Divadelní noviny > Blogy Kontext

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 485)

Jestlipak víte, že Královo Pole je tuze památná čtvrť. Zrovna míjíme Gočárův dům a na předzahrádce Vily Marie roste zákonem chráněný staletý strom. Na Mojmírově náměstí se narodil herec Karel Höger a žil tady i Jaroslav Vojta, co si říkal Jurný. Jel jsem tramvají, byla sobota, polední sluníčko ozařovalo zástupy domů a múza vedla řeč.

U budovy zvané Semilasso jsem vystoupil a dal se Metodějovou ulicí dolů ke kostelu Nejsvětější Trojice. Po pravé ruce jsem měl nabělený kubus dřívějšího pivovaru a za ním skleněný dóm Fakulty informačních technologií VUT. Vedle barokní krásy okrově žlutavého kostela byla v bělostné zídce otevřena kovová brána. Před ní stál ze dřeva vytesaný zelený mnich. V pase měl připevněný papír s nápisem Výstava.

Múza pravila: V Andělské kapli kostela je pochován vnuk české královny Elišky Rejšky Prokop, bratr markraběte Jošta. Vedle stojící klášter kartuziánů je propojen s vysokoškolskou budovou proskleným vzdušným tunelem. Pěkné, viďte.

Vstoupil jsem do obdélníkového zátiší. Na plastových židličkách seděli významní hosté. Před nimi na stolečcích byly talíře s vernisážovými koláčky. Podávalo se víno červené a bílé. Cypřiše za zdí voněly pryskyřicí…

Mab řekla: Pod námi se nacházejí středověká sklepení. Klášter byl několikrát vypálen a pobořen. Mnohokráte se stal obětí válek. Tady se, pane, drancovalo a plenilo. Císař Josef II. nechal z kláštera zbudovat kasárna. Když byl uveden do provozu pivovar, bednáři zde bednili pivní sudy. Proto se těmto prostorám říká Bednárna.

Městská část Královo Pole, která pořádá 29. Erbovní slavnosti, vyzvala svého rodáka Dušana Tejkala, aby zaplnil historické prostory výstavou dřevěných plastik a kreseb. Mistr Tejkal doplnil expozici svých děl o pastelové krajinky tiskaře Jiřího Fremla.

Paní starostka ing. Karin Karasová výstavu otevřela.

V podzemí bylo chladno a vlhko. V přítmí jsem měl pocit, že na zdech vidím růst historicky bělavé lišejníky. Na kamenech podlah i v temných výklencích kvetou obliny dřev podobami fantaskních rostlin. Při poklepu rezonují. Barvy matově zelené se snoubí s rumělkou. Sólo mají dřevěné kupky zaschlých hrudek hnědých popelů. Na šňůře jsou rozvěšený obrázky listů ze skicáře. V průduchu světla září bílá křídla anděla. Jeho tělem je lesklá svislice s mosaznou koulí na hrotu. Roh nosorožce má lesklé oko vsazené na dno pozvolna klesající mírně točené průrvy.

U plastiky slepených skelných lup s vlysy zlatých linek nazvaných Očistec jsem se zastavil. Musel jsem stát ve velmi zajímavém světelném pruhu, protože si mě počala prohlížet bělovlasá dáma s dioptrickými brýlemi na nose. Pozdravil jsem: Dobrý den. Dáma se lekla a vyjekla: Ono je to živý! Pak utekla.

Mladý kumštýř Jiří Freml mi vyprávěl, jak často jezdí na kole polní cestou mezi keři a stromy. Vystavené obrázky jsou o prolínání světla a stínu… Do atria zasvítilo polední slunce. Stropní žebro železné konstrukce oživilo pastely temnou šmouhou… Řekl jsem: Docela se vám to podařilo.

S mistrem Tejkalem jsme pak popíjeli červené víno a jeho mladá paní nosila koláčky. Poslouchal jsem, jak mistr prodal tiskárnu, protože už neměl sílu ani čas shánět zakázky, a jak teď nemá kde skladovat polena a tvořit plastiky…

Na špičku cypřiše sedl černý kos…

Pohladil jsem zeleného mnicha po kápí a zašeptal: Ty se máš, jsi ze dřeva, věk ti může být ukradený…

Múza pravila: Dušan Tejkal se narodil roku 1947 v Králově Poli, kde žije a pracuje celý život. V šedesátých a osmdesátých letech minulého století se jako výtvarník věnoval tvorbě z kůže, především šperkům, dózám, reliéfům a knižní vazbě. Od osmdesátých let se intenzivně věnuje plastikám ze dřeva. V poslední době plastiky doplňuje mosaznými kuličkami. Jeho práce je zastoupena v expozicích Moravské galerie Brno i v četných soukromých sbírkách. Uskutečnil mnoho autorských a společných výstav v České republice, na Slovensku, v Rakousku a v Německu…

Poslouchal jsem, pokyvoval hlavou a mlčel. Do řeči mi nebylo…

Brno – Komín, 18. 9. 2019

///

Více u výtvarníku Dušanu Tejkalovi na i-DN:

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 306)

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 359)

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 423)

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 29. září 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 485)

1. Eugenie Dufková

   

   Moc pěkné.
   Všechno. Výstava, fotografie, páně Tučkovo Mudrování.

   29.09.2019 (10.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Slovy a fotografiemi
   výstižně zachycená výstava. Její autoři, pořadatelé i prostředí úspěšně nahrazují osobní účast těch, kteří ji nemohou vidět na vlastní oči.
   Musí ocenit každý, koho zajímá umění v Brně ve všech podobách a na tolika místech.
   Díky autorovi J. Tučkovi.

   30.09.2019 (15.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Jiří Freml

   

   Moc děkuji
   za krásná slova o pěkném dni s dobrými lidmi. I já jsem si tento den náramně užil a dozvěděl se spoustu zajímavostí a postřehů.
   S úctou Jiří Freml.

   08.10.2019 (19.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ