Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 590)
Pravila múza Mab: HaDi zvedají kotvy. Dnes mají premiéru titulu s bergmanovským názvem Vnímání. Musíte u toho být. Dal jsem se do pohybu.
Malba Alexey Klyuykov
Cestou na tramvaj jsem naslouchal slovům múzy: Tvůrci o inscenaci napsali: Vnímání. Scénická introspektivní esej o melancholii odporu, svobodě v nerůstu. Hranice mezi prací a volným časem – bude v nové etapě dějin – určované klimatickou krizí – nutně redefinovaná.
Múzo, prosím, čti pomaleji, komínský chodník je nerovný.
Když je herec na jevišti, pracuje, když je ve svém bytě, prožívá svůj volný čas.
Chápu, múzo, kdysi jsem hrával…
Když je herec na jevišti, pracuje, když je ve svém bytě, prožívá svůj volný čas. Foto Kata Opuntia
Čas mimo práci je v moderní společnosti zaplněn aktivitou, snažíme se ho trávit produktivně – definuje nás přece produkce!
Jejda, to bude výživné představení, múzo.
Ale co když se na scéně objeví pokoj hercova bytu? Co když je ohrožen hercův výkon absencí děje nebo konfliktu?
To se ptáš mne, múzo?
Ne, to se ptají tvůrci.
Aha.
Dá se Nic zobrazit? Foto Kata Opuntia
Může se stát ono Nic spojené s neproduktivitou tématem? Dá se Nic zobrazit?
Na to jsem zvědav, múzo, začínám se na Vnímání těšit, řekl jsem. Nasadil jsem si na tvář roušku a nastoupil do tramvaje.
Ve sklepení divadla je přítmí. Před vstupem do sálu zakopávám o kartonové krabice. Jsou plné knih, časopisů, plastů a smetí.
Na pódiu stojí dekorace pokoje s několikadílným oknem. Foto Kata Opuntia
V sále je světla o něco více. Na pódiu stojí dekorace pokoje s několikadílným oknem. U dekorace postávají dva herci. Stranou pódia je stolek s lampičkou a mikrofonem. U první řady hlediště mačka zakuklený muž tlačítka světelného velínu. Diváci v rouškách se naklánějí, aby jim něco neuniklo. Někteří drží v rukou plastové kelímky. Je to jako na sympoziu lékařů. Jen vůně piva je poněkud navíc.
Do pokoje vstupuje muž. Nad okno připevňuje garnýž. Na ploše oken se objevuje slogan THIS WORLD WAS (To byl svět). Postávající zaujmou svá herecká postavení. Jeden usedá ke stolku a v modravém svitu lampičky odříkává plán experimentálního pokusu. Druhý, obrostlý bíbrem, vyleze na pódium a ulehne na lůžko – matraci položenou na podlaze a připomínající zvířecí brloh.
Múza šeptá: On je to vlastně druh scénického čtení. Herec čte, jiný mlčí. Koná dle verbálních pokynů. Leží, sedí, stojí, kouří, rozvírá garnýž, vrže na ni, přenáší křeslo. Nic se mu nechce. Hraje krizi člověka umělce. Nudí se.
Šeptám: Hrát na jevišti nudu je riskantní. Věrohodná nuda se může stát nudou skutečnou…
Režie kouzlí se světly. Foto Kata Opuntia
Režie kouzlí se světly. Vytváří světelná mámení, fantaskní surrealistické obrazy. Japonka v podobě kimonové gejši se mátoží v mlžném oparu. Na stěně září bělostná košile. Pokoj se mění v ostrov zalitý červení zapadajícího slunce. Náznakem milostného harašení je vtipný dialog herce, kterému se nechce, s kolegou, kterému se ještě chce.
Divák za mými zády škytá do roušky. Divák po mé levé ruce zjistí, že mu zteplalo pivo.
Kolega kolegovi i do brlohu lehnul, leč jiskra nepřeskočila. Sálem projde postava režiséra. Škrtá hercům dvě stránky textu a beze slov odchází tam, odkud přišel…
Směji se, až se mi rouška nadouvá.
Múza šeptá: Čím tento experiment skončí, vždyť je to na raplhaus…
Jakápak asi bude pointa tohoto pokusu? Foto Kata Opuntia
V tom zachvacuje somnambulního herce amok. Realisticky devastuje obydlí. Vzduchem létají papíry, hadry, nábytek, matrace.
Prach mi vniká do očí. Vnikl by i do nosu a úst, ale mám na tváři roušku. Jaké štěstí…
Na jeviště vstupují techničtí pracovníci a odnášejí prašný binec do zákulisí. Přiběhne pes a hledá na jevišti něco k snědku.
Šeptám: Jakápak asi bude pointa tohoto pokusu?
Herci klábosí o hereckém údělu naplňovat představy režisérů. Kulisáci si hledí přestavby a pes čenichá…
Diváci byli skoupí, potleskem šetřili. Pes štěkal.
V totálním šoku jsem vystoupal schody divadla. Mab řekla: Je kladem dne, že tento experiment je za námi.
V noci se spustil déšť. Do jeho šumění šeptala múza: Vnímání mi nedá spát. Ono to vlastně není vůbec marné představení. Vedle pozoruhodných hereckých výkonů přináší poznatek, že na divadle lze hrát vše, i to, co se zdá nehratelné. Za to si tvůrci zaslouží respekt a uznání…
Brno – Komín, 6. 9. 2020
HaDivadlo, Brno – Ivan Buraj a kolektiv: Vnímání. Režie Ivan Buraj, scéna Lenka Jabůrková, dramaturgie Matěj Nytra, sound design Matúš Kobolka, střih videa Alan Sýs, kostýmní spolupráce Kateřina Kumhalová, asistent režie Jan Doležel. Obsazení: Jiří Svoboda, Mark Kristián Hochman, Magdalena Straková. Premiéra 4. září 2020. Psáno z reprízy 5. září 2020.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 590)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
