Divadelní noviny Aktuální vydání 18/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

18/2024

ročník 33
29. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 582)

    Noc byla teplá, den parný. Dal jsem si chladnou sprchu a přemýšlel, co si dát na sebe. Múza řekla: Hlavně si nezapomeňte vzít roušku. Dny jsou bláznivé, semafory nevyzpytatelné. Jdete do kabaretu, škraboška se může hodit.

    Repro archiv

    Na Mendlově náměstí mě zastihl déšť. Tramvaj do kopce Pekařské ulice jela snad vůlí. Vítr, blesky, liják. Schoval jsem se za posuvnými dveřmi luxusního italského hotelu.

    Múza laškovala: Jestli máte pas, za mírný obolus můžete bouři přečkat na loži v apartmánu.

    Komiku. Styď se!

    Noblesní italský portýr se zeptal: Por favore?

    Po dvaceti minutách se běsnění živlů poněkud zklidnilo. Na Dominikánském náměstí se povalovala mokrá lehátka. Zmáčená dáma v róbě, s výstřihem odhalujícím záda až do pasu, si zula večerní botičky a bosa pospíchala k radnici.

    Vklouzl jsem do haly, nad kterou zářila barevná písmena Cabaret Des Péchéz. Repro Cabaret des Péchés

    Vklouzl jsem do haly, nad kterou zářila barevná písmena Cabaret Des Péchéz. Sklapl jsem deštník a vytřepával z něj vodu. Jakýsi opilec řekl: Ono tam fakt prší

    Scházel jsem schody po rumělkovém koberci, obdivně hleděl na plyšem vyhlazené stěny.

    Múza řekla: To koukáte na sklep, bio vašeho dětství k nepoznání. Tady jste viděl filmy, které vás ovlivnily. Sem jste chodil na noční estrády. Sedadla vrzala, provlhlé zdivo páchlo plísní. I blechy se tady daly chytit.

    Foto archiv

    Na WC jsou tapety se zlatými vlysy. Rozevřel jsem paraple a otřel vodní krůpěje. S deštníkem nad hlavou jsem šel po červených kobercích a pak vstoupil mezi rdící se plyšová křesílka a stolky balkonu. V hloubi pode mnou zářilo jeviště s červenou oponou, pod ním tři obloučky schůdků. V odlescích zrcadlové disco koule prostorný sál s návštěvníky usazenými u kulatých stolů a za nimi bar s láhvemi a sklenicemi…

    Múza zašeptala: Jako v pařížském Moulin Rouge

    Jako v pařížském Moulin Rouge… Foto archiv

    Fešná kelnerka v uniformě stevardky se dívala na můj rozevřený deštník. Zeptala se: Vy patříte k umělcům?

    Ano, madam, svým způsobem ano.

    Zavřel jsem deštník a usedl do červeného plyše.

    Prostě koc. Repro Cabaret Des Péchés

    Čtyři komici a jeden seriózně vyhlížející hudebník se předháněli v předvádění legrace. Sršela z nich energie a chuť si zařádit. Hudební excentrik mluvil a zpíval štatlovó brněnštinó a byl za borca (Milan Bečvář). Jeho partnerka fókala flétnu a pěla tak jak pěnica. Prostě koc (Šárka Tesařová).

    Dvojice improvizujících aktérů – Brumeier a Stankov – svými klauniádami získala obecenstvo. Foto Cabaret des Pérchés

    Dvojice improvizujících aktérů – Brumeier a Stankov – svými klauniádami získala obecenstvo. Oba žonglovali se slovy a pohrávali si s gagy jako s pingpongovými míčky. Výteční byli především v pohybových kreacích.

    Dvě hodiny zábavy uplynuly jako voda.

    Dvě hodiny zábavy uplynuly jako voda. Foto Cabaret Des Péchés

    Loučil jsem se s červenou nádherou a múza řekla: Stejně ta noční parta z kdysi, dělala tady tu srandu líp. Lubomír Černík, Vilda Blažek a Vilém Lampartner se uměli strefovat i do doby.

    Nepršelo. Nočním Brnem táhla vůně marijánky, skořice a francouzských parfémů.

    Nepršelo… Repro archiv

    U nádraží mě oslovila žena: Nejste vy Václav? Ne? Takhle zezadu jste úplný Václav. Václav Svoboda. Nejedete náhodou do Komína?

    Uctivě jsem odpověděl: Nemtudum

    Múza řekla: Brněnský kabaret.

    Brno – Komín, 29. 7. 2020

    Cabaret Des Péchés, Brno- Co se bude hrát? To záleží jen na Vás aneb Improshow! Romana Blumaiera a Saši Stankova. 28. 7. 2020, Palác Jalta, Brno, Dominikánské náměstí.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 582)

    1. Milana Suská

      Avatar

      Já jsem zažila perfektní komedii,
      v podstatě dokonalé divadlo na zastávce autobusu v Břeclavě. Pohledný muž mě přátelský pozdravil. Též jsem ho přátelský pozdravila. Myslela jsem si, že se to vyvrbí a během řeči poznám, s kým se vlastně bavím. Těžký rozhovor, nemohla jsem se ptát na ženu, nevěděla jsem, jestli ženu má, ani na děti, takže jsem volila nezávazné otázky, což bylo velmi těžké. Naštěstí mu jel autobus dřív než mě a při nastupování volal a Pozdravuj svoji sestru Helu. Vzhledem k tomu, že mám tři bratry, jsem pochopila, že konverzovali dva úplně cizí lidé. Bylo to vyčerpávající, ale ten chlap byl fakt hezký.
      Komedie se špatným koncem.

      23.08.2020 (0.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,