojemný.
Diváci aplaudují vstoje. Pán za mými zády křičí: Bravo, Radok!
Stojím, tleskám a šeptám bravo…
Mab pláče…
Profesorka Krátká říká: Nádherné, neuvěřitelné, zázračné představení. Jana Šrejma Kačírková byla fantastická… Výkon orchestru vynikající…
Před divadelním palácem se ochlazovali lidé vodními fontánkami. Jel jsem do komínské samoty snít…
Brno – Komín, 17. 6. 2019
Národní divadlo Brno – Francis Poulenc, Bohuslav Martinů: Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas aneb Sny přichází před úsvitem. Libreto Jean Cocteau, Georges Neveux, hudební nastudování Marko Ivanović, režie a scéna David Radok, kostýmy Zuzana Ježková, světelný design Přemysl Janda, asistent režie Otakar Blaha. Osoby a obsazení – Juliette: Jana Šrejma Kačírková, Michel: Magnus Vigilius j. h., Obchodník se vzpomínkami / Stařec mládí / Noční hlídač /Starý Arab: Roman Hoza, Babička: Eva Novotná j. h., Dědeček: Josef Škarka j. h., Mladý Arab: Lily Velková, Lidský hlas – soprán: Jana Šrejma Kačírková. Premiéra 14. června 2019 v Janáčkově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 456)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Článek o skvělém uvedení
části jevištního díla B. Martinů. Skladatel měl šťastnou ruku při výběru námětu ke svému zhudebnění. Jeho vysoce originální hudba vyznívá ve všech jeho snových i humorných operách v dokonalém sjednocení, a proto jsou jeho jevištní díla tak vděčná a působivá. Dlouho u nás nehraný, či zakázaný autor jen proto, že žil v zahraničí, přesto že se marně ucházel o místo profesora na pražské konzervatoři. Nebyl mu umožněn ani návrat osobní, a tím i provozování jeho hudby. Vše se změnilo až v době, kdy byl nemocný a svých poválečných provedení se nemohl účastnit.
Měl by z takového dokonale inscenovaného provedení radost. Je smutná skutečnost, že dokonalá provedení většinou již nestihnou autora naživu. Zastřená závist končí často až smrtí. I ostatky B. Martinů musely dlouho čekat na návrat do vlasti. Vzpomínku na smutné skutečnosti vystřídala radost z krásného uvedení jeho díla, jako se to stalo v tomto případě.
23.06.2019 (21.57), , Trvalý odkaz komentáře,