Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 484)
Pohyb a hledání je předpokladem úspěchu, řekla múza a vsadila mi baťoh na záda. Provázci zahajují další sezonu, u toho musíte být…
Nedočkavost mi projela údy. V supermarketu jsem nakoupil a obtížen všednostmi potravin jsem doputoval nevšedně brzy na Zelný rynk do svátečně vyšňořeného divadla. Na Alžbětinské scéně se chystala hostina a kdosi brnkal na kytaru. V zadrátované kleci šatny jsem odložil bágl a poté požádal novou paní šéfku, režisérku Annu Petrželkovou o možnost dřívějšího usednutí v hledišti. Překvapeným uvaděčkám jsem řekl: Nebojte se, dámy, nic nevezmu, jen budu koukat…
Miluji divadelní chvilky před vyplutím. Tu trochu nervózní alchymii příprav. Herci ověřují postavení dekorací, uložení rekvizit, korepetují, naznačují gesta, brumlají texty, voní mastix, líčidla, hudebníci ladí…
Vitka: Tereza Marečková. Foto archiv DHnP
Ke klavíru přikvačí bosá herečka Ivanka Hloužková. Když se jmenovala Kaslová, učil jsem ji na konzervatoři. Udiveně vyhrkla, jé, dobrý večer a pak lamentovala: Co se sem ženu, když tady není klavírista. Potřebuju si ověřit rytmus… Ujal se jí Petr Stupka. Na violoncello přehrál něco taktů melodie Bohuslava Martinů…
Múza našeptávala: Vitka, autor Kateřina Tučková, režie Anna Petrželková, dramaturgie Lucie Němečková, scéna Lenka Odvárková, kostýmy Hana Knotková, hudba Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka. Vitka: Tereza Marečková, otec Václav Kaprál: Vladimír Hauser, Matka Vituše Kaprálová a také Charlotta Martinů: Ivana Hloužková, Bohuslav Martinů: Dušan Hřebíček…
https://www.facebook.com/udalostibrno/videos/1643087595758208/?t=3
Pozpátku vstoupili na scénu aktéři. Usedli za notové stojany. Múzické představení začalo.
Tóny, slabiky i pauzy se mísily s pohyby těl. Tempo dění udávalo děvčátko, ďáblík s černými vlasy, v škrobené suknici trčící do všech stran, Vitka Kaprálová. Tatíček, skladatel a věhlasný pedagog Kaprál, je ježatě akurátní, k hudebnímu nadání dcery skeptický. Maminka, pěvkyně Vituše, ví své. Vitka je buřič, živel, dělá to, co má ráda. Chce být úspěšná. Spojuje chtivost s příjemným. Miluje život.
Tereza Marečková hraje Vitku s citem, pohrávajíc si přitom s textem. Vtipná, srší energií, muzikantství jí čiší z prstů. Je mistrem ve hře na housle. Skvěle vyslovuje, hlas jí zní. V hereckém koncertu excelovala. Nebála se ukázat detaily Vitčiny touhy a rozechvění…
Tereza Marečková hraje Vitku s citem. Foto Jakub Jíra
Výkony partnerů byly výtečné. Z barevných kamínků skládali mozaiku Vitčina života. Jan Mansfeld byl rozdychtěným milencem Oto Vachem. Milan Holenda oduševnělým muzikantem, učitelem všeho Teodorem Schaeferem. Dominik Teleky rozjuchaným fanfarónem Ing. Rudolfem Kopcem. Dušan Hřebíček citlivým, vášněmi zmítaným skladatelem Bohuslavem Martinů. Tomáš Žilinský poněkud výstředním klavírním virtuosem Rudolfem Firkušným. Ondřej Kokorský přitažlivě drzým chlapákem, milencem a manželem Jiřím Muchou.
O přestávce jsem zatoužil po čerstvém vzduchu. Bylo nás víc. Pan vrátný se durdil, že nebude žádné courání. Řekl jsem: Jsme slušní lidé, za chvíli se vrátíme. Nasupený muž odsekl, no právě, a zamkl vstupní vrata. Ti, co z divadla vyšli, zapalovali cigarety. Kouř nesnáším. Zahnul jsem do Petrské uličky a po několika krocích doputoval k otevřenému oknu Alžbětinské scény. Okenní parapet se zdál být schůdným. Požádal jsem dramaturgyni Menclerovou, zda by nepomohla. Sevřel jsem její ruku a hups, byl jsem opět v divadle. Múza se smála. Tučkovo sváteční extempore. Odešel dveřmi, vrátil se oknem.
Rozverná úsměvnost představení se ve druhé části změnila v drama. Foto Jakub Jíra
Rozverná úsměvnost představení se ve druhé části změnila v drama. Vitka dostala státní stipendium, studovala v Paříži a okouzlený Martinů jí napomáhal k získání popularity. Do jejich životů se bolestně promítla okupace Československa. Stát byl zrušen, stipendium s ním. Němci obsazovali Francii a u Vitky propukla plicní choroba. Její milenec Jiří Mucha se stal francouzským vojákem a Vitka se za něj provdala. Dva měsíce poté skoná…
Umírající Vitka sténá: Mám plnou hlavu melodií, nemůžu umřít… Posledním dechem křičí: Tak se to musí hrát…
Nadšení diváci odměňují účinkující ovacemi ve stoje…
Múza pravila: Nádherné, dojemné představení, ve kterém hudebníci jsou rovni hercům a herci hudebníkům. Škoda odchodu Terezy Marečkové do Prahy…
Pohyb je způsob hledání úspěšnosti, tak nějak jsi to říkala. Souhlasím s tebou, milá múzo… Vyzvedl jsem těžký baťoh a šel.
Na Alžbětinské scéně jásala kapela. Lidé si připíjeli. Donkichotská sezona paní Husy započala.
Brno – Komín, 17. 9. 2019
Divadlo Husa naa provázku, Brno – Kateřina Tučková: Vitka. Režie: Anna Petrželková, dramaturgie: Lucie Němečková, scéna: Lenka Odvárková, kostýmy: Hana Knotková, hudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka, pohybová spolupráce: Adam Mašura, inspice: Lenka Jirků, asistent režie: Matej Synák . Osoby a obsazení: Vitka – Tereza Marečková, Bohuslav Martinů – Dušan Hřebíček, Otec Václav Kaprál – Vladimír Hauser, Matka Vituše Kaprálová / Charlotta Martinů, manželka B. Martinů, švadlena – Ivana Hloužková, Ota Vach, spolužák a milenec / Ivan Tondr, voják – Jan Mansfeld, Theodor Schaefer, pomocný pedagog ve škole Kaprálových, milenec – Milan Holenda, Rudolf Kopec, letecký inženýr, vedoucí folklorního kroužku a milenec – Dominik Teleky, Jiří Mucha, spisovatel, milenec a manžel – Ondřej Kokorský, Rudolf Firkušný, pianista – Tomáš Žilinský, Jarmila Vavrdová, kamarádka zpěvačka / Líba, pařížská kamarádka / členka emancipačního hnutí ŽNR (Ženská národní rada) – Tereza Volánková, Pedagogové / Obdivovatelé Bohuslava Martinů / Filharmonici – soubor DHnP. Klavír: Martin Jakubíček, housle: Martin Vašulka nebo Martin Holinka, violoncello: Petr Stupka nebo Pavel Čadek, saxofon: Petr Kovařík nebo Radek Zapadlo nebo Radim Hanousek. Premiéra 23. února 2018 ve Velkém sále DHnP. Psáno z reprízy 13. 9. 2019.
///
Více o inscenaci Vitka na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 317)
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 347)
Výjimečná žena budiž posuzována jako muž!
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 484)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Krátký,
ale úžasně pestrý život skladatelky a dirigentky dává dostatek podnětů k zpracování. Obě hudební profese se v té době vyskytovaly skoro výlučně u mužů, ale Vitězslava Kaprálová si je vybrala za životní povolání. U nás byla první ženou, která se v nich úspěšně uplatnila a využila všechny příležitosti doma i v zahraničí. Jiří Mucha o ní napsal rozměrnou knihu: Podivné lásky. Jaromil Jireš, který o jeho otci, slavném malíři Alfonsi Muchovi, natočil film, se chystal natočit film o životě a díle V. Kaprálové s využitím připomínek a poznámek Jiřího, který se s ní tak důvěrně znal. Nebýt jeho nešťastné autonehody, jistě by svůj záměr uskutečnil.
Díky Kateřině Tučkové je tu jevištní podoba a s radostí se dočítám, jak je zdařilá, výborně herecky i režijně podaná a diváky pozorně a vděčně přijímána. Kromě obrazů ze života v inscenaci zaznívají skladby nejen V. Kaprálové, ale i jejích vrstevníků. Takové srovnání je rovněž velmi cenné a přínosné.
30.09.2019 (23.14), , Trvalý odkaz komentáře,