Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 578)
V sobotu bylo zataženo a drobně pršelo. Dobře se spalo… Múza mi zaťukala na čelo: Vstávejte, je čas na rozhánění mraků a slavení.
Gregor Johann Mendel se narodil 20. července roku 1822 v moravsko-slezských Hynčicích v rolnické rodině Antona a Rosiny… Den narození otce genetiky a objevitele zákona dědičnosti si Brno připomíná multižánrovým Mendel festivalem.
Mokré chodníky zdobily skvrny loužiček, auta měla naspěch. Zamračené nebe zvolilo jemnou vodní spraš. Zámečku Mitrovských opláchl zdi i krytinu střechy. Bazilika se leskla. Mendlovo náměstí vonělo pivovarským mlátem. Brána do dvora opatství byla dokořán…
Mladík v kloboučku mi dal kupon s číslem 174. Zeptal jsem se: Pane, to je lístek do tomboly? Ne, ten je sčítací, zněla odpověď.
Múza řekla: Vy jste dobrý, přestalo pršet! Usmál jsem se. Host do domu, Bůh do domu. Múza pravila: Koukejte, platan zasazený v roce 1745. Tak starý strom jen tak někde nepotkáte. Zdravím tě, krasavče.
Památník z kamene žaloval skutečnost odsunu německých obyvatel města, po krvavé válce v polovině roku 1945.
Klučina slézal kmen vzrostlého stromu. Třásl haluzemi. Chladné vodní krůpěje skrápěly oděvy překvapených návštěvníků. Maminka roztáhla deštník. Míňuško, pojď se schovat, zase prší.
Nasál jsem vzduch do plic: Mláto, káva, koření, vůně pečeného masa. Léto budiž pochváleno!
Kolem zelené plochy stály stánky. Usměvavé studentky lákaly na hříčky s tajenkami, nabízely omalovánky, vystřihovánky, překvapovaly schématy vědeckých pokusů. Vše směřovalo k propagaci díla Gregora Johanna Mendela.
V hloubi zahrady na zastřešeném pódiu poskakovali kytaristé. Zpívali, hráli legrační písničky. V mokré trávě se brouzdající děti, usedaly na plastové židličky, pokřikovaly, tleskaly, rukama bodaly do vzduchu a juchaly…Obzvláště se jim líbila písnička o metaři. Ale i ta o zmrzlináři, nebo jiná o datlovi. Dospělé nejvíce zaujala písnička zakázaná, ve které hudebníci hru a zpěv jen markýrovali.
Múza šeptala: To je skupina Bombarďák. Panečku, ta to s dětmi umí…
Postál jsem u omšelého balvanu věnovanému památce básníka a filosofa, kněze Jana Matouše Klácela, který z kláštera odešel pro neshody s Mendelem, a za zády zpívajících excentriků jsem vystoupal na vyvýšenou plošinu. Vkusné stojany opatřené texty hlásaly: V těchto místech stával skleník a včelín, kde Gregor Johann Mendel přijímal přátele a hosty. Zde sledoval a zapisoval údaje o počasí. Podloubím jsem vstoupil do tichých chodeb kláštera.
Múza poznamenala: Vám by sutana slušela. Docela si vás dovedu v rouše ctihodného opata představit.
Stoupal jsem po vyšlapaných schodech k Mendelově pracovně a překvapeně zíral na zlatavé destičky – ordinační hodiny dentistky…
Mab šeptla: Dobu nezastavíš, mnoho se změnilo. I ten výtah sem byl vestavěn historicky mnohem později…
Na klenuté chodbě horního patra byly vystaveny panely se snímky hudebního skladatele Leoše Janáčka, jeho přátel, žáků a choti Zdenky.
Mab se zasnila. Pohledem shora patřili na klášterní dění regenschori Pavel Křížkovský, žáček zpěváček Leoš i opat Mendel.
Odpověděl jsem: Možné to je. Všiml jsem si, že na fotografii mistra Janáčka u nohou pózuje drobný psík.
Na pódiu koncertovalo violoncellové kvarteto. Mab se zaposlouchala. Kupodivu, Bachova Toccata zaujala i děti…
Kolem záhonů s vysazenými rostlinami pokusných bylin jsem vklouzl do Mendelova muzea. Ve skvěle naaranžované expozici jsem sledoval životní osudy a dílo člověka, který se významným způsobem zasloužil o posun lidského vědění…
Unavení pořadatelé připíjeli mešním vínem.
Jemná vůně unikala ze sklenic a mísila se s pachem mokré, čerstvě zválené trávy.
Múza řekla: To se vám to zase bude dobře spát. A zmizela.
Brno – Komín, 19. 7. 2020
///
Více zde: https://www.facebook.com/mendelfestival/
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 578)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milana Suská
Krásně píšete.
29.07.2020 (21.22), Trvalý odkaz komentáře,
,