Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 582)
Noc byla teplá, den parný. Dal jsem si chladnou sprchu a přemýšlel, co si dát na sebe. Múza řekla: Hlavně si nezapomeňte vzít roušku. Dny jsou bláznivé, semafory nevyzpytatelné. Jdete do kabaretu, škraboška se může hodit.
Na Mendlově náměstí mě zastihl déšť. Tramvaj do kopce Pekařské ulice jela snad vůlí. Vítr, blesky, liják. Schoval jsem se za posuvnými dveřmi luxusního italského hotelu.
Múza laškovala: Jestli máte pas, za mírný obolus můžete bouři přečkat na loži v apartmánu.
Komiku. Styď se!
Noblesní italský portýr se zeptal: Por favore?
Po dvaceti minutách se běsnění živlů poněkud zklidnilo. Na Dominikánském náměstí se povalovala mokrá lehátka. Zmáčená dáma v róbě, s výstřihem odhalujícím záda až do pasu, si zula večerní botičky a bosa pospíchala k radnici.
Vklouzl jsem do haly, nad kterou zářila barevná písmena Cabaret Des Péchéz. Sklapl jsem deštník a vytřepával z něj vodu. Jakýsi opilec řekl: Ono tam fakt prší…
Scházel jsem schody po rumělkovém koberci, obdivně hleděl na plyšem vyhlazené stěny.
Múza řekla: To koukáte na sklep, bio vašeho dětství k nepoznání. Tady jste viděl filmy, které vás ovlivnily. Sem jste chodil na noční estrády. Sedadla vrzala, provlhlé zdivo páchlo plísní. I blechy se tady daly chytit.
Na WC jsou tapety se zlatými vlysy. Rozevřel jsem paraple a otřel vodní krůpěje. S deštníkem nad hlavou jsem šel po červených kobercích a pak vstoupil mezi rdící se plyšová křesílka a stolky balkonu. V hloubi pode mnou zářilo jeviště s červenou oponou, pod ním tři obloučky schůdků. V odlescích zrcadlové disco koule prostorný sál s návštěvníky usazenými u kulatých stolů a za nimi bar s láhvemi a sklenicemi…
Múza zašeptala: Jako v pařížském Moulin Rouge…
Fešná kelnerka v uniformě stevardky se dívala na můj rozevřený deštník. Zeptala se: Vy patříte k umělcům?
Ano, madam, svým způsobem ano.
Zavřel jsem deštník a usedl do červeného plyše.
Čtyři komici a jeden seriózně vyhlížející hudebník se předháněli v předvádění legrace. Sršela z nich energie a chuť si zařádit. Hudební excentrik mluvil a zpíval štatlovó brněnštinó a byl za borca (Milan Bečvář). Jeho partnerka fókala flétnu a pěla tak jak pěnica. Prostě koc (Šárka Tesařová).
Dvojice improvizujících aktérů – Brumeier a Stankov – svými klauniádami získala obecenstvo. Oba žonglovali se slovy a pohrávali si s gagy jako s pingpongovými míčky. Výteční byli především v pohybových kreacích.
Dvě hodiny zábavy uplynuly jako voda.
Loučil jsem se s červenou nádherou a múza řekla: Stejně ta noční parta z kdysi, dělala tady tu srandu líp. Lubomír Černík, Vilda Blažek a Vilém Lampartner se uměli strefovat i do doby.
Nepršelo. Nočním Brnem táhla vůně marijánky, skořice a francouzských parfémů.
U nádraží mě oslovila žena: Nejste vy Václav? Ne? Takhle zezadu jste úplný Václav. Václav Svoboda. Nejedete náhodou do Komína?
Uctivě jsem odpověděl: Nemtudum…
Múza řekla: Brněnský kabaret.
Brno – Komín, 29. 7. 2020
Cabaret Des Péchés, Brno- Co se bude hrát? To záleží jen na Vás aneb Improshow! Romana Blumaiera a Saši Stankova. 28. 7. 2020, Palác Jalta, Brno, Dominikánské náměstí.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 582)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Milana Suská
Já jsem zažila perfektní komedii,
v podstatě dokonalé divadlo na zastávce autobusu v Břeclavě. Pohledný muž mě přátelský pozdravil. Též jsem ho přátelský pozdravila. Myslela jsem si, že se to vyvrbí a během řeči poznám, s kým se vlastně bavím. Těžký rozhovor, nemohla jsem se ptát na ženu, nevěděla jsem, jestli ženu má, ani na děti, takže jsem volila nezávazné otázky, což bylo velmi těžké. Naštěstí mu jel autobus dřív než mě a při nastupování volal a Pozdravuj svoji sestru Helu. Vzhledem k tomu, že mám tři bratry, jsem pochopila, že konverzovali dva úplně cizí lidé. Bylo to vyčerpávající, ale ten chlap byl fakt hezký.
Komedie se špatným koncem.
23.08.2020 (0.44), Trvalý odkaz komentáře,
,