Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 575)
V Komíně poprchá, je nízký tlak. Podřimuji. Neúnavná múza šeptá: Už jste viděl Mars?
S mýma očima?!
A to se nestydíte…
Zpozorněl jsem. Je tam snad něco k vidění?
Vy jste ale, váš syn natočil film o pouti Čechů na Mars a vy jste jej neviděl?
Viděl jsem čtyřikrát Dobytí severního pólu s Cimrmany, synův Mars však nikoliv. Ten v televizi nedávali…
Jako bych se díval na fantaskní model obrovitého břicha počítače s kabely, spoji, elektronkami či maketu žárem sežehnutého města. Odlesk svitu dává ploše fantaskní tajemnost. Červeně psaná jména hereček se rozprskávají jako vesmírné hvězdy. Tiše zní škvířivá píseň sfér. Titul MARS je strohý a černý. Komentátor sametovým hlasem brouká: Mars je svoboda. Mars je myšlenka…
Tatínku, tatínku, řekla Mab, klikla na klávesnici a na obrazovce počítače se rozběhly obrázky.
Kamera zabírá horu. Po jejím hřebenu se brodí hvězdným prachem několik kosmonautů v bělostných skafandrech, se světelnými terčíky na prsou.
Šeptám: Úvod hodný dramatu hvězdných válek.
Mab sykne, pozor, v titulcích se mihlo slovo comedy!
Zaslechnu česká slova. Tak se to povedlo. Hlas je napomenut: Hovoříme, prosím, anglicky!
Kosmonauté doputují k bělostné budově podobné válečnému bunkru, nebo špatně postavené hvězdárně. Před architektonickým nepodarkem stojí ohořelá konstrukce z železných prutů. Na jedné povívá zbytek provázku…
Ha, co to je?
Mluvíme anglicky. Jsem velitel výpravy, o tom, co to je, rozhodnu později…
Pod obrazem běží titulky. Když se mluví češtinou, jsou věty překládány do angličtiny, když mluví aktéři anglicky, uvádí se převod český.
Češi na Marsu, paráda. Foto CinemArt
Směji se. Češi na Marsu, paráda.
Češi vstupují do nevzhledné budovy.
Mab se chechtá: Koukejme se, na Marsu je přitažlivost zemská.
Postavy se představují.
Jsem psycholožka, mým úkolem je přinášet psychickou pohodu.
Jsem snoubenka, která vyslovila přání vdávat se v Marseille. Snoubenec to nějak popletl a tak jsem tady.
Jsem Vendy, chci tuto soutěž vyhrát.
Muž chodící v ponožkách: Jsem Nikdo, chci si tady jen přivydělat.
Muž přísné tváře: Mám instrukce. Proto velím.
Movitý, obtloustlý pán: Výpravu platím, tudíž jí velím já. Je to moje svatební cesta.
Ve výklenku, za zipem uzavřenou folií, je objeven robotický sluha. Foto CinemArt
Ve výklenku, za zipem uzavřenou folií, je objeven robotický sluha. Řekne: Nemohu vám sloužit. Máte příšerný akcent, vaší angličtině nerozumím…
Vtipnost příběhu i jeho obrazová řešení jsou neodolatelná.
Skafandroví zakuklenci slézají kopce, klouzají ze srázů. Je slyšet moudro: V tichu nejlépe pochopíš…
V tichu nejlépe pochopíš… Foto CinemArt
Nevěsta se jde projít. Kosmonauti počítají minuty, pak vteřiny, kdy ji dojde kyslík. Limit vyprší. Po dlouhé době se nastávající paní z vesmírné procházky vrací. Sundá helmici skafandru a řekne: Nemohla jsem si pomoct, musela jsem být sama…
Vendy není k udržení. Hledá vhodný objekt. Snaží se zažehnout biologickou potřebu u chladného robota. Rtěnkou si maluje rty na sklo helmice.
Marťané sbírají kameny. Prožívají dramata. Musí šetřit vodou, jídlem. Toaletní papír se nesmí házet do mísy.
Směji se. Je to jako v expresních vlacích…
Touha má sílu rozsévače a žena úrodný klín. Foto CinemArt
Múza zvolá: Touha má sílu rozsévače a žena úrodný klín.
Ten co velí, říká: Kolonizací Marsu dáme lidstvu naději…
Komentátor cituje slova Velké medvědice, co na ni věřili Indiáni: Mars je láska a láska je nejmocnější síla vesmíru. Láska je rychlejší než světlo.
Vendy udolá robota. Foto CinemArt
Vendy udolá robota. Slouha se zamiluje. V kovbojském širáku a s Vendou v náručí rázuje prachem nehostinné planety. V dolících jeho šlépějí klíčí babyka a rýže…
Westernové hudby nebeských jezdců mám plný obývák. Otevřeným oknem mi vánek přihrává opojnou vůni kouřené marihuany.
Na obrazovce se zjevuje krédo tvůrců: Realita je jen iluze vytvořená v mysli pozorovatele.
Realita je jen iluze vytvořená v mysli pozorovatele. Foto CinemArt
Mab povídá: Jste nějak naměkko.
Jsem. Přiznávám, jsem. Mám odkaz na film doma už dva roky a až ty jsi jej dnes dokázala pustit. Stroj po mně pořád požadoval nějaké heslo a já se s ním nedokázal domluvit.
To víte robot. Měl jste asi špatný akcent.
Brno – Komín, 11. 6. 2020
Benjamin Tuček a kolektiv: MARS. Režie: Benjamin Tuček, scénář: Benjamin Tuček, Tereza Nvotová, kamera: David Čálek, Nikolas Tušl, hudba: Ondřej Ježek, Tomáš Procházka, Petr Marek, Prokop Holoubek. Hrají: Petra Nesvačilová, Tereza Nvotová, Halka Třešňáková, Jiří Havelka, Tomáš Jeřábek, Petr Prokop, Ondřej Doule. Premiéra 18. 10. 2018, CinemArt. 85 min.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 575)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Pane Tučku,
film jsem viděl už na premiéře, ale vůbec jsem netušil, že jeho režisérem a spoluscenáristou je Váš syn. Jsem dlouholetým přiznivcem Vosto5 a lidí kolem nich, ale toto se jim moc nepovedlo. Vykloubený projekt se vším všudy – od nevyužitého tématu přes zmateny příběh a bezpointové scénky a výstupy po rozpačité herectví a chaotickou režii. Snad jen kamera a hudba byly zajímavé. Obdobně nenápaditě naložili s touto „vesmírnou“ zkušeností Vosto5 v inscenaci Kolonizace – nový počátek, kterou od roku 2016 hrají v Arše. Nicméně obdivuju důslednou nekomerčnost všech aktérů. Ta je fascinující a s oběma projekty mě smiřuje. Jsou to vlastně frajeři.
🙂
06.07.2020 (0.36), , Trvalý odkaz komentáře,