Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 535)
Múza Mab je neúnavným motorem mého snažení. Pravila: Znalče divadelního experimentu, měl byste se zajímat o soubor D’epog, který od roku 2010 rozvíjí výzkum teatrality, herecké expresivity a formálních a kompozičních strategií. Věnuje se tvorbě inscenací, performancí, hraničních uměleckých projektů a vzdělávací činnosti v podobě praktických workshopů a specializovaných dílen. Tvoří jej Lucia Repašská, Matyáš Dlab, Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Radim Brychta, Zuzana Smutková a Magdalena Straková. Ve čtvrtek večer uvedou v HaDivadle českou premiéru tříhodinového inscenačního projektu – SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE, SÉRIE.
Bylo vyprodáno. Ale diváků se zdálo být poskrovnu. Sháněl jsem se po programu. Není, sdělila paní pokladní. Nedodali, řekla vrchní uvaděčka. Slečna v šatně špitla: Dělají s tím tajnosti. Studentka scénografie se usmála: A budou hrát bez přestávky. Ano, sednout si můžete na okraj, třeba si zahrajete…
Vedle židličky leží umouněná dívka. Foto D´epog
Vedle židličky leží umouněná dívka. Spí. V ruce svírá mikrofon. Pravou část hrací plochy zabírá dlouhý stůl s přístroji. Za nimi sedí technici. Ve tvářích mají výraz porotců výběrového řízení. Na projekční plátno je promítáno hvězdné rojení a slova psaná zdobnými runami. Čtyři černé hlavičky malých reflektorů se otáčejí. Vyťukávají čas jako metronom rytmus. Proti stolu, mezi sloupky povívá záclona.
Zvuk divého svistu probudil pohyb. Foto Radovan Dranga
Zvuk divého svistu probudil pohyb. Temné postavy obíhají kol scény a umouněná dívka se plazí z vaku. Vstává, potácí se, monotónně pěje: Chléb, chleba, nakoupíš chléb. Na koberci barvy pomeranče zůstávají tmavé šmouhy… Do snu se jí snaží vloudit chiméry v trikotech. Jedna se zeleně svítící škvírkou v pase, druhá se světélkujícím kroužkem nad kotníkem. Na bílé ploše rotují vesmírné balvany. Jsou podobné lidským hlavám.
Pánové konverzují. Jejich tváře na zdi jsou deformovány. Foto Radovan Dranga
Pohlední mužové, útlejší s knírkem, útlý s bradkou, oba upnutí v overaly, mají na holeních také zeleně svítící kroužky. Čtyřhlavý metronom tiká, zadečky se oblí, ústa špulí, displej v dívčí dlani žaluje dění na stěnu. Pánové konverzují. Jejich tváře na zdi jsou deformovány. Mluva se jim zpožďuje. Jedna z chimér svléká trikot. V šedém negližé mámí pozornost. Zní hrůzný výkřik. Postavy stojící v řadě běží. Nohy jim kmitají. Nehnou se z místa. Je citována píseň Mackie Messer. Mátohy se zelenými plamínky na nohou a za pasem tančí surreální kankán. Mini displej na teleskopické tyči mění obličeje ve zrůdy a dívenka v negližé šeptá do oušek diváků: Pozor, donáší! Kdosi v dáli zpívá: A chalupu, a chalupu dostane od táty.
Je to strhující, precizně vymodelovaná, výtečně sehraná obrazová kompozice, jejíž produkce se nezdá být dlouhou. Několikrát jsem chtěl tleskat. Vždy však zasáhla Mab. To nemůžete, narušíte atmosféru…
Na zeď je promítána barevná louka s kvítky a motýly. Foto Radovan Dranga
Na zeď je promítána barevná louka s kvítky a motýly. Postavy se učí němčinu. Skloňují slovesa. Zpívají kultovní píseň. Snad africkou. Náhle promítací plátno zbledne, aktéři strnou, trapné ticho protrhne až výbuch muže s bradkou. Miluji techniku. Při generálkách je v pohodě a o premiéře, mrcha, krachne… Porotci za stolem sedí v klidu. Mab poznamená: No prosím, tři hodiny umění bez přestávky nezvládne ani stroj…
Muž z bradkou se nevzdává, improvizuje. Foto Radovan Dranga
Muž z bradkou se nevzdává, improvizuje. Vypráví historky z mládí. Hraje pohádky. Perníková chaloupka a Baba Jaga. Vzpomene i návštěvu Janáčkova divadla a představení Rusalky. Zpívá Nezhasni… Jeho snaha pokračovat v představení je obdivuhodná. Od stolu se zvedne rusá porotkyně, zajde za bílé plátno a na zdi se objeví drobný nápis Načítání.
Muž je rozený performer. Vymýšlí další a další story. I do pardubického divadla zabrousí. S patetickými gesty přehrává otisk Oidipa. Procentní body na zdi však naskakují tuze pomalu. 13, 14, 15. Kolegyně vystupují z rolí, balí se do hadříků, kolega s knírkem vykřikuje nelichotivé slogany.
Po půl hodině hrací sál potemněl. Na zdí je napsáno 75 procent. Mab řekne: Je to marné, už jim spadl řemen. Je čas odchodu…
Tiše jsem odešel.
Povídám: Mimořádné představení. Velká škoda, že jsem se nedočkal pointy.
Mab odpověděla: Ale dočkal. Jsou věci mezi nebem a zemí, které člověk neovládne nikdy.
Brno – Komín, 21. 2. 2020
D’epog, Brno – Lucia Repašská: Série, série, série, série. Režie Lucia Repašská, dramaturgie Matyáš Dlab, scénografie Matěj Sýkora, video Martin Blažíček, hudba Matúš Kobolka, světelný design Vladimír Burian. Obsazení: Zdeněk Polák, Janet Prokešová, Radim Brychta, Zuzana Smutková, Magdalena Straková. Projekt vznikl v koprodukci s kulturní multižánrovou platformou Batyskaf a za podpory FAMU – Centra audiovizuálních studií. Z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia. Premiéra: 23. 10. 2019, průmyslový areál Matadorka, Bratislava. Česká premiéra 20. 2. 2020 v HaDivadle, Brno. Délka 180 minut bez přestávky.
///
Pozn. red. Projekt bude možné zhlédnout 9. a 10. března vždy od 19 hodin v pražském Divadle Alfred ve dvoře (více zde).
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 535)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Krásně
se všemi detaily zaznamenaný dojem z představení doprovozený řadou výstižných fotografií jsem si rád přečetl a prohlédl. K představě zcela dostačující.
Díky pisateli!
07.03.2020 (10.18), , Trvalý odkaz komentáře,