Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 470)
Bylo mým životním štěstím, že mě Nejvyšší Výhybkář všeho nasměroval do lůna hledačského divadla paní Husy na provázku. Setkal jsem se s mimořádnými lidmi, poznal mnohé, mnoho pochopil a hodně se naučil.
Jiří Pecha s Bolkem Polívkou v Commedii dell‘arte (r. Peter Scherhaufer, prem. 29. 3. 1974). Foto Jef Kratochvil
Učení to věru lehké nebylo. A po pravdě řečeno, jsem rád, že jsem z probírané látky nikdy nepropadl, protože nebudu muset žádný z jeho deseti ročníků opakovat…
Do úvah se vpletla múza Mab: Ale máte je stejně stále rád. Svědčí o tom i ikonostas božstev nad vaší postelí. Plakát Jiřího Elišky Provázci v inscenaci Petera Scherhaufera, Shakespearománie, vedle díla Dušana Ždímala Terapie Bolka Polívky či něžné grafiky Karla Fuksy Bolek Polívka s tulipánem, psem a Arnoštem Goldflamem v tvůrčím zamyšlení…
Provázci, 70. léta. Na snímcích Petr Oslzlý a Peter Scherhaufer (vlevo nahoře), Dáša Bláhová a Miroslav Donutil (vlevo dole), Aťka Ambrová, Iva Bittová a Truda Vidlařová (vpravo). Foto archiv DHnP
Mám. Hrával jsem s nimi. Málo, ale hrával. A býval jsem u toho, když inscenace a projekty vznikaly. Jen utírat prach se mi na nich, totiž na sklech zarámovaných plakátů, nechce. Na některé dávné kolegy se chodím dívat do divadel a nejslavnější z nich na mě promlouvají z obrazovky. Někteří, žel, už nejsou. Byla to smutná loučení… Naposled s Jirkou Pechou…
Múza řekla do ticha: Bolek Polívka zrovna slaví sedmdesátiny…
Ano, ano, nikdo nemládneme…
Viděl jsem na ČT znamenitý dokument Jiřího Vondráka Klaunovo pozdní odpoledne. Foto archiv ČT
Ve čtvrtek 1. srpna jsem viděl na ČT2 znamenitý dokument Jiřího Vondráka Klaunovo pozdní odpoledne. Byl jsem dojat. Bolek, moudrý kmet, divadelní šéf, autor, režisér, geniální klaun, herec a táta kumštu propadlých dětí, odkrýval tajemství umělecké tvorby i své duše. Pohyboval se krokem, jakým chodí stižení chorobou stáří kloubů a kostí. Vážil slova. Předváděl kolegy, režiséry, vstupoval do hry s dcerou Aničkou, se synem Vladimírem. Byl lidský… Dojemný… Sestřih záběrů z filmů a divadelních představení dokazoval Bolkovo mistrovství a jedinečnost.
Vstupoval do hry s dcerou Aničkou… Foto archiv ČT
…se synem Vladimírem… Foto archiv ČT
Byl lidský… Foto archiv ČT
…byl dojemný. Foto archiv ČT
Úžasné byly záběry, ve kterých, připraven na natáčení role starého, poněkud retardovaného muže, poskytoval interview dokumentaristovi Vondrákovi. Proměňoval hlas a tváři dával podobu režisérů, o kterých vyprávěl. Na pokyn skriptky odešel v postavě onoho retardovaného starce „na plac“ před filmovou kameru…
Bolek Polívka s režisérem Peterem Scherhauferem (vlevo) a se silákem Frantou Kocourkem v Commedii dell‘arte, 70. léta. Foto archiv DHnP
Mab pravila: A není vám líto, že jste si s ním nikdy nezahrál…?
Ne… Rád jsem se na něj díval, obdivoval jsem se mu, ale ani ve snu mě nenapadlo, že bych s ním mohl někdy hrát… Byl jsem šťastný, že jsem mu mohl být nablízku…
A nechcete mu něco vzkázat? Foto archiv ČT
Múza se usmála: A nechcete mu něco vzkázat?
Milý Bolku, přeji mnoho úspěšných scénářů, rolí, zdravé tělo a mysl nejméně do sta let!
Brno – Komín, 4. 8. 2019
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 470)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Libor Olšan
Je dobré,
záslužné a vpravdě potřebné zdůrazňovat, že divadlo nejen stále žije, ale je také třeba neustále připomínat jména těch, kdo šířili a stále šíří formami rozličnými věhlas jeho múzy, a to na všech prknech domácích i „přespolních“, která jak známo odjakživa znamenala a věřím znamenat budou onen čarokrásný svět!
12.08.2019 (16.51), , Trvalý odkaz komentáře,