Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 500)

Urodilo se. Do Studia Marta vstoupil ambiciosní, talenty nabitý absolventský ročník adeptů herectví. Je potěchou sledovat výsledky jeho snažení.

Po rozdováděné inscenaci Goldoniho Poprasku na laguně /viz: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 482)/ jsem uviděl komediálně laděnou satiru na současný svět intelektuálů na Západ od nás z mysli ruského autora Ivana Vyrypajeva s vypovídajícím názvem Opilí. Autor hru napsal pro divadlo v Düsseldorfu, kde byla uvedena v roce 2014. Proto jména jednajících osob jsou nám velmi blízká. Magda, Gustav, Marta, Gabriel, Karl…

Student oboru divadelní režie Petr Akimov přišel do Brna z Jekatěrinburgu. Na tamější univerzitě vystudoval divadelní režii… V inscenačním programu se vyznává: Každý divadelník v Rusku zná Vyrypajeva a jeho tvorbu. Opilí je krásný text, kde lidé hledají pravdu skrze alkohol. Slyší šeptání Boha ve svém srdci. Opilství se stává metaforou osvícení. Hlavním tématem hry je pro mě láska. Během jedné noci postavy objevují možnost, jak změnit svůj život. Každý má šanci.

Ke cti mladého režiséra lze říci, že ve své inscenaci nijak nečaroval. O to víc se soustředil na práci s herci. Vznikla inscenace svižná, poutavá, s pozoruhodnými výkony hranými v humorné nadsázce.

Herecká tlupa vylézala na vyvýšené pódium z jakési smrduté díry, snad z brlohu, jako opilá vesmírná hmota, akaša. Opilci křepčili bláznivé tanečky, světla blikala, herci hýřili obludnými dialogy. Hledali okolnosti, proč žijí životy plné lží a falešností. Tak dlouho hledali viníky, až dospěli k tvrzení, že jsou bohy, a tudíž jejich ústy promlouvá Bůh. Některé repliky zdůrazňovali opakováním.

Jednotlivé epizody byly vedeny k významovým pointám s obdivuhodnou rytmickou přesností. Opilecké klácení mělo jevištní pravdivost, alkoholem „poznamená“ mluva nebyla hereckým akcím na obtíž.

Aktérům se dostalo jevištního prostoru spravedlivě. Využili toho všichni. Hana Drozdová byla něžnou všechny milující Martou. Klára Bulantová kulantní i vychytralou Laurou. Karl Filipa Ježowitcze prototypem úspěšného bankéře, krasavce a velkého lháře. Šimon Bilina světáckým kazatelem, krysařem, hrajícím si na mesiáše. V opilecké scéně ve vegetariánského kvelbu excelovali Johnny Horák jako brýlatý vegetarián Max, blonďatý ramenáč Matěj Beneš hrající sexuchtivého Mathiase, vousisky obrostlý Jaromír Chmelař jako farářův bratr Gabriel. Když se k nim přidala zcela zdecimovaná milovnice Laura, groteska se změnila v komediantský pink ponk. Naivní Lindu procítila Eliška Brumovská. Hledače pravé lásky Gustava vtipný a razantní Radek Melša. Na mol opilou Loru Štěpánka Romová. Komické bylo její mobilní volání o pomoc s lahvičkou od rumu. Lawrence hrál Lukáš Dohodil jako čadského bojovníka s obnaženými koleny odrbaných džínách. Jeho heslo Hlavně se neposrat se neslo divadlem do tmavé noci. Bludnou partnerkou mu byla Magda Elišky Vocelové.

Štosy beden od láhvového piva s nápisy „Černá hora“ dokazovaly, že problémy zla, neúcty člověka k člověku, ale i k Bohu jsou všeplatné. Tedy i u nás. Když nechal režisér opilé mátohy pomalu mizet v mlhavé díře, kterou do hry lezli, napadlo mě, že Vyrypajevova hra je vlastně o čekání na nového spasitele…

Nu, Bůh to suď!, řekla múza Mab a zmizela.

Brno – Komín, 25. 10. 2019

Studio Marta, Brno – Ivan Vyrypajev: Opilí. Překlad: Tereza Krčálová, režie: Petr Akimov, dramaturgie: Michael Sodomka, výprava: Klára Vincourová, zvuk: Jan Bečka, světla: Vojtěch Kříž, stavba: Dominika Kuntzmannová. Produkce: Lucie Ošmerová, Aneta Tkalcová. Fotodokumentace: Dominika Hubková. Hrají Matěj Beneš, Šimon Bilina, Eliška Brumovská, Klára Bulantová, Lukáš Dohodil, Hana Drozdová, Jan Horák, Jaromír Chmelař, Filip Jezowicz, Radek Melša, Štěpánka Romová, Eliška Vocelová. Délka představení: 1 hodina 40 minut bez přestávky. Upozornění: Inscenace není vhodná pro děti mladší 12 let. Premiéra 24. 10. 2019 ve Studiu Marta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 17. listopadu 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 500)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Je velmi záslužné
   stále něco nacházet a přinést divákům na naši scénu. Lhostejno z které Země původu. V tomto případě je téma a vše, co se z něho odvíjí, velmi blízké autorovi původního textu a potažmo i režisérovi, který se inscenace ujal a podle recenze i dobře a u diváků úspěšně zhostil. Jak je vidět z popisu i ilustračních snímků, dává tato inscenace příležitost k zamyšlení nad situacemi, dějem a chováním lidí s alkoholem uvolněným podvědomím, což je přínosné, poučné a ve spojení s nenásilným humorem zanechá po zhlédnutí užitečnou stopu jistých životních poznání.

   17.11.2019 (19.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ