Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 570)
Nešťastná divadelní sezona dodýchává. Pandemie Covi-19 nikoliv. Roušky i nadále zůstávají ochrannou bariérou mezi člověkem a zhoubnou nákazou.
S rouškou na tváři jsem vstoupil do haly BuranTeatru. Nad schody a po zdech mě upoutala série osobitých obrazů Elišky Fuksové Málo pravděpodobné večeře. Fantaskní hlavy porcované, sedící nad talíři, stolované na ubruse, plněné i výluhy plodící mi vzdáleně připomínaly jevištní tvorbu bájného HaDivadla. Obrazy zatavené v pevné smaltové plochy se na zdech neposlušně boulily. Snažil jsem se vypátrat strukturu malby, ale zasáhla Mab. Šeptala mi do ucha: Nešahat, mohlo by to spadnout. Prohlásí vás za vandala a budou požadovat úhradu škody.
Upravil jsem si roušku a temným tunýlkem vešel do sychravě prašného příšeří sálu pojednaného do podoby hospodské ratejny. Divácké sezení připomínalo šachovnici s maskovanými figurami na konci partie.
Múza mi rovnala v hlavě vědomosti. Thomas Bernhard, významný, mnoha veličinami zatracovaný rakouský spisovatel a dramatik, napsal hru Divadelník / Der Theatermacher, v roce 1984. Principál Bruscon přijíždí se svou společností do vesnice Utzbach, aby zde odehrál majstrštyk – Kolo dějin. Je autorem, režisérem i hlavním hercem. Spolu s ním vystoupí manželka, dcera Sára a syn Ferruccio.
Muž má elegantně střižený bíbr, je uhrančivý (Roman Groszmann). Foto Áša Sárová
Přede mnou stojí hospodské stoly a židle, na podlaze leží kolečka konfet. Snad pozůstatek dávné taneční merendy. Za stolovou palisádou lze tušit rozsáhlé pódium. Za mými zády se ozývá Prosím, světlo! Rozsvěcují se hranatá stropní tělesa. Do nevlídné ratejny vstupuje hřmotný muž. Za ním dupe ulízaný šantala.
Muž má elegantně střižený bíbr, je uhrančivý. Jeho mluvní projev prozrazuje, že jde o nevymluveného intelektuála a despotu.
Je to hrůza, pane hostinský, ale snad to půjde. Foto Áša Sárová
Velitelským krokem člověka stiženého ústřelem obchází pódium, podupává po prknech, obhlíží jeviště, zamýšlí se a říká: Je to hrůza, pane hostinský, ale snad to půjde. Ovšem na konci hry musí být všude naprostá tma. Svítit nesmí nic, ani nouzová světla!
Principál Bruscon mluví a mluví. Vzletné myšlenky proplétá s přízemními. Věty o hrdinech své epochální inscenace prokládá žádostmi o úpravy sálu a o servírování polévky pro celou rodinu. Hostinský poslouchá, plní žádané, pak předkládá divadelníkovi smlouvu o pronájmu.
Je to zábavné. Vtipně hrané obchodní jednání.
Principála Bruscona ztvárňuje režisér Roman Groszmann (vlevo), hostinského Miroslav Ondra. Foto Áša Sárová
Principála Bruscona ztvárňuje režisér Roman Groszmann, hostinského Miroslav Ondra.
Do hry vstupuje syn Ferrucio postižený ochrnutím nohy a ruky. Bude hrát Metternicha a Napoleona. Teď však tahá dekorace a staví scénu. Otec s despektem sleduje jeho počínání. Nešetří sarkasmy. Je krutý. Bednu s dekoracemi tahá i prostoduchá dcera Sára. Bude představovat paní Churchill. Principál režíruje, prsty si pohrává s bíbrem. Velí, peskuje, nabádá, káže…
Přivírám oči, zdá se mi, že vidím gesta a tvář režiséra Kaloče (Roman Groszmann a Jakub Spišák). Foto Áša Sárová
Přivírám oči, zdá se mi, že vidím gesta a tvář režiséra Kaloče. Kdesi zpoza rohu pokřikuje režisér Scherhaufer: Sem to postav, kam to stavíš, tady bude opona. Bože můj, jak jsou si všichni ti režiséři podobní…
Múza šeptá citát Thomase Bernharda: Máme-li být upřímní, je divadlo už samo o sobě absurdní. Ale kdybychom byli upřímní, nemohli bychom divadlo vůbec dělat.
Výkon Romana Groszmanna v titulní roli je vynikající. Je režírujícím principálem se vším všudy. Intrikuje, organizuje, drezíruje, likviduje vzpoury. Ovládá gesta tragédů. S texty si pohrává, jako by je vymýšlel. Je diktátorem, který má šarm i charisma.
Výkon Romana Groszmanna v titulní roli je vynikající (zleva Nikol Wetterová, Roman Groszmann, Jakub Spišák). Foto Áša Sárová
Když mu z hospody utekli vesničané, protože začala hořet místní fara, bylo mi ho líto. Totiž toho principála Bruscona, kterého pan Roman Groszmann hrál…
Dlouho a upřímně jsem tleskal.
Mab pravila: Vynikající, výtečně režírované představení, ve kterém nebylo malých rolí. Zato gagů bylo nepočítaně. Už dlouho jsem se tolik nezasmála.
Vynikající, výtečně režírované představení, ve kterém nebylo malých rolí (zleva Jakub Spišák, Nikol Wetterová, Roman Groszmann a Kamila Zetelová). Foto Áša Sárová
Smál jsem se tak, až se mi rouška nadouvala a oči slzely…
Šel jsem po schodech a koukal pod sukně zavěšeným obrazům. Měly tvar vypouklých lastur.
Sundal jsem si roušku a nadechnul se.
Byl to dlouhý, pěkný večer… Zleva Kamila Zetelová, Jakub Spišák, Roman Groszmann a Nikol Wetterová. Foto Áša Sárová
Mab řekla: Byl to dlouhý, pěkný večer.
Zablesklo se, zahřmělo, v Komíně lilo. Trošičku jsem zmokl.
Brno – Komín, 15. 6. 2020
BuranTeatr, Brno – Thomas Bernhard: Divadelník. Překlad: Vladimír Tomeš, dramaturgie: Jan Šotkovský, kostýmy: Soňa Babka Skočovská, scéna a režie: Michal Zetel, světla: Tomáš Tušer, produkce: Jana Fišerová, grafika: Simona Vaškovičová, foto: Áša Sárová, inspice: Martina Ipserová, výroba scény: Josef Augustín Drobný, Jakub Vrága, Jaroslav Ryška. Hrají: Bruscon – Roman Groszmann. Paní Brusconová – Kamila Zetelová. Sára, dcera – Nikol Wetterová. Feruccio, syn – Jakub Spišák. Hostinský – Miroslav Ondra. Předpremiéra 12. června 2020.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 570)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
