Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 549)
Volal mi kamarád, hudební skladatel, varhaník Zdeněk Pololáník. Popřál mi požehnaných svátků Velikonoc a posteskl si: Nepamatuji něco takového. Čtyřiasedmdesát let, ať bylo, jak bylo, o Velikonocích jsem v kostele na kůru zpíval nebo hrál na varhany. A teď jsem doma. Kostely navštěvuji virtuálně. Co se dá dělat, koronavir nezastaví nic.
Ostrovačice jsou jak po vymření. Ti, kteří projdou pod okny, jsou zamaskovaní k nepoznání. Velký pohyb aut, který jsme tady měli, ustal. Sleduji dění ve světě a myslím si, že všechno zlé je k něčemu dobré. Uzavření hranic sice brání pohybu našim občanům, ale nejen jim. A to je dobře.
Myslíš, že to pomůže?
Rozhodně to zpomalí migraci lidí a Evropa dostane čas na rozmyšlenou….
Prosím tě, ty jsi psal hudbu pro pořad Mirka Částka Pražská legenda…
Herec Miroslav Částek přednáší poezii v Duchovním centru Brno-Lesná (2009). Foto archiv
Ano. Legendu napsal básník, spisovatel, dramatik Václav Renč v padesátých letech minulého století v Leopoldově ve vězení. Herec Částek mě požádal o scénickou hudbu. Jde o příběh pražského Mariánského sloupu, městem postaveného na počest vítězství nad švédskými vojsky a jako poděkování Panně Marii, za její pomoc a ochranu. Franta Sauer ze Žižkova, po převratu v roce 1918, organizoval jeho stržení. Podle něj byl sloup symbolem moci nenáviděného Rakousko-Uherska. Když jsem hudbu psal, studoval jsem dostupné historické materiály, dočetl jsem se, že umírající Sauer se dožadoval zpovědi, aby se mohl omluvit a učinit pokání za svůj hrůzný čin…
Je zvláštní, kolika lidem opětovné postavení Mariánského sloupu vadí…
Jsme jenom Češi…
A co tvá současná tvorba?
Ve Velké Bíteši při přenosu obřadů Velikonoční vigilie zazní v liturgii moje duchovní skladby.
Přiznám se, vigilie jsem ještě nezažil. Maminka mi kdysi vyprávěla, že je viděla v Polsku, ale už si to nepamatuji…
Velikonoční vigilie, v překladu to je svatvečer, začíná po setmění Požehnáním ohně a přípravou svíce zvané paškál. Umístí se na ni pět kadidlových zrn na znamení pěti ran Ježíše Krista a její knot se zapálí od posvěceného ohně. Pak se s ní vejde do temnot kostela, kde si věřící od paškálu rozžehnou své svíce. Pak se rozsvítí všechna kostelní světla. V tom jasu začne Velikonoční chvalozpěv – Exultet. Druhou částí vigilie je Bohoslužba slova. Předčítají se části ze Starého zákona, zpívají se žalmy, zní modlitby. Rozezvučí se varhany a zpívá se radostné Gloria. Začne čtení z Nového zákona se zpěvem Aleluja. Třetí částí je Křestní bohoslužba, kdy se světí voda pro křtitelnice a výkropy. Čtvrtou, závěrečnou částí, je Bohoslužba eucharistická. To je obřad obětování chleba a vína, jejich proměnění v tělo a krev Ježíše a přijímání. Na závěr se většinou zpívá Regina coeli laetare, aleluja. Česky – Královno nebes, zaplesej, aleluja. Ale to je již mimo vlastní obřad vigilie. Tak, už víš vše. Měj se fajn, zdravé Velikonoce Ti přeji…
Byl to výklad profesorský.
Česká televize vysílala v sobotu 11. dubna ze strahovské basiliky Nanebevzetí Panny Marie, přímý přenos velikonočních vigilií. Neodolal jsem a díval se. Opat Daniel Janáček s mitrou na hlavě a pastýřskou holí v ruce celebroval obřad vigilií s bílou rouškou na tváři. Řeholníci v bílých rochetách se modlili, zpívali a měli na tvářích roušky.
Basilika je nádherná. Velká svíce, zvaná paškál, byla zažehnuta. Následoval zpěv hymnu Exsultet a poté čtení z Písma. Zněla slova proroků a evangelistů, zpívaly se žalmy a konal se obřad svěcení vody. V poslední časti, v eucharistii, na chvilku sundali celebranti roušky a přijímali tělo a krev Páně.
Papež František zahájil v sobotu 4. dubna mší pod širým nebem na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu předvelikonoční svatý týden. Foto archiv
Bílá sobota končila…
V téměř liduprázdné Bazilice svatého Petra ve Vatikánu v neděli papež František sloužil mši na Hod boží velikonoční, kterou lidé z celého světa mohli sledovat v živém přenosu přes internet či v televizi. Foto archiv
Zdá se, že opravdu všechno zlé je k něčemu dobré…
Brno – Komín, 12. 4. 2020
///
Více o Zdeňku Pololáníkovi na i-DN:
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 549)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Chtěl jsem popřát autoru Mudrování
pěkné prožití letošních Velikonoc, nařízeními zbavených všech tradičních zvyklostí a náplně, a najednou se zde dočítám, že vzájemné opětování těchto přání mělo svoje další zajímavé pokračování. Moje vzpomínka na všechna minulá léta, která jsem prožíval Velikonoční Triduum až do toho letošního (musím přidat i Květnou neděli, kdy se zpívaly pašije), přes nejslavnější církevní obřad Velikonoční vigilie, neboli Vzkříšení. Těšil jsem se a aktivně v našem kostele účastnil jako pětiletý ministrant a od 1o roků jako varhaník zpěvem a hrou na varhany. Velice mne potěšilo, že moje poznámka vzbudila zájem pisatele Mudrování proběhnout se po programech Tv vysílačů, kde se vysílaly tyto přenosy Jedinečných, bohatých obřadů z různých krásných a vzácných chrámů, bazilik, katedrál naší vlasti, ze světa až po Vatikánskou Baziliku sv. Petra v Římě, centrum křesťanů. Vybral a zastavil se na místech, které ho zaujaly, zachytil a slovem přiblížil průběh i symboliku jednotlivých částí mysteria vzkříšení Ježíše Krista, který do tmy, chaosu své doby svým radostným poselstvím přinesl světlo pro všechny lidi světa. Letos tyto obřady vykonával obřad jen jeden kněz s několika nejnutnějšími osobami jako lektor, kantor, varhaník a ministrant. I svita s papežem Františkem byla minimální. Pro ty, kteří byli odkázání na TV přenos, však to bylo velmi přehledné, záběry kamer se „nerozptylovaly“ obvyklými davy věřících. Ti, kdo tyto obřady sledovali u obrazovek, hovořili o silném zážitku. Bylo jich rozhodně více, než jen těch, kteří by se byli vypravili do kostela, a jak dodává Jar. Tuček, že všechno zlé může posloužit dobru. Mnozí si uvědomili, co jsou pravé Velikonoce, proč jsou jejich staleté tradice tak pevné, přes všechny politické změny a tvrdé šikanování věřících. Kolik tyto svátky přivedlo významných lidí ke konverzi (stačí si přečíst úvod ke knize Život Krista italského spisovatele Giovanniho Papiniho, který chtěl původně napsat a vysvětlit Nový zákon jako pohádkové příběhy).
Moc bych si přál, aby se Velikonocím a Vánocím vrátil jejich původní duchovní rozměr. Zlepšily by se mezilidské vztahy a zájem o trvalé hodnoty. Věřící básník Václav Renč po svém nespravedlivém odsouzení na 20 let tvořil ve vězení rozsáhlá básnická díla. Po propuštění (po 11 letech) pokračoval v tvorbě, překladech a věnoval zlato do zlatého pokladu státu. Brzy zemřel. Mučedník – světec.
.
21.04.2020 (21.54), , Trvalý odkaz komentáře,