Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 564)
V tramvaji se stala příhoda. Prostředek hromadné dopravy, skromně obsazený podmračenými lidmi s obličeji zahalenými rouškami, drkotal po kolejích. Přistoupila do něj korpulentní dáma. Těžce dosedla na sedadlo. Vedle sebe položila kabelu plnou nakoupených potravin. Poté nastoupila paní a usedla naproti oné dámy. Ta počala řvát: Tam si nesedejte, dodržujte vládou dané vzdálenosti. Nechci kvůli vám zemřít na koronu!
Kovařík obrovský. Foto Mab
Subtilní žena sedící přede mnou, sundala z úst roušku a řekla: Madam, proč řvete? Neřvěte, vždyť je to všechno jenom hra!
Vždy přítomná múza Mab poznamenala: Geniální výrok odhalující podstatu hamižného dění éry světa kapitalismu!
Zakuckal jsem se. Korpulentní dáma popadla kabelu, ukázala na mne a řekla: Ten už koronu má. A vystoupila z vozu…
Vlašské oříšky.. Třeba z nich budou za čas ořechy. Foto Mab
Mab se smála: Se vším se počítá. Vědecké laboratoře nejbohatších mocností odhalily zákonitosti systému řízení států a nejchytřejší toho využily. Rozehrály hru, která na drobný okamžik ochromila tvorbu některých zisků. A také touhy mnoha tygrů chystajících se ke skoku.
Brumlal jsem do roušky: Múzo, hů, divnou to předeš nit.
Hleděl jsem na kvetoucí keře šípků. Foto Mab
Mab pokračovala. Světová společenství se vyvíjejí, ideály se rodí, chuť vládnout rovněž. Zanikla říše římská, doména monarchií je pryč, Země se otáčí, zastavit se nedá. S čímpak přijde lidstvo po éře kapitalismu, jak tomu bude dál?
Zamyšlený jsem kráčel strání. Hleděl na kvetoucí keře šípků. S jejich vůní se mísil odér bezinek. Na jedné z nich si hověl tesařík obrovský. Řekl jsem: Co bude dál? Svět se zatřese a lidé přijdou se změnou. V bolestech stvoří kapitalismus jiný, který nazvou Nuevo nebo Neo.
Ovšem za předpokladu, pravila múza Mab, že lidstvo nepostihne nová doba ledová.
Je to svého druhu hra… Foto Mab
Odpověděl jsem: O této eventualitě se ve světě spekuluje. Předpokládám, že jsou bádány a možná i realizovány možnosti ochranných štítů, zbraní likvidujících vesmírná tělesa mířících k naší planetě…
Starý pane, jste nebývale optimistický, řekla Mab.
Jenom kalkuluji, múzo. Civilizace, která je schopna ovládat myšlení lidí, vysílat posly k planetám sluneční soustavy a vytvářet prostředky vedoucí ke svému sebezničení, musí především umět vymýšlet způsoby své záchrany. Je to svého druhu hra. Hra o život lidstva.
Jak do vaší kalkulace zapadá současná pandemie koronaviru?, zeptala se Mab.
Korona je vir neviditelný… Foto Mab
Korona je vir neviditelný, džin vypuštěný z láhve. Mocný duch, o kterém nikdo neví, jak dlouho s námi ještě pobude a jakými proměnami projde. Obávám se, že to neví ani ten, kdo láhev s džinem otevřel. Natož já. Bojím se ho. Pokorně a ukázněně nosím na tváři roušku. Pud sebezáchovy mi tak velí.
Bůh s vámi, řekla Mab a udělala mi na čele křížek.
Odér kvetoucích koziček byl silný. Kýchl jsem a zaslzel.
Jak do vaší kalkulace zapadá současná pandemie koronaviru? Foto Mab
Múza mi utřela nos. Pak řekla: Chytré řeči statečných, co zpod roušek vystrkují nosy, vás od hry nemohou odradit.
Brno – Komín, 22. 5. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 564)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Martina Výhodová
Texty pana Jaroslava Tučka
jsou pro mě pohlazenim na duši. Povídání s múzou je velmi zajímavé literární ztvárnění, které se čte s lehkostí a zájmem.
Martina Výhodová
31.05.2020 (21.11), , Trvalý odkaz komentáře,
Milana Suská
Svět se hemží korpulentními dámami,
mají různou podobu. Klidně to může být chlap. Prostě, „korpulentní“ lidé žiji s námi.
01.06.2020 (22.47), , Trvalý odkaz komentáře,