Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 592)

Z oblaku dýmu se vynořila múza Mab: Co vyvádíte? / Chystám se na premiéru Velmi temného příběhu. / A kvůli tomu musíte upalovat brambory? / Ach, můj Bože, máme podzim, oběd bude mít chuť pelyňku…

Otevřel jsem okna a větral. Dým průsvitněl, múza nabývala obrysů a kázala. Moc jí to slušelo: Martin McDonagh se narodil 26. března 1970 v Londýně. Jeho rodiče se narodili v Irsku. On sám trávil pravidelně léto v západním Irsku, kde se seznámil se svérázným místním dialektem, který později použil ve svých hrách. Hry Martina McDonagha se vyznačují scénami explicitního násilí, vulgarismy a černým humorem, který má místy nádech grotesky. McDonaghova tvorba může být řazena k žánru britského divadla „in yer face“. Martin McDonagh je celkem populárním a komerčně úspěšným autorem, jeho hry jsou neustále překládány a uváděny po celé Evropě. Po loňském filmovém triumfu Tří billboardů kousek za Ebbingem, které mu vynesly mj. Zlatý glóbus za nejlepší scénář, přichází s nekorektní černou komedií s překvapivě „neirským“ námětem, ve které dojde i na cestování časem. Velmi, velmi, velmi temný příběh měl premiéru v říjnu 2018 v londýnském Bridge Theatre.

V Redutě je vše nažehleno. Na stolcích nádobky s desinfekcí. Bdělí strážci jemnými gesty přikazují: Roušku na tvář. Poslechnu a omlouvám se: Promiňte, rouška mi k srdci nepřirostla.

Představení začíná vzmachem romantické hudby opěvující fjordy severu. Na jevišti stojí impozantní, patinou času potřená, jako luk prohnutá stěna s velkým množstvím posuvných zásuvek a kontejnerů. Jedna z nich, ta ve třetí horní řadě uprostřed, má tvar lodního kufru a je červená. Hlas vypráví o kostlivcích ve skříních a naznačuje, že vše mohlo být i jinak, než si myslíme.

Dánský spisovatel Hans Christian Andersen, autor románů, povídek a pohádek, je představen jako potrhlý, namyšlený, vilný hnidopich. Jeho mluva je kostrbatá a plná vulgárností. Je to brepta popleta. Dickense si plete s Darwinem. V červeném kufru skrývá smavou, jednonohou trpaslici, která pro něj vymýšlí a píše veškeré texty.

Glorioly je zbavován i jeho slavný obdivovatel, Angličan Charles Dickens. Lascivnostmi přímo perlí. Vulgarity jsou znakem jeho početné rodiny. I jemu našeptávala příběhy tajemná otrokyně z Orientu, ze které mu zbyla v zasklené skříni kostra.

Představením se jako fátum proplétají dva umatlaní komici, snad klauni. Šklebí se, krabatí slova, packají větná sdělení. Brebentí o zabíjení milionů černých obyvatel Belgického Konga.

Kdosi za mými zády se uchechtává. Je to smích dušený. Dění na scéně je kruté, cítím mrazení v zádech. Smát se zdá se být nepatřičné. Československo žádnou kolonii nevlastnilo, proto asi nedokážu autorovu nadsázku bumerangového efektu náležitě ocenit…

Divácké přijetí je zdrženlivé, potlesk vlažný. Unavený a zamyšlený klopýtám z divadla. Múza konstatuje: Filigránská režie, množství gagů, dobří herci, funkční scéna, patetická hudba, diváci přidušení rouškami, toť vskutku velmi, velmi temná story…

Brno – Komín, 12. 9. 2020 

Národní divadlo Brno / Divadlo Reduta, Brno – Martin McDonagh: Velmi, velmi, velmi temný příběh. Překlad: Pavel Dominik režie: Michal Vajdička, dramaturgie: Jaroslav Jurečka,scéna: Pavol Andraško, kostýmy: Katarína Hollá, hudba: Michal Novinski. Osoby a obsazení – Andersen: Michal Bumbálek, Marjory: Anna Bangoura j. h., Dickens: Petr Kubes, Catharine: Isabela Smečková Bencová, Dirk: Tomáš David, Barry: Vojtěch Blahuta, Reportér: Martin Sláma, Edvard Collin: Zdeněk Kocián j. h., Jan Nejedlý j. h., Kate: Anna Hustáková j. h., Adála Ondrušová j. h., Gabriela Parmová j. h., Charles jr.: Martin Štork j. h., Vincent Drozd j. h., Walther: Daniel Štork j. h., Tadeáš Doleží j. h., Vypravěč (z nahrávky): Jiří Lábus. Premiéra 11. září 2020 v Divadle Reduta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. září 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 592)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Opět krásně přiblíženo
   jedno ze zajímavě inscenovaných představení, tak jak to dovede zkušený pisatel, perfektní dlouholetý znalec jevištního umění s mnohaletým přehledem o kulturním dění u nás, zvláště na brněnských scénách.
   Zaráží mne a jistě mnohé inteligentní návštěvníky představení nepravdivá nadsázka, kterou postřehl a v recenzi na ni upozornil autor článku Jaroslav Tuček. V chaotickém dění, zpráv a informací, vytvářejících u nás v mnohých stresující pocity nejistoty, strachu a úzkosti, jistě taková nepravdivá nadsázka podaná divákům z jeviště poškozuje celkový dojem, projeveným na diváckém ohlase.

   26.09.2020 (22.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Milana Suská

   

   Myslím,
   že jsem zažila naštěstí ve svém životě velmi dobrých divadelních her. Uměla jsem u nich brečet nebo se smát, podle žánru. Nejsem už pravidelný návštěvník divadelních představení, ale nechává mě to už v klidu. Dříve jsem si nedovedla představit, že by mě něco dobrého uteklo. Mám štěstí, že všechno co bylo kvalitní jsem stihla shlédnout. Přesto miluji vaše recenze, protože i tak nějak získávám přehled o současné divadelní scéně

   03.10.2020 (23.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ