Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 566)

Pršelo, foukalo, byla zima. Navlékl jsem teplé triko, teplou košili, mikinu, huňatou bundu s kapucí, na tvář dal roušku a vyrazil za divadlem.

Múza Mab pravila: Jste jako maskovaný sněhulák. Rozevřel jsem deštník a řekl: To je skvělé, jdu totiž do  Polárky na pohádku.

Ve foyeru divadla to vypadalo jako v Benátkách na maškarádě. Diváci i pořadatelé obličeje skryté pod rouškami. Se vstupenkami se podávaly prográmky a pravé, červené jahody.

Holčička se chlubila: Maminka mi koupila knížku, protože už umím číst. Fakt. A dala se do čtení: Daisy Mrázková: Slon a mravenec.  Strejda bude dnes hrát veverku, co je tady namalovaná… To bude pěkné! Fakt! Usmál jsem se: Tu knížku mám také. V knihovničce…

Paní šéfová zacinkala na pohádkový zvon a nepočetný průvod maskovaných se vydal po stupních dolů – na jeviště. Rozestavěné židličky a sedačky připomínaly branky pro slalom nebo noty na buben. Bum, bum, pauza. Bum, bum, pauza. Bum, bum, pauza! Nastrojená dceruška zlobila, chtěla škrabošku, aby také byla za bubáka.

Zablikala světla, před stánek z černě kovových tyček přišli herci. Dívenka zamávala ručkou: Strejdo! Mab zašeptala: To je jako na jarmarku.

Vlasatý blonďák vyprávěl o kamarádství veverky s mravencem a slonem. Pán s vlasy staženými do culíku veverku animoval. Veverka si čistila zoubky, česala srst, vařila lívance a cvičila tělesná cvičení. Byla chytrá, vtipná, nápaditá. Pro své kamarády vymýšlela hry a hříčky.

Mravenec byl maličký. Aby ho diváci viděli, nosil jej vlasatý blonďák na kovovém prutu. Na jeho konci… Říkal: Dobře se dívejte, uvidíte, že tam je…

Slon měl velikánskou hlavu, pohyblivá očka a velké uši. Chobotem nasával vodu a stříkal ji. Proč zrovna na mne a na múzu Mab, mi zůstalo nepříjemně mokrou záhadou…

Zvířecí taškařice pokračovaly.

Kamarádi hráli kopanou. Mravenec proháněl kuličku a slon ji neviděl. Slon hrál s míčem větším, pro mravence obrovitým.

Do kopané se zapojily děti. Kopaly do balonu, div si palce neukoply. Dívenka volala: Strejdo, chytej! Děvčátko, co chtělo být za bubáka, míč nestrefilo a s výkřikem bojím se schovalo v maminčině náruči.

Zvířátka si šla zaplavat. Oblékla si plavky. Slon na ně spotřeboval divadelní oponu… Potom dostal žízeň a vypil celý rybník.

Děti se smály. To dá rozum, bez vody se nevykoupáš…

Trochu jsem se bál, že sloní chobot bude opět chrlit vodu, ale tentokrát mu to režie nepřikázala.

Lovec, hodný chovatel, lapil veverku do sítě. Mravenec a slon se vydali kamarádku hledat. Když veverku vysvobodili, malovali obrázky a pohádky byl konec.

Mab řekla: Pěkné představení, až na tu stříkající vodu.

Máš pravdu, i mé nadšení bylo nemístně zkropeno. Ovšem Matěj Záhořík a Tomáš Sukup hráli znamenitě. Pod hbitými prsty jim loutky doslova ožívaly.

Mab dodala: Byla to taková rozmarná jarmareční podívaná. Pak zajektala zuby: Je mi hrozná zima…!

Na Tučkově ulici drobně mžilo. Řekl jsem: Jednou jsme již zmokli. Nedopusťme, aby tomu bylo podruhé.

Prošla maminka s dívenkou, co četla z knížky. Měly rozevřené deštníky. Zpívaly: Sláva nazdar výletu, nezmokly jsme, už jsme tu…

Rozevřel jsem deštník a spěchal domů. Usušit se…

Brno – Komín, 1. 6. 2020

Divadla Polárka, Brno – Daisy Mrázková: Slon a mravenec. Režie: Radek Beran, dramaturgie: Karolina Ondrová, výprava a výroba loutek: Bára Čechová, hudba: Kolektiv, světla a zvuk: Jan Laichman, výroba scény: Bára Čechová, Vojtěch Havelka a technika Divadla Polárka, stavba: Jakub Thomas. Hrají – Veverka: Tomáš Sukup, Mravenec: Matěj Záhořík,  Slon: Jakub Thomas, Lovec: Jan Laichman. Premiéra 31. 5. 2020, bude hráno i na zahradě nebo na Malé scéně Divadla Polárka.

///

Video nahrávku inscenace najdete na Mall.TV: https://www.mall.tv/kulturazije-detem/divadlo-polarka-daisy-mrazkova-slon-a-mravenec-1-6-19-00

nebo na Facebooku Divadla Polárka: https://www.facebook.com/divadlopolarka/videos/2756227571312855/

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. června 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 566)

1. Milana Suská

   

   Bytostně jsem nesnášela dětské představení,
   nudilo mě to, neoslovilo, ale naštěstí jsem jich moc neabsolvovala. Jako dítě jsem vyrostla na Večerním Brně a na Divadle bratří Mrštíků, a to mě fakt bavilo. Ráda jsem se po představeních zúčastnila debat. Trochu jsem si připadala důležitá, ale máti se za mě nestyděla, tak jsem asi neměla až tak úplně stupidní dotazy. Večerní Brno je vlastně moje Divadelní dětství. A za to děkuji.

   13.06.2020 (23.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ