Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 465)
Divadlo se dá hrát všude. V HaDivadle i pod schody nouzového schodiště. Hlavně, když jsou na nich naskládaní diváci. Naklopení je příjemné, betonové stupně konstantní a nemile úzké. Pro caparty dost dobré, pro nás odrostlejší značně groteskní…
Zvolil jsem polohu „na štorc“, takže oproti všem, co hleděli dolů na malou plochu dějiště, jsem koukal směrem do boční schodové zdi. A tak jsem viděl děvčátko, jak se tulí k tatínkovi a ten k múze Mab, ale také herečku hrající pod spodním schodem pohádku O Josefíně včelce a její křehké dušence. Takovýto pohled nazývám falešným. Používám jej často při psaní na počítači.
Někdejší herečka HaDivadla Vanda Kavková se před časem s manželem a dcerou Josefínou přestěhovali na moravský venkov. Mají zahradu se záhony a včelí úly…
Kavková napsala loutkohru, ve které Josefínou nazvala poněkud línou včelou, která se chtěla vyhnout povinnosti stát se včelí královnou a místo toho se vydává na dobrodružnou cestu světem.
K demonstraci příběhu jí stačí palisáda bílých kancelářských krabic, girlanda svítících žároviček, několik kartonů pokreslených výjevy ze života hmyzu, zvuky plus reprodukce zpěvných melodií a tři loutky. Včelka se zlatým zadečkem, fialová kudlanka nábožná s obličejem ve tvaru srdíčka a strakatě nohatá pakobylka zelená. V rychlém sledu předvádí blazeovanou vypravěčku, animátorku a hlasové charaktery jednotlivých loutek.
Včelka jezdí na scateboardu, kudlanka v autíčku. Dostanou se do širých lánů řepky olejky a jsou zmámení. Herečka má na tričku nápis More love a mění se na barovou zpěvačku. Pakobylka je vědkyní zkoumající obsah pesticidů v polním květenství. Otrávené cestovatele uzdraví. Včelka pochopí, že jejím posláním je zachování rodu, stane se královnou a založí svůj včelí roj…
Herečka v závěru vyzve diváky, aby dávali do mističek pro včeličky vodu a chodili do přírody… Pak rozdá přítomným dětem hudební nástroje namalované na kartounech, zazní písnička a nastává obdoba pouťového veselí…
Se značnou námahou jsem se postavil a mezi poskakujícími opatrně slézal schody.
Mab se rozčilovala: Vedle mne sedící otec byl bezohledný buran… A v představení zazněly výrazy batolatům těžce pochopitelné. Exitus, anti, pesticidy. Také se mělo říci, kdo to byla Josephine Bakerová, když už jméno černošské tanečnice, zpěvačky a herečky vzpomenuli…
Hleděl jsem si cesty. Strnulé nohy se totiž chovaly vzdorovitě. Zvedl jsem hlavu, ale múza Mab už slyšet nebyla…
Brno – Komín, 11. 2. 2019
HaDivadlo, Brno – Vanda Kavková: O Josefíně včelce a její křehké dušence. Režie Vanda Kavková, Daniela Evjáková, loutky Bio Masha, hudba Mario Buzzi. Premiéra 10. 2. 2019.
/Z nepublikovaných Mudrování (nejen) o divadle Jaroslava Tučka./
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 465)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Je obdivuhodné,
jak pisatel p. Tuček píše s vervou též o představeních tak pestře různorodých. Zde opět naprosto jiný žánr, navíc s personifikovaným hmyzem a celým zaměřením na dětské diváky. Je také třeba ocenit divadelníky samé, že i na prázdniny připravují vhodný výběr, využívají všech možných a vhodných prostor k realizaci. Na všech permanentních kulturních událostech a Tučkových příjemných barvitých informacích o nich je zřejmé nadšení, znalost a zájem, což je krásným a dobrým znamením a perspektivní vyhlídkou.
21.07.2019 (12.15), Trvalý odkaz komentáře,
,M. M. Orsi
Pokaždé,
když mi cinkne na messengeru oznámení, že vyšel v Divadelních novinách článek pana Jaroslava Tučka, vím, že se potěším výborně a čtivě napsanou zprávou o divadelním představení. Jako milovnici divadla je pro mne velkou radostí zúčastnit se aspoň touto formou představení, na která nemám šanci se dostat. Obdivuji pana Jaroslava Tučka za jeho nadšení a vytrvalost, s jakými chodí pravidelně snad na vše, co se v brněnských divadlech odehraje.
Děkuji Vám, milý pane!
28.07.2019 (22.18), Trvalý odkaz komentáře,
,