Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 551)

Létají holoubci, hrdlička sedí na parapetu, pampelišky se chlubí bílými šešulkami chmýří, zababušený odvážlivec šlape do pedálů, městská čtvrť Komín ožívá.

Snídám ovesné vločky se zákysem. Na monitoru běží dívka v namodralých šatech. Kolem ní tanečnice i tanečníci prolamují těla. Prorůstají kobercem. Vesmír dýchá. Nohy a ruce tančících jsou klíčky semen. Těla pulzujícími segmenty. V horním růžku obrazu stále běží dívka.

Odkládám lžíci.

Pohyby tančících jsou zvláštní. Tuze pomalé. Chůze není chůzí, kotníky nemají klouby. Nárty s chodidly se vlní. Paže povlávají. Mají podobu hadích ocásků. Rozštěpy nohou trčí do výše, šlapka je tykadlem. Bytosti umí zastavit. Strnout a změnit podobu.

Fascinující podívaná.

Múza našeptává: Prvoci snímaní drobnohledem kamery výzkumníka.

Jsou tančící lidmi?, ptám se.

Dech vesmíru se mění na pulzující bublání. Je slyšet píseň. Prvoci se přeskupují, někteří se spojují do dvojic. Páření je to pudové, nemotorné, křečovité. I chvilkovou lásku zrodí.

Mab říká: A dívka, vlevo nahoře, běží a běží…

Bytosti se odívají. Jsou z nich lidské postavy v černých kutnách, v bělostných trenýrkách, bílých sukničkách. Jsou rozesety po ploše. Třesou se. Paže se jim kroutí. Muž čistí samopal. Pod rukama jiného vyrůstají trosky pyramidy. Probíhá plání. Páskou znehybňuje pohyb živých. Běžící žena má v rukou žerď s bílým fáborem…

Monitor tmavne.

Mab povídá. Last Work, Batsheva Dance Company. Choreografie a režie Ohad Naharin. Premiéra květen 2015 v Tel Avivu, Izrael.

Jsem ohromen. Mlčím.

Tanečníci byli famózní. A ta dívka běžela celou hodinu. Strojovým tempem. Nepřetržitě. Tak, co nic neříkáte.

Mimořádné dílo, sugestivní výpověď o hrůzném stavu světa.

V Izraeli mají též problém s covi-19. Omezují pohyb lidí, podobně jako u nás. V Jeruzalémě je prý zakázán přístup ke zdi nářků. Je to o strach, milá múzo.

Upokojte se, pane, konec světa nenastává. Koukněte, pod okny se batolí mládě kosa. Podobá se velkému vrabci. A hele, maminka kosice synáčkovi nese žížalu…

Ohad Naharin: Last Work, Batsheva Dance Company, 2015. Foto BDC

Našpulím pusu a troubím pohřební marš. A maminka v roušce tlačí kočárek, miminko spí, netuší, že my, dospělí, máme karanténu. Řeknu: Život nám pádí jako Šemík k Neumětelům…

Mab odsekne: Životy běží všem, pane.

A poté zaševelí: Zdřímněte si, nechte si zdát o pampeliškách a modřencích, ať je z vás opět silný Jůra…

Brno – Komín, 18. 4. 2020

///

Více o choreografii Last Work , která byla na programu festivalu Tanec Praha 2015, na i-DN:

Jen tak cestou z divadla (No. 16)

Vratká rovnováha, masky, škleby a polyrytmické struktury

…