Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 542)
Začalo to šokem. Vláda vyhlásila omezení pohybu občanů, kulturních akcí, sportovních utkání a doporučení nevyjíždět do zahraničí na dovolenou. Následovalo zrušení školní i vysokoškolské výuky, uzavření provozu divadel, muzeí, kin, restaurací…
Koupil jsem si chléb, rohlíky, polévky a četl na internetu výplody hněvného rozpoložení nenávistných spoluobčanů… Jsme ve válce, prohlásil předseda vlády Andrej Babiš… Zalezl jsem do postele a usnul…
Zjevila se múza Mab. Měla na sobě řízu anděla a v ruce hořící meč. Hřmot zbraní neustává, armády křižují planetu, vir zvaný Korona lidem kosí hlavy. Zlé časy dopadnou na svět. Neotvírejte oči, spánek posiluje tělo i vůli. Opakujte si, vše už tady bylo, vše už tady bylo, vše už tady…
Múza v říze a já v termo prádle jsme stanuli na hradbách středověkého hradu. Houhouhou, houkala meluzína. Princ křičel: Zavřete brány, vrah mezi námi. V klání kordů vítězil zrádný jed. Kol hradeb šla tichá vojska. Plížila se po špičkách. Vedl je lstivý Fortinbras… Za víření bubnů nesli kapitáni Hamleta na márách jako hrdinu. Vlajky rodu Hamletů byly střídány vlajkoslávou hvězd Fortinbrase…
Kňučel jsem: Blbej sen, chci probudit…
Múza šeptala: Spánek povzbuzuje… Vzala mě za ruku a fuííí, letěli jsme skrze oblaky, až jsem měl bělmo před očima. Přistáli jsme v podkroví u lůžka nemocného člověka. Hovořil těžce, nedobře se mu dýchalo. Problém je v tom, že lidé nevěří nikomu, kdo ohrožuje jejich víru v jistotu zaběhnutého řádu. Ti, co se mají dobře a zvykli si rozhodovat o věcech veřejných, se bojí, že existuje něco, co může tyto výsady ohrozit, a dělají i to, co je proti zdravému rozumu…
Skřípal jsem zuby, až mě bolela sanice. To je protimluv… Chci se probudit, chci se probudit, musím se probudit!
Jen spěte, třeba se z toho vyspíte, řekla Mab.
Z mlh se vynořila hlava. Její ústa pravila: Píši drama o neznámé infekci způsobující nevyléčitelnou nemoc a projevující se v podobě bílé skvrny. Takové varování pro ty, co se domnívají, že jsou nedotknutelnými.
Studený mrak mi zastřel výhled. Ze šišaté obrazovky promlouval maskovaný muž: Jsme ve válce, armády zdravotníků bojují s korona virem…
Křičel jsem: Musím se probudit…
Mab šeptá: Mraky jdou, muž má touhu rozsévače, žena úrodný klín.
Slyším hukot. Snad letí letadla. Ne. Ve foyeru obrovitého divadla tisíc šicích strojů šije zdravotní roušky. Šičky mají na tvářích respirátory.
Z mraků se vyloupne postava v bílém plášti s náustkem: Vše marné, marný boj, stejně koronu dostaneme. Výsledkem všeho snažení je, že ti, co měli zemřít letos v říjnu, zemřou již v dubnu.
Co to kecá? Chci se probudit…
Múza uklidňuje: Mlhy se válí po blatech a vy spíte…
Hlava s šešulkou vlasů na temeni je strašně vážná: Hra je o tom, že velký, po zuby vyzbrojený stát se chystá napadnout území malého, bezbranného státečku. Lékař Galén tomu chce zabránit. Když velitel onemocní bílou nemocí, nabídne Galén jeho vyléčení za příslib zrušení válečných akcí. Je však ušlapán davem fanatických přívrženců války.
Musím se probudit, musím se probudit!
Člověk se skleněnou koulí místo hlavy, mumlá: Učíme se být ve válce… Obrazy se mlží, slévají v plasmu, jiskří Dívka v masce mi podává roušku. To vám posílá šéfová Polárky, abyste mohl na nákupy… Šijeme, šijeme…
Mlha.
Z mlhy vyráží kamion. Sedím za jeho volantem. Maskovaný policista mi přikládá k čelu divnou zbraň: Roušku máte, teplotu nikoliv, můžete pokračovat v jízdě…
Mlha.
Na kopci stojí chlap s rozpaženýma rukama, řve: A co ekonomika? Kdo bude pracovat? Kdo nakupovat? S hrůzou zjišťuji, že jsem to já…
Mlha.
A co vodníci, řve zelený mužíček, budou si mít kde hrát? Jsem to já!
Mlha.
Stojím u pokladního pultu, předběhne mě mladík: No co, nechal jste velkou mezeru, neumíte počítat do dvou…
Mlha.
Jsem hasičem, s maskou na puse hasím požár. Kolega ječí: To je zvláštní, všude řádí korona, a tady si lidé klidně pálí střechu nad hlavou…
Mlha.
Jsem pilotem, dosedáme na plochu letiště. Ruslan je napěchován respirátory, rouškami… Novinář na mě huláká: Proč z Číny, proč z Číny? Hulákám: Nemtudom, holenku, musíš po čínsky. Jsme totiž ve válce.
Mlha.
Pidimužík v turbanu mluví do mobilu: Na turecké hranici se bojuje. Chemickými zbraněmi byla napadena řecká polní nemocnice.
Mlžný mrak.
Stojím ve frontě před poštovním úřadem. Muži, ženy ve dvoumetrových odstupech s rouškami na tvářích se pomalu šinou vpřed. Klučina huhlá do roušky: Tento způsob dobrovolné islamizace se mi zdá poněkud nevhodným.
Mab mi klepe na čelo. Probuďte se, je čas…
Odpověděl jsem: Nechci, za žádnou cenu nechci… Raději to dospím…
Brno – Komín, 23. 3. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 542)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michaela Orsi
Silné, drásavé čtení…
29.03.2020 (3.43), Trvalý odkaz komentáře,
,