Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 568)
Múza mě probudila ze snu zvoláním: Maďarskem znějí zvony! Otevřel jsem oči a zalapal po dechu: Nepovídej, já nic neslyším.
Repro archiv
Být v Komárně, slyšel byste.
Co se děje?
Mab se pustila do vysvětlování: Před sto lety byla v Trianonu podepsána smlouva vítězných mocností z první světové války. USA, Velké Británie, Francie, Itálie a spojenci, Rumunsko, Jugoslávie, Československo, stvrdily hranice nového státu Maďarsko. Maďarské království přišlo o doly těžící drahé kovy, o 90 % veškerých lesů v bývalých Uhrách a o doly solné. Mnozí Maďaři považují smlouvu za nespravedlivou. Hlasy zvonů připomínají světu, že ztrát utrpěných násilným rozpadem Rakousko-Uherské monarchie zapomenout nelze.
No jo, moje bdělá, jsou to nebezpečné usazeniny dob minulých. Už sapér Vodička říkal Švejkovi – ty, ty kluky maďarský neznáš…
Éra korony má u nás na kahánku. Divadla začínají hrát. Diváci musí mít roušky, sezení jsou rozpoutaná a nepravidelná. Jako kdysi dramaturgie Provázku.
Do sklepení HaDivadla jsem vklouzl v pozdním nedělním odpoledni. V setmělém hledišti jsem šmátral, hledal volnou židli. Lekl jsem se. Kdosi mi do rukou strkal lahvinku studeného piva.
Mab zavelela: Tudy.
Bylo to tajemné. Tmou jsem se vydrápal do třetí řady. Funěl jsem do roušky. Pode mnou seděl muž s nezahaleným obličejem.
Pozor, zjeví se Mefistofeles! Foto HaDi
Mab šeptala: To bude asi herec. Hrající mít roušky nemusejí…
V hracím kotli se daly tušit obrysy plevelných předmětů. Snad ranců, možná bludných balvanů. Na horizontu, ve výši mého pohledu, zářil pruh světelné lišty se zdobnými erby reklam. Mrazivé ticho narušovala drobná cinknutí pivních lahví a zvuk otvírání jejich hrdel.
Múza řekla: Pozor, zjeví se Mefistofeles!
Po světelné liště se rozběhl text. Foto Káťa Opuntia
Zmýlila se. Po světelné liště se rozběhl text. Poutavě popisoval příběh člověka, který netuše, že je vážně nemocen, absolvuje procedury léčení plicní fibrózy v bývalých štolách solného dolu.
Písmenka chvátala. Nedopřávala očím odpočinku, mozku prostor k zamyšlení. Skrovné pauzičky přinášely názvy jednotlivých kapitol. Na místě, Inhalace, Mezi procedurami, Masáž lávovými kameny, Klimatoterapie, Solná koupel s esenciálními oleji…
Žena volala: Relax, relax. Foto Káťa Opuntia
Připadal jsem si jako běžec orientačního závodu. Bál jsem se četbu přerušit, abych neztratil niť děje. Periferním viděním jsem zaznamenával pohyb aktérů, hrajících zdravotní personál. Muž, sedící pode mnou, popadl pytel s odpadem a pohodil jej doprostřed plochy. Dívenka s obnaženými rameny rozdávala ovoce. Jiná rozstřikovala vonné směsi. Ošetřovatelky šplhaly po schodech, nabízely pomoc a pití. Někteří zřízenci jen přešli. Křižovali prostor.
Klapot podpatků a šoupání podrážek se mísil s hudebními motivy, šepoty, vzdechy, dušenými výkřiky. Žena volala: Relax, relax.
Z běžících řádků jsem vyrozuměl, že důl je v Bělorusku. Foto Káťa Opuntia
Z běžících řádků jsem vyrozuměl, že důl je v Bělorusku, poblíž hlavního města Minsk, a léčba hrazena pojišťovnou. V léčebně panoval přísný provozní řád, podobný vojenskému drilu.
Prudce rozsvěcovaná světla oslňovala diváky. Pátravé světelné jazyky reflektorů, olizujících divadelní prostory, navozovaly atmosféru hlídaných koncentračních táborů.
Mab šeptala: Scénická čtení mohou mít mnoho podob, říkával režisér Scherhaufer. Měl pravdu.
Scénická čtení mohou mít mnoho podob. Foto Káťa Opuntia
Úžasné bylo, jak tvůrci dokázali vtáhnout diváky do příběhu. Jak nám vsugerovali myšlenku, že jde o příběhy našich životů.
Na světelné lince doběhla poslední písmena. Hrdina příběhu se rozplynul spolu s nimi. Trvalo značnou chvíli, než si diváci uvědomili konec hry…
Beseda po představení s tvůrci a herci vedená dramaturgem HaDivadla Matějem Nytrou. Foto HaDi
Vyvrávoral jsem všechny schody HaDivadla. Mab řekla: Mimořádně silné, novátorské dílo. Jen nechápu, proč je situováno do Běloruska.
Odpověděl jsem: Asi proto, že u nás nemáme opuštěné solné doly…
Na kostele svatého Jakuba se rozezněly zvony.
Brno – Komín, 8. 6. 2020
Ateliér intermédií FaVU VUT, Brno – Sedimenty, diagnózy, wellness. Text a realizace: Antonie Bernadová, Judita Levitnerová, Kristýna Gajdošová, Oskar Helcel, Martina Valchářová, Monika Rygálová, Tereza Vinklárková, Vojtěch Kundrát, Pavel Sterec, Marika Volfová, Petr Nápravník, Michal Mitro, v externí spolupráci s Bernardetou Babákovou (DIFA JAMU). Hudba: Jonáš Svoboda. Uvedení 5., 6. a 7. června 2020 v HaDivadle. Psáno z neděle 7. 6. 2020 v 17:30 hod.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 568)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
