Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 577)

Kde ty loňské sněhy jsou, pravila múza Mab. Ani se raději neprobouzejte. Umřel vám kamarád. Nejednu chvíli jste spolu prostáli, mnoho hovorů vedli. Jen vtipných pamfletů, říkanek, na téma „Kalousek, na lidi je brousek“, co těch jenom bylo…

Emeritní tanečník, stálice brněnského baletu, představitel Petrušky, Louskáčka a šašků všeho druhu Karel Fux už není… Jeden z bojovníků za práva mistrů tance, se o hůlčičce dobelhal na věčnost.

Zašeptal jsem: Škoda ho, ogara zlobivého. Výtečně tančil i Shakespearova Jaga… Múzo, to nám ty prázdniny pěkně začínají.

Spěte, neotvírejte oči, vemlouvala se Mab, začnu jinou… Letěla bělounká holubička, potkala Božího andělíčka: Duše z těla, kam jsi chtěla? Chtěla jsem doletět do nebíčka…

Váš přítel z mládí, člen osady Asmaguto Mirek Řezáč, ten, co pro vás vymyslel trampskou přezdívku Sojpiko a později se stal vyhledávaným zubařem par excellence, si plní celoživotní sen – vydává knížku svých myšlenek, veršů, a obrázků dřevěných skulptur Anděl naděje.

Múza se opět rozezpívala. Hajej, dadej, nynej, milej… Váš dávný kolega, herecký bard Mojmír Heger má závratě. Učí se chodit s pomocí chodítka…

Bože, múzo, proč mi zrovna tohle povídáš?

Abyste si vážil daru odolnosti oproti kmetské korozi. Jste stále Júra. Nožky se sice šourají, tu tam i škobrtnou, ale pořád jdou.

Múza zapěla: Hej hou, hej hou, trpaslíci jdou.

Pak mluvila něžně: Jen klidně spěte. Spánek sílí. Údům dopřává zotavení, hlavě myšlenek. Jedna dvě, Honza jde, nese pytel mouky. Zpívávala vaše maminka, když vám bylo ouvej. Konávala dlouhé postní poutě. Od komínského kostela svatého Vavřince přes městské Minority až po kostel svatého Klementa Maria Hofbauera. V Heršpicích nasedla na vlak a jela domů do Staré Břeclavi… Spěte. Nechejte si zdát o štěstí. 

Zrají těšínská jablíčka, rostou bodláky…

…na květu pampelišky usnul brouček, drobný zlatohlávek. Pod schody novobarokně secesního kostela chvátá rodinka šneků. Šnečku, šnečku, vystrč růžky, dám ti krejcar na tvarůžky…

Heršpice obývali Němci. Postavili si zde tuze krásný kostel… Jste šťastný člověk, spíte jako miminko.

Múza Mab šeptala: Spát a spát, nikomu nevolat, prospat se do hlíny a pak znovu vstát, to by bylo, to by se vám líbilo. Být fénixem, co povstane z popela.

Překulil jsem se na bok a zeptal se: Myslíš…?

Usnul jsem tvrdě. Múza zmizela. Asi jsem příliš chrápal…

Brno – Komín, 13. 7. 2020

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 18. července 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 577)

1. Eugenie Dufková

   

   Karel Fux
   se narodil 11.2.1938 v Brně. Po absolutoriu brněnské konzervatoře (1957) a vojenské služby angažován v baletním souboru brněnského tehdy Státního divadla. Jeho nejvlastnějším oborem byly role šašků, klaunů, loutek a paňáců. Propůjčoval jim přirozenou pohybovou pružnost a lehkost, vybaviv je akrobatickými prvky, přemety, sklopkami, salty apod., které používal s uměřeností intuitivně vyciťovanou a jimiž pohotově doplňoval zvládnutou techniku klasického tance. O svém pojetí výrazovém a formálním přesvědčil v několika velkých rolích klasického repertoáru – Šašek v Čajkovského Labutím jezeru v choreografii Miroslava Kůry (1965, podle tradiční choreografie Maria Petipy a Lva Ivanova), Truffaldino v Burghauserově Sluhovi dvou pánů (1962), Petruška v baletu Igora Stravinského (1965) ad. Zkušebním kamenem byla nesporně role Jaga v Hanušově baletu Othello (1963).

   18.07.2020 (8.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Milana Suská

   

   Odchod,
   tam, kamsi, pana Karla Fuxe, je mně upřímně líto.
   Sbohem.

   29.07.2020 (21.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ