Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 506)
Jen málo zasvěcených ví, že na Jánské ulici ve sklepení domu U Tří Knížat má své sídlo Dvorní divadlo Zdeňka Černína.
Zdeněk Černín ve svém Dvorním divadle ve dvoře domu U Tří knížat. Foto Karla Hofmannová
Herec, režisér, divadelní podnikatel po úspěšné kariéře herce Mahenovy činohry na dlouhá léta zakotvil v někdejším Divadle bratří Mrštíků jako kmenový režisér. V této pozici působil i po přebudování prostor bývalého kina na velkolepý divadelní areál nesoucí název Městské divadlo Brno. Šéfovské ambice realizoval ve Slezském divadle Opava. Posléze zakoupil pozemek a dům v Hlohovci, upravil dvůr a na jeho ploše dal vzniknout Dvornímu divadlu. Za jeho představeními jsem putovával do Lednice, Mikulova a komářího rojení jsem si užil i na břehu rybníka v Hlohovci. Oceňoval jsem Černínovu nezdolnost a vůli dělat divadlo po svém. Věčný poutník s maršálskou holí v tornistře se vrátil a v Brně zbudoval svůj nový stánek.
Múza Mab pravila: Dvorní divadlo ve dvoře domu U Tří knížat je názvem trefeným. Moc se mi líbí.
Dvorní divadlo – interiér. Foto Karla Hofmannová
V lunetě dvorového vchodu zářily na šňůře zavěšené fotografie herců. Osvětlen byl i vchod do podzemí. Dveře s kovanou mříží budily dojem luxusu. Úzkým schodištěm jsem sestoupal do sklepní komůrky. Zdeněk Černín tiše organizoval. Sundej si kabát, pověsím ti ho na ramínko. / Šéfe, mohl bych dostat program? / Nemohl, nemáme, to víš, všecko stojí penízky…
Dvorní divadlo – hlediště. Foto Karla Hofmannová
Mab šeptala: Kumšt, hra francouzské spisovatelky, dramatičky a herečky Yasminy Rezy narozené roku 1959. Překlad Michal Lázňovský, režie Zdeněk Černín, Hrají – Jan Grygar, Vratislav Běčák, Zdeněk Černín.
Jdu po šikmě, uličkou mezi židličkami. Všude je plno. Dole u mini pódia, obklopeného sedačkami, jsou dvě místa volná. Šéf řekne, tady se posaď a pak přináší další přístavky.
Duše provozu, šéfova manželka Petra, ocení skvělý divácký zájem, upozorní na možný výpadek proudu, usedne k ovládacímu panelu a zhasne.
Reflektory nejsou, jen jakési body ve stropě. Foto Barbora Lachmanová
Osvětlení pódia je prosté. Reflektory nejsou, jen jakési body ve stropě.
Na pódiu tři barové židličky, v koutku je vidět malířský stojan. Plátno je zakryté hadrem. Hledištěm přichází muž. Představí se jako zubař Jan (Jan Grygar). Dokonalý elegán má plešatou hlavu, bělostný chrup a na sobě padnoucí oblek barvy kávy laté. Usmívá se. Má radost. Koupil obraz významného modernisty za dvě stě tisíc…
Jeho kamarád Zdeněk (Černín), podnikatel v kožené bundičce, nemůže pochopit, proč obraz stál tolik, když je jeho plocha pouze a jen bílá…
Vznikne spor, který se snaží urovnat kamarád Vratislav (Běčák), nejmladší z kamarádského tria, obléknutý do texasek, bílé košile s mušketýrským knírkem a kozí bradkou ve tváři.
Neuvěřitelné hádky hrané v závratném tempu vyvolávají divácké smíchy. Foto Barbora Lachmanová
Neuvěřitelné hádky hrané v závratném tempu vyvolávají divácké smíchy. Vratislavův strhující monolog o přípravách jeho svatby je oceněn aplausem.
Koukám hercům do pusy, rozumím jim každé slovo. Sleduji i jejich skrývanou nervozitu. Suché pokašlávání, drobná přeřeknutí i mluvní „šumly“. Obdivuji se jejich paměti. Chrlení obrovitých kvant textů bez pomoci sufléra je známkou vysoké herecké profesionality.
Kumšt je brilantně napsanou, výtečně do češtiny přeloženou, dobře režírovanou a skvěle hranou konverzační komedií. Foto Barbora Lachmanová
Kumšt je brilantně napsanou, výtečně do češtiny přeloženou, dobře režírovanou a skvěle hranou konverzační komedií. Je znamenitým pohledem do mužských ješitností, póz a lží. Což oceňovaly především přítomné dámy.
Představení mělo úspěch. Líbilo se i Mab. Než se rozplynula, řekla: Budeme muset do tohoto sympatického divadla zavítat vícekrát.
Souhlasil jsem…
Brno – Komín, 27. 11. 2019
Dvorní divadlo, Brno – Yasmina Reza: Kumšt. Překlad Michal Lázňovský, režie Zdeněk Černín. Hrají – Jan Grygar, Vratislav Běčák, Zdeněk Černín. Dvorní divadlo na Jánské, Brno. 26. 11. 2019.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 506)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Od prvního setkání se Zdeňkem Černínem
v hlavní roli hry Amadeus v Brně uplynula řada let. Teprve v tomto zajímavém článku Jar. Tučka je krásně soustředěna a chronologicky představena mnohaletá umělecká, tvořivá a podnikatelská činnnost všestranného umělce, který svoje představy a nápady uměl uskutečnit. Pisatel využil návštěvy nedávného představení v jeho divadle a k recenzi přidal i tento zajímavý pohled a připomínku minulých let. Ukazuje na skutečnost, že každý prostor, ať je ve vybaveném divadle, v přírodě, nebo v podzemí, může být přitažlivým místem, pokud jej svým uměním navštíví a naplní kvalitní Umělci.
08.12.2019 (15.49), , Trvalý odkaz komentáře,