Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 492)

Šel jsem z HaDivadla z představení Doktorand Jan Faust, múza Mab se usmívala: Prolínání ochotných s hereckými výkony profesionálů, mělo půvab. Nedostatky mluvy, scénické kiksy, zrovna jako kouzla nechtěného, lze považovat za chtěný inscenační klad.

Zeptal jsem se: To jako chválíš, že vedle herců amatérských účinkovali v inscenaci umělci profesionální?

Ano, chválím.

Komediantské kolokvium na téma zkoumání tužeb poznání počátků vědění a jeho příčin je zajisté výsledkem sisyfovského úsilí herce, adepta doktorandského studia JAMU, absolventa oboru loutkářství na pražské DAMU, vedoucího kurzu hereckých dovedností, režiséra, spolutvůrce scénáře, myslitele, mudrlanta Jana Lepšíka.

Znělo to učeně. Mab poletovala, mezi řečí nakukovala do výkladních skříní. Ta dnešní móda není nic moc, to bych na sebe neoblékla…

Řekl jsem: Co je to duše?

No právě. Co je to duše? Změřit se to nedá. Ani uchopit. Je to nic. Kdysi jsme o tom na školení múz disputovali. Prý je to cosi neviditelného, co se vznáší drahnou chvíli nad zesnulým…

Průrvou mezi domy jsem koukal na vzdálenou siluetu chrámu svatého Petra.

Mab pravila: Hra na diskusi mezi profesorským sborem a studenty divadelní vědy či na doktorandské zkoušky je řešením umožňujícím rozvinutí principu divadla středověku.

Dodal jsem: Inscenace přivádí diváka k myšlence, že každý z nás má v sobě něco faustovského.

Mab se usmála: A také cosi mefistofelského.

Po chvíli jsem řekl: Bať, bať. Toť klasika. Věru, trefeno na hlavičku.

Múza rozváděla oslavnou filipiku dál: Nadhledem, humorem a stylizací hereckých projevů v duchu dávných loutkářů dosáhl režisér mety zdařilosti.

Prošli jsme kolem krypty kapucínů.

Na jevišťátku loutkového divadla se odehrávaly věci čarodějné. Herci se zjevovali a mizeli. Kulisy se měnily. Kašpárek byl ze dřeva a pištěl. Na zvolání „padluke“ se zjevoval slouha ďábel a na slůvko „pidluke“ zmizel.

Středověká dlažba podněcovala smysl múzy: Zněly skladby Beatles a hrála cimbálovka. Mefisto zpíval lidové písně a děvčata se naparovala v hanáckých krojích. Pilo se satanské víno. Rudé. Jako ve formanské krčmě.

Nahatý Mozart na vysokém pylonu se zachechtal.

Dobře to hodnotíš, milá múzo. Režisér ctil rčení ´V jednoduchosti je síla´.

Mab se nedala rušit: Mudrci mluvili o reinkarnaci a Fausta do ruky kousl pekelník. Tekoucí krev schytával do kbelíku. Upisujícímu Faustovi vytrhával brka z dlaně anděl.

Klopýtl jsem a řekl: Pod obrazem ukřižovaného Krista oklamal Mefisto doktoranda přeludem ženy.

Mab konstatovala: Ale motiv svůdné ženy rozveden nebyl. Jevišťátkem se jen mihnula. Nu ano, bylo tomu tak. Tvůrci tuto skutečnost obešli. Zvláštní.

Zábavná se zdála být scéna selky a sedláka vartujících Fausta před mocí ďábla.

Před fortnou milosrdných spal bezdomovec.

Mab zesmutněla: Topornost snoubená s hloupostí, hraná v hanáckém nářečí, byla připomínkou lidového divadla.

Jela tramvaj. Horda výrostků povykovala.

Múza hluk nesnáší. Zmizela.

Zašel jsem do marketu koupit ředkvičky. Červené bouličky se podobaly kašpárkovým hlavičkám. Jen čepičky s rolničkami jim scházely.

Vybavoval jsem si jednotlivé aktéry… Herecký výkon Jiřího Svobody v roli Fausta byl výborný. V paměti mi uvízl do loutkové podoby pokroucený Wágner Miroslava Kumhala a král Persie s namalovaným knírem v podání Kateřiny Kumhalové.

V Komíně bylo chladno.

Zjevila se Mab a řekla: Byl to příjemně strávený večer.

Odpověděl jsem: Hrálo se v polotemnotách, jako by při petrolejkách. Prostor dostaly i kejkle černého divadla. Bylo hodně pekelných čmoudů a zcela vyprodáno… Padesát diváků. Z toho byla většina dívek.

Múza pravila: Vždyť to říkám, příjemný večer…

Brno – Komín, 1. 10. 2019

HaDivadlo, Brno – Lidoví loutkáři, Jana Uhýrková, Jan Lepšík a Cyril Drozda: Doktorand Jan Faust. Režie Jan Lepšík, scéna Jakub Stejskal, kostýmy Anna Chmelařová, dramaturgie Jana Uhýrková, hudba Michal Grombiřík, Jana Schejbalová. Obsazení – Faust: Jiří Svoboda, Mefisto: Jiří Miroslav Valůšek, Kašpárek: Táňa Malíková, Sedlák: Cyril Drozda, Selka: Marie Ludvíková, Wágner: Miroslav Kumhala, Král Persie: Kateřina Kumhalová, Franc: Roman Švanda. Amatérští herci ve vedlejších rolích Lenka Drabálková, Šimon Bellovic, Martin Čeněk, Peter Rehák, Zdeněk Prokeš, Klára Pázmanová, Matěj Horáček, Miroslav Šulc, Milada Galášová, Zuzana Švarcová, Dana Puková. Premiéra 28. 9. 2019. Psáno z první reprízy 30. 9. 2019.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. října 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 492)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Pisatel recenze představení má velký dar.
   Vytvořil obraz inscenace, představil aktéry a inscenátory, obsah děje i celou atmosféru. Jeho články mi suplují dřívější osobní návštěvy všech brněnských premiér, nyní omezené věkem a vzdáleností. Díky Tučkovu mistrovství slova však zůstávám nadále v neustálé kontinuitě.
   Díky!

   27.10.2019 (18.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ