Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 510)

Vprostřed adventního chvatu nakupujících, zachumlán do šály a kabátu, jsem putoval Zelným rynkem do kulturního stánku, slovutné Reduty.

Múza kroutila hlavou. Máte rýmu, kašlete, smrkáte jako o závod, místo do postele chvátáte na Mars. Komu není rady, má to mít. Tedy Mars, režie Natália Deáková. Blížící se ekologická katastrofa na Zemi a teoretická možnost osídlení některé z planet naší sluneční soustavy je hlavní zápletkou hry Mars německého dramatika Maria von Mayenburga. Zachránit si život tím, že se člověk stane jedním z kolonizátorů Marsu, je možné poté, co vybraní jedinci projdou náročným výcvikovým kurzem.

Začátek se opozdil. Bylo pět minut po sedmé, když se hlediště setmělo a na jeviště, mezi průsvitné stěny kubistické krychle, vstoupili lidé fikce budoucnosti.

Vědecky působící vyšetřovatel ve sterilním oděvu vedl výběrové řízení. Adeptům letu na planetu Mars zadával úkoly. Chováním a způsobem vyjadřování byl podoben robotu.

Žadatelé se dostavují s papírovými pytlíky na hlavách, tápou. Starý muž, patolízalsky vlezlý, chce být za jakoukoli cenu mezi vybranými. Jeho dcera neví, proč by se měla podvolovat ponižujícím zadáním. Na výlet se jí nechce. Mladý muž je typem sportovce, dobrodruhem ochotným plnit i to, na co nestačí. Jeho bratr, dvojče, sígr schopný všeho, oplývá šibeničním humorem.

Louskám bystře plynoucí slova a tlumím záchvaty kašle. Za mými zády si divák servítky nebere. Žádná fikce, chrchlá na plná ústa.

Čtveřice hledá dům ukrytý v pralese. Na stěny průsvitné krychle jsou promítány matné obrazy lesa. Bílé gorily hlídají pohyb zkoumaných. Jako deus ex machina se zjevuje robotický šéf. Mluví stručně, vtipně, úsečně. Klade otázky, adepti mu odpovídají. Jako v hloupých televizních soutěžích.

Aktéři jsou vyzbrojeni puškami. Brodí se suchou podlahou.

Úkol zní: Zastřelit každého, kdo se objeví…

Na jevišti konverzují. Dohadují se koho zastřelit a proč…

Mab šeptá: Zdá se, že tahle parodie diváky moc nebere. Vůbec se nesmějí.

Hra spěje k rozuzlení. Ke kolonizaci Marsu je vybrán ten, kdo neváhá plnit jakýkoliv úkol, ani střelbu do živých tvorů – horší z dvojčat, sígr schopný všeho zlého…

Tvůrci se děkují. Ovace se nekonají.

Smrkám, balím se do šály a potácím se z divadla.

Mab říká: Ona je to spíše rozhlasová hra.

Proplétám se mezi popíjejícími lidmi. Po Masarykově proudí davy. Utírám si nos.

Měl jste ležet, kárá mě Mab. Jenže to byste o Marsu nemohl psát… Herci byli dobří. Drželi charaktery. O scéně by se dalo diskutovat a kostýmy nevadily…

Odpověděl jsem: Souhlasím. Mám však jedno proč. Jsem jen průměrný badatelský laik poučený výsledky výzkumných vesmírných letů. V podvědomí mám zakotvenu myšlenku, že život člověka na Marsu je nemožný. Tak proč stále vznikají na toto téma fikce a proč se neustále tato fata morgána hrají? Opravdu je planeta Země na tom tak zle?

Mab řekla: Zeptám se na Olympu zkušených…

Kašel se zklidnil, teplota těla nikoliv. Musel jsem si dát obklad z odražené vody.

Brno – Komín, 9. 12. 2019

Národní divadlo Brno – Marius von Mayenburg: Mars. Překlad: Tomáš Dimter, režie: Natália Deáková, dramaturgie: Hana Hložková, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Jakub Kudláč, videoprojekce: Aleš Baumgartner, pohybová spolupráce: Pavol Seriš. Osoby a obsazení – Yannik: Petr Kubes, Achim: Michal Bumbálek, Johanna: Annette Nesvadbová, Edgar: Vojtěch Blahuta, Oskar: Martin Veselý, Opice: Adam Kaňák, Lenka Sobotková j. h., Natálie Rašín j. h., Katarína Hlinková j. h., Patrik Holub j. h., Martin Mikuš. Premiéra 6. 12. 2019 v Divadle Reduta.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 22. prosince 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 510)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Z této zprávy o nové premiéře v Redutě
   obdivuji především jejího pisatele, který přes svoje zdravotní těžkosti neodolal divadelní přitažlivosti a vydal se k návštěvě představení, aby nám, svým čtenářům, přiblížil obsah děje a přidal svůj dojem. Díky jeho obětavosti neztrácíme kontinuitu dění v brněnských divadlech. Je v tom hrdinství zapomenout v takovém rozhodování na sebe a posadit se mezi návštěvníky viditelně a slyšitelně nemocný. Recenze je přiléhavá, jasná, zřetelná, ilustrovaná snímky. Vyjadřuje víc snahu než ohlas hlediště. Budou však reprízy.

   22.12.2019 (21.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Jitka Dašková

   

   Úlety do neskutečna
   jsou jen tím, že se nikdo se nezabývá skutečnem — protože skutečno je mnohem obsáhlejší. A co více, chybí humor. a to to takový, který VEDE lidičky vejšeš***
   ALE JE TO VELMI NÁROČNÉ TÉMA..**

   23.12.2019 (14.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Miroslav Řezáč

   

   Dobře popsat realitu
   není snadný úkol, mnozí tak raději sáhnou k fikci. S vědomím, že to bude snadnější úkol. Ale to vůbec nemusí být pravdou.

   23.12.2019 (21.41), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ