Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 561)
Múza kouká z okna, říká: Je hezky, půjdeme na procházku.
Je hezky, půjdeme na procházku. Foto Mab
Mračím se. Dnes je tak hezky, že se mi ven nechce. Jen pomyslím na chůzi, bolí mě nohy. A pak ten náhubek, člověk se ani vysmrkat nemůže… Mám chuť na kávu. Jen na ni pomyslím, začínám kýchat.
Mab se směje. Povídá: Pomyslná alergie.
Múzo milá, to já kýchám častěji. Lidé na vše kašlou, já kýchám. Včera jsem si přečetl výrok: ´Koronavir je pro starší vlastně požehnáním. Protože na něj zemřou. Což je pro mnohé lepší, než v nějaké eldeence čekat a nehnutě se dívat do stropu´. Mab, kýchal jsem hodinu…
Umírající růže stolistá. Foto Mab
Múza se chmuří. To je kruté.
Přitakávám. Cynické. Strop jako strop. U koronaviru se prý leží na břiše…
Starý pane, nepůjdeme raději na výlet, říká Mab.
Múzo, jedině virtuálně…
Jdeme kolem komínského kostela. Foto archiv
Jdeme kolem komínského kostela. Zahýbáme mezi rozkvetlé paloučky ke hřbitovu. U panelového domu povídám: Mab, tady bydlel herec Jiří Pecha.
Múza říká: Vím. Když zkoušel starého Karamazova, onemocněl a režisér Scherhaufer vám dal příkaz nemocného navštívit.
To byl, panečku, vojevůdce, tenhle Scherhaufer. Ten věděl, jak a komu pomoci…
Repro web Brno-Medlánky
Mab pokračuje: Tady bydlela Iva Bittová. A na této lavičce sedával její tatínek, vynikající muzikant Koloman Bitto. A tudy přes kopec jste chodíval do Medlánek a také k řece. Po Svratce jste jezdil s dětmi na člunu. U přehradní zdi jste jim vyprávěl, jak ji za války ustupující Němci chtěli vyhodit do vzduchu. A pod Kozí horkou jste se málem utopil.
A pod Kozí horkou jste se málem utopil. Foto archiv
Povídám: Milá múzo, vrátíme se. Už mě z toho putování bolí nohy…
Vařím kafe. Je to takový obřad. Do varné konvice cvrknu trochu vody, do hrníčku vložím lžičku instantní kávy – a rozkýchám se.
Mab se směje. Starý pane, copak, copak… alergie mimochodem?
Trápí mě, že nevím proč. Foto Mab
Kýchám, a aby řeč nestála, povídám: Ale, přišlo mi na mysl, jak se bourají přejezdy nad dálnicemi. Není to divné? Jaký zámysl se za tím skrývá? Jsou mosty zátěžově neúnosné, nebo je pod nimi nízká průjezdní světlost?
A kvůli tomu kýcháte?
Kýchám a odpovídám. Možná, múzo. Trápí mě, že nevím proč. Nevím, zda u nás budou jezdit vyšší kamiony, nebo dvojité autobusy či zaoceánské lodě. Anebo vojska krále Fortinbrase mají příliš dlouhá kopí? V nejisté době jsem z toho krapet nejistý.
Múza říká: Minulost znám, budoucnost nikoliv. Až se dozvíme, proč tomu tak je, vysvětlím vám to.
Milá Mab, divotvornou dobu žijeme, až se jí lekám. Foto Mab
Piji kávu, koušu lázeňské oplatky. Kýchám… Nadechuji se a povídám: Milá Mab, divotvornou dobu žijeme, až se jí lekám.
Zaujalo mě vysvětlení situace kolem odvozu sochy maršála I. S. Koněva do skladiště a instalace pamětní desky oddílům Vlasovců.
Naše generace pamatuje vpád spřátelených armád do Československa a následný čas normalizace – není se proto čemu divit.
Mab si povzdechne: Starý pane, obávám se, že paměť národa bude čím dál podivuhodnější.
Silnou kávu jsem si navařil… Foto Mab
Silnou kávu jsem si navařil, múzo. Kýchám, až mi tekou slzy. Řekni mi, k čemu se používá ricin?
Mab se zarazí: Ricinový olej má projímavé účinky…
Múzo, dá se ricinem otrávit člověk?
Kdyby ho vypil barel, možná. Ale spíš by se zbavil podoby i toho, co nikdy nesnědl a nestrávil.
Múzo, múzo, ještě se divíš, že kýchám?
Brno – Komín, 1. 5. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 561)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
