Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 559)
Slavili jsme výročí osvobození. Skromně, tiše. Čelní představitelé státu haleni rouškami kladli věnce a květiny k významným místům naší pohnuté historie. Ti, kteří se umějí sehnout, rovnali za dohledu ochranek stuhy českých trikolor.
Televizní moderátor řekl: Slavíme 75. výročí vítězství nad fašismem, což mě překvapilo. Ale proč ne, naši lidé bojovali v odboji a v zahraničních jednotkách, takže vítězství. Koneckonců v Praze to musí vědět nejlíp.
Předseda vlády říká: Ve světě je situace vážná. Mocnosti se neumí dohodnout…
Tři čačtí hrdinové pražští jsou střeženi policií. Jeden neznámo kde. Druhý míří do postu poslance horní sněmovny. Třetí si z úkrytu odskočil, nasedl do taxíku a boural. Taxikář nehodu nepřežil. Taková lehkomyslnost! Představa o dění ve světě, kdyby pražský karambol, nedej Bože, odstonal střežený politik, mě vyděsila.
Premiér Andrej Babiš uctil 8. května na pražském Vítkově památku padlých ve druhé světové válce. Foto archiv
Múza Mab mě konejší: Uklidněte se, starý pane, zmýlil jste se, boural jen ministr zahraničí.
Ještěže tak, múzo. Hrůza, kdyby tomu tak nebylo. Co by na to řekl Brusel. Milá múzo, to by bylo strašné. Tak to mi spadl kámen ze srdce.
Tati, ahoj. Repro archiv
Nestrachujte se, říká múza, mám pro vás překvapení. Po dvou měsících doputoval pro vás pohled od syna z Tel Avivu. Je na něm mapa Izraele v grafickém obklopení Egyptem a Jordánskem. Koukněte, známka v ceně 7.40 šekelů, na ní zelené snítky cedru, název státu ve třech jazycích a drobným písmem Palm Fronds and Fibers. Adresa a rozmáchlé vročení: „Tati, ahoj“. No, není to krása? Být vámi, jsem šťastná. Nastal poločas rozpadu doby korony. Svět se vrací k normálu. Pošty fungují jako dřív…
Múzo, normálnosti světa se bojím víc než jeho nenormálnosti. Věř, armády zdravotníků jsou mi milejší, než pluky s vojenskými standartami. Neboť maršálové přicházejí a odcházejí, vždy však velí. Hitler učil střílet i usmrkané kluky. A nejen on…
Starý pane, dostanete pohled z Izraele, myslela jsem, že budete mít radost a vy…
No právě, múzo, právě že…
Zamyslím se a pak řeknu: Mám rád lidi tvořivé, lidi konstrukce, hledající pro druhé a pro sebe vlídný svět. Zaujal mě lesník měnící krajinu v soustavu mokřadů, aby voda zůstala „doma“. Sleduji s obdivem zápas o bytí souboru Aldente, kde hrají herci s Downovým syndromem. Těším se na jejich ztvárnění Erbenova Zlatého kolovratu. S dojetím jsem četl litanii Buďte laskaví nabádající k toleranci a pokoře, sepsanou na Facebook jednou z nositelek roušek. Nadchl mě návštěvník obrazárny, tanečník stylizující pohyby těla do podob figur abstraktních pláten. Je mi milá tvá těkající mysl i tebou zachycené obrazy kroniky časů korony.
Mab řekla: Amen, starý pane.
Pomalu se stmívá. Věž komínského kostela mizí ve tmě. Co nám asi přinese zítřek…
Brno – Komín, 9. 5. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 559)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
