Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 522)
Ostravské Divadlo Petra Bezruče brněnským divákům představilo drama Heda Gablerová, napsané Henrikem Ibsenem v roce 1890, jako krutou hru o egoismu dnešních lidí.
Dramatička Anna Saavedra se narodila na pobřeží Baltského moře do česko-chilské rodiny o jedno století později, roku 1984. Svůj přepis Ibsena nazvala – Heda Gablerová: teorie dospělosti.
Ibsen ve svých textech nemilosrdně nastavoval zrcadlo společnosti okolo sebe, pokrytectví, ale i bolestným determinacím, v nichž se lidé jeho doby zmítali. Postavy ve hře Heda Gablerová jsou nesmírně životné, je to milostný pětiúhelník nabitý emocemi, erotikou, nenávistí a křivdami z minula. Každá z těch šesti postav je vyhraněnou osobností se svou vlastní strategií, jak přežít. Jsou to archetypální postavy, proto jim nejen rozumíme, ale v určitých etapách života se jimi i „stáváme“.
Režisérka inscenace Janka Ryšánek Schmiedtová zdůrazňuje citovou vyprahlost jedince ústící v agresivitu vůči druhému. Dokazuje nemožnost soužití bez nedostatku vzájemné úcty, lásky a tolerance. Dění neradostného manželství nechává odehrávat v nevzhledném nezařízeném přijímacím salonu kdysi honosné vily s obrovitou, plyšově modrou válendou, proskleným vchodem a tušeným výhledem na zahradu. Celou třetinu místnosti zabírá veliká nerozbalená krabice z lepenky polepená nápisy – Fragile / Křehké. Divákovi je jasné, že do takto nezabydleného provizoria štěstí a pokoj nezavítá.
Kostýmy aktérů jsou patřičně dnešní. Džíny s dírami na kolenou, sportovně běžecký úbor, krátká sukénka na baculaté dívce, nevkusně zlatavé šatky aspirující na róbu i domácí župánek. Častou rekvizitou zdobící ruce aktérek, jsou nákupní tašky se znakem obchodního domu Lidl.
Kostýmy aktérů jsou patřičně dnešní. Foto Lukáš Horký
Novomanžel Jorgen Teasman (Lukáš Melnik) říká při provádění tělesných cvičení zvaných „kliky“ své těhotné paní: Podívej se na generaci současných třicátníků. Pořád hledají, experimentují, pro nic se závazně nerozhodnou. Ale dospělost znamená rozhodnout se. Obětovat neohraničené možnosti výměnou za skutečnou strukturu. Ta oběť je nevyhnutelná.
Dospělost znamená rozhodnout se… Foto Lukáš Horký
Když do domu přinese elegantně oděný přítel, Hedin dávný ctitel JUDr. Brack (Dušan Urban), pistoli, kterou se zastřelil otec Gabler, je to nepatřičné. Zrovna jako podávání bílých koflíků s kávou, které není kam postavit. Překvapivá je realizace vidiny Hedy (Magdalena Tkačíková), ve které Gablerová postřílí všechny přítomné… Hmotná krabice slouží Hedě ke klamání a únikům. Často vyklouzne z nepříjemné situace škvírou za její stěnou.
Skvěle bylo vystavěno a hráno setkání ex milenců Hedy (Magdalena Tkačíková) s Eilertem Lovborgem (Vojtěch Johaník). Foto Lukáš Horký
Skvěle bylo vystavěno a hráno setkání ex milenců Hedy s Eilertem Lovborgem (Vojtěch Johaník) končící v drogovém rauši, při kterém rozbitá krabice odhalí nevybalený příčkový lustr. Jeho svítící baňky ozařují závěr tragického života Hedy Gablerové.
Teorie dospělosti se jeví jako silně ironická inscenace, při které člověka pozdního věku mrazí v zádech.
V pesimisticky laděném představení vynikly herecké výkony všech.
Brno – Komín, 7. 1. 2020
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Henrik Ibsen, Anna Saavedra: Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Překlad předlohy: František Fröhlich. Námět: Anna Saavedra, Janka Ryšánek Schmiedtová. Dramaturgie: Kateřina Menclerová. Výprava: David Janošek. Hudba: Ivan Acher. Pohybová spolupráce: Adéla Stodolová. Režie: Janka Ryšánek Schmiedtová. Hrají: Magdaléna Tkačíková, Lukáš Melník, Markéta Matulová, Dušan Urban, Vojtěch Johaník, Markéta Haroková. Premiéra 15. 3. 2019. Psáno z reprízy 6. 1. 2020 v Divadle Bolka Polívky, Brno.
///
Více o inscenaci Heda Gablerová: Teorie dospělosti na i-DN:
Ostravský nájezd na Prahu (No. 3)
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 522)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Vysoce oceňuji
návštěvy pana Tučka na představeních, o nichž vždy napíše tak podrobně, že po přečtení vznikne dojem vlastní návštěvy těchto představení. Nepochybuji, že budou cennými články i po letech pro divadelní teoretiky, režiséry, ev. i scénografy pro srovnání a inspiraci.
19.01.2020 (20.42), , Trvalý odkaz komentáře,
Milana Suská
Souhlasím s komentářem pana Pololáníka.
Opravdu, vše píšete tak, jako bych představení zhlédla. Tak děkuji za vaše recenze.
25.01.2020 (23.48), , Trvalý odkaz komentáře,