Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 558)
Doba běží, čas se vleče. Ženy halí pěknost rouškami. Mnozí licitují se smrtí, jako by se jich netýkala. Jsou pro, nebo proti. Hlasují. Podvádějí. Vědecké studie jsou žádaným artiklem. Cení se jejich ohebná potřebnost. Rétoři vysvětlují pojem táhnout za jeden provaz…
Múza Mab poznamenává: Byl jeden rétor, je to tak dávno, Marcus Portius Cato, každou řeč končil větou, Cartago esse delendam – Kartágo musí být zničeno… Matně si vzpomínám, čísi vojska jeho výzvu naplnila…
Usměji se. Fortinbras to nebyl. Múzo milá, pan řídící Prášek říkávali, Galileovo „A přece se točí“ si každý vykládá po svém.
Vzpomínám si, praví Mab. Také chválívali kapitalistu, lidumila Tomáše Baťu.
Ano, ano, Tomáš Baťa. Byl pro něho příkladem velikého vlastence, který z ničeho vybudoval impérium. V chudobném kraji postavil továrnu a dal práci, a tím výdělek tisícům nezaměstnaných. Zavedl pásovou výrobu. Vystavěl internáty. Ve výukových střediscích vychovával pracovní dorost. Zbudoval rodinné domy, obchody, nemocnici, kino, divadlo, filmové ateliéry, letiště i hřbitov. Baťovy boty, levné baťovky, se staly pojmem. Rozvážel je po republice a do světa železnicí i vodním kanálem. Ve významných městech stavěl prodejny. Obchodní cesty absolvoval letecky. Tvrdil „čas jsou peníze“.
Múza dodala: Vybudoval republiku v republice. Řídil ji tvrdou rukou vladaře. Vždyť patřila jemu. Řečnil na shromážděních lidu, manifestačně slavil i svátek práce První máj… Svými zaměstnanci byl ctěn, drobní ševci ho rádi neměli.
Múzo, prosím tě, nevíš, proč jsme začali vzpomínat Baťu?
Mab odpověděla: Protože cítíte určitou spojitost mezi podnikatelem Baťou a současným premiérem. Miliardář Babiš vstoupil do politiky tím, že rozdával lidem koblihy, vyhrál volby a začal řídit stát jako Baťa firmu.
Aha, ano. Souhlasím s tebou, vševědoucí múzo. Jeho vlétnutí do dravčího hejna je ovšem nepochopitelné. Chápu ty, kteří vstupují do politiky za účelem zisku, ale on již peníze měl!
Začíná pršet. Internet přináší zprávu o procházce stovky lidí, kteří usměrňováni policií, prošli letenskými sady v rouškách, v předepsaných rozestupech a s cedulemi popsanými protivládními slogany v rukou. Dle policie nešlo o manifestaci.
Čtu další řádky: A až se otevřou divadla, kterých se už nemůžeme dočkat, nevstoupí tam ani noha. Jsme ve stavu sporu a nechce se nám z něj opět vyklubat. Umrzla naše zvědavost a touha zjistit, co to ten koronavirus je, odkud se bere, jak se šíří, kde vznikl a kdy zmizí. Umrzlo naše odhodlání přežít karanténu a splnit různé koronavirové výzvy. Umrzl náš strach o životy druhých, náš strach o cizí země, které jsou na tom hůře. Už nás nic nezajímá a nic si nečteme. Ani tato písmena už si patrně nikdo nečte. Ale já je píšu. Protože mám pocit, že dokud ještě něco dělám, dokud píšu, tak jsem.
Sedím bez hnutí. Znovu a znovu pročítám bolestná slova. Napsala je režisérka Jitka Vrbková, šéfová Divadla Aldente pracující s herci postiženými Downovým syndromem.
Je ticho.
Múza Mab čte z obrazovky: Vypuďme z hlavy, co nedokážeme ovlivnit, nedávejme jména tomu, co má zmizet, soustřeďme se, abychom odehráli dobře a přesně svou vlastní roli ve velkém představení světa.
Unaveně řeknu: Já své již odehrál. Toto moudro mě vede k apatii.
Mab oponuje: Nikoliv, starý pane, nikoliv. Vaše tvrzení je relativní. Koukněte z okna. Prší. Žluté květy akátí vám voní do oken. Zítra bude jistě líp.
Brno – Komín, 30. 4. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 558)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Počasí přináší stálé výkyvy.
Nemám rád zvláště vítr, a tak sedím doma a s chutí si přečtu, přijde-li další Tučkovo Mudrování. Zajímavý výběr začínající před n.l. a končící v současnosti, se stejně zajímavými komentáři autorovými.
12.05.2020 (19.57), Trvalý odkaz komentáře,
,Milana Suská
Čtu vás velmi ráda, jen nenacházím slova na reakci.
24.05.2020 (0.30), Trvalý odkaz komentáře,
,