Divadelní noviny > Blogy Kontext
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 521)
Dostal jsem dárek. Knihu. Jmenuje se Muzejní maringotka. Je zvláštní. Zrovna jako její název…
Múza nakukuje přes rameno: Maringotka – nikoli pouhý vůz, ale i domov všech světských světem jdoucích. Jejich kuchyně, obývák, ložnice, dílna – celý kosmos. Pro nás muzejníky vůz pomyslný, symbol aktivit připomínajících dnešnímu publiku historii a tradici loutkového divadla.
List po listu přebírám artefakt mapující historii spolčení brněnských vědátorů, ctitelů kouzla loutkoherectví.
Hybatelem jejich touhy se stala slovutná PhDr. Jiřina Telcová, zakladatelka a spiritus agens Oddělení dějin Moravského zemského muzea, které se podařilo získat z pozůstalostí kočovných principálů loutky…
PhDr. Jaroslav Blecha, vedoucí oddělení Dějiny divadla Moravského zemského divadla. Foto MZM
Múza je nadšena. Na počátku byla vize pracovníků divadelního oddělení uvést v Moravském muzeu pro veřejnost nějakou hru z tradičního loutkářského repertoáru. Volba padla na dobově populární kus Don Šajn. To se podařilo zásluhou režiséra Jiřího Jaroše a znamenitého herce, brněnského rodáka, Karla Högera v červnu 1970.
Muzejní nadšenci vyrobili dekoraci velkého loutkového divadla, vyspravili zašlé kostýmy i pohybové mechanismy loutek a Biskupský dvůr proměnili v náměstíčko jarmarečních radovánek. Nebe však seslalo na Brno liják a dvůr se stal plochou tekoucích písků.
Muzejní nadšenci vyrobili dekoraci velkého loutkového divadla, vyspravili zašlé kostýmy i pohybové mechanismy loutek a Biskupský dvůr proměnili v náměstíčko jarmarečních radovánek. (Snímek z představení tradiční hry lidových loutkářů Don Šajn v provedení souboru Muzejní maringotka, které se uskutečnilo 22. a 23. září 2017 v Biskupském dvoře v Brně.) Foto archiv MZM
Muzejníci se nevzdali. Podložili nožky diváckých židliček kachličkami a představení s malinkým zpožděním začalo. Don Šajn měl úspěch.
Múza řekla: Tak se zrodila Muzejní Maringotka.
Čtu jména průkopníků myšlenky. Jiří Stejskal, František Pavlíček, Eva Janěková, Mirko Matoušek, Vratislav Schilder, Oskar Brůža, Mojmír Brhel, Jaroslav Blecha…
Hlavou mi letí okamžiky setkávání s nimi.
Ke knize je přiložen záznam historického představení. Pouštím si jej. Propadám kouzlům hlasu Karla Högera…
Nádhernosti nikdy není dosti, říká múza Mab. Dostal jste skvělý dárek.
Pokýval jsem hlavou. Věru dostal.
Muzejní maringotka významným způsobem ovlivňovala brněnské divadelní dění, ale i tvorbu Divadla na provázku. Inscenace Evy Tálské Don Šajn a Cirkus jsou toho dokladem.
Koneckonců, Biskupský dvůr se stal dějištěm festivalů Divadlo v pohybu, ve kterých Provázci prezentovali svůj dravý kumšt.
Nádhernosti nikdy není dosti…(Snímek z představení tradiční hry lidových loutkářů Don Šajn v provedení souboru Muzejní maringotka, které se uskutečnilo 22. a 23. září 2017 v Biskupském dvoře v Brně.) Foto archiv MZM
Zavírám knihu, autorský dar Jaroslava Blechy, a na mysl mi tanou slova režiséra Provázků Petera Scherhaufera: Že já vůl sa nedal na pimprlata. Sú dřevění a visí tam, kde jich zavěsíš. Neintrikují…
Svatá pravda, dodala múza Mab.
4. 1. 2020
Jaroslav Blecha: Muzejní maringotka, cesty – křižovatky – zastavení. Hlavní text a fotografie pro komiks Don Šajn: Jaroslav Blecha. Další texty: Jiřina Telcová, František Pavlíček, Jiří Stejskal. Překlad resumé: Martina Vítková. 224 stran. Grafická úprava, návrh obálky a DTP: Václav Houf. Výtvarná spolupráce: Amélie a Šimon Grycovi. Autoři fotografií: Jaroslav Blecha, Mojmír Brhel, Oskar Brůža, Pavel Dias, Silvie Doležalová, Milan Hofer, Václav Houf, Roman Hudec, Marcela Schneiderová, Jitka Vitásková, Josef Zabil, Vladimír Židlický. Odpovědný redaktor: Milan Mačinec. Nedílnou součástí knihy je CD se zvukovým záznamem Dona Šajna v podání Karla Högera. Vydalo Moravské zemské muzeum, Zelný trh 6, 659 37 Brno v roce 2017.
///
Více o Muzejní Maringotce na i-DN:
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 405)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 521)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Krásný článek
vyšperkovaný záznamy a fotografiemi mě vrátil do dětství, kdy zvláště na venkově, kde sehráli ochotníci během zimy 2-3 představení a hlavní byla loutková divadla. Místní loutkové divadlo s docela velkými, asi půlmetrovými loutkami odehrálo každou neděli odpoledne jedno, vždy nové představení při plném sále dětí a jejich rodičů. V létě pak k nám zajíždělo putovní loutkové divadlo, které hrálo venku. Předcházelo těšení, soustředěná pozornost, kdy se děti přidávaly k loutkohercům a svými výkřiky povzbuzovaly kladné hrdiny. Dojem pak trval ještě dlouho po představení.
Domnívám se, že tyto sváteční zážitky z dětství přetrvávají u těch, kdo jsou toho pamětníci, jako já.
20.01.2020 (19.42), , Trvalý odkaz komentáře,