Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 597)

Nízký tlak v atmosféře a sledování debaty v české sněmovně je kombinace téměř vražedná. Tvrzení, jak oni věděli, že přijde druhá vlna, a dávno chtěli, ale nikdo je neposlouchal, spolu s konstatováním lékaře, kapacity: Koronavirus, způsobující člověku krajně nebezpečnou nemoc, neumíme diagnostikovat, nemáme na něj lék, mi bralo dech. Múzina zvolání: To chce kafe a lehkonohé divadlo, jsem se lekl.

Mab vařila kávu a lákala. Ve školním Divadle na Orlí, tam přece chodíte rád, nastudovali pedagogové Petr Štěpán a Miroslav Ondra rozvernou hudební taškařici Ženy na pokraji nervového zhroucení, která vznikla na základě ztřeštěné a stejnojmenné filmové komedie věhlasného španělského režiséra Pedra Almodóvara z roku 1987. Broadwayská premiéra muzikálové verze se odehrála v roce 2010.

Pil jsem kávu a nejevil nadšení: Múzo, spal bych…

Mab servírovala oplatky a mluvila: Režisér Petr Štěpán, kterého dobře znáte, řekl – „Krom příběhu a skvělé hudby Davida Yazbeka dává tato hra zajímavé herecké příležitosti pro studenty muzikálu. Navíc se hraje ve svižném konverzačním tempu, což mladým hercům nabízí možnost seznámit se s principy konverzační komedie, která je základem mnoha dalších divadelních žánrů.“

Káva je dobrá věc. Začal jsem být zvědavý.

Múza se usmívala. Dramaturg Ondra povídal, že jim v inscenaci nešlo o zvýraznění španělského koloritu. Důležitější pro ně byl herecký dialog a vystavění situací, které se mohou týkat kohokoli, v jakékoli době, všude na světě. Tak snad abychom vyrazili. Roušku na tvář, divadlo vás povzbudí…

Přítmí, chladivé stěny, úsměvy milého přivítání, místa v první řadě. Hledím na strakatinu kachlí tanečního koberce s lenoškou vprostřed. Nad ní je do tmy ponořené jeviště.

Torero sporé postavy v modrých kalhotách a okázalým třepením na náramenících se kupodivu nechystá na býky, nýbrž zpívá. Snad pod vlivem calvadosu. Světla bodových reflektorů vykusují ze tmy telefonní budku, jídelní zákoutí se stolkem a šatníkem, houpačku. Na pohovce se probouzí krasavice, kolem ní kmitají nožky dívek. Všechno zpívá. Na jevišti plují panoramata města, jeho ulicemi se řítí taxi.

Wou, houkne múza, pěkně řízný odpich, pravý muzikálový…

Dívky toužící a ženy žárlící, milující, pádící za vidinami, rozvody. Dívky chrlící slova vět i tóny písní, rovnají těla jako mucholapky, dávají na odiv růžky rozkošných hlavinek. Pánové jsou kořistníky i lovenou kořistí.

Představení má dravé tempo, komediální styl i řád. Dějové situace i jednotlivé gagy jsou patřičně vypointovány. Výborně si vede Michaela Hasalová v roli bláznivé a manželem opuštěně paní Lucie. Smysl pro jemnou salonní komiku projevuje Rastislav Širila. Královnou příběhu je půvabná plavovláska Kateřina Krupicová, hrající Pepu, hrdinku televizních reklam… Výtečnou polohu unaveného, před milenkami prchajícího Ivana vystihl noblesní Jiří Šup.

Mab se ptá: Proč se nesmějete, vždyť máte čemu?

Odpovídám: Na smích potřebuji mnoho kyslíku a toho se mi pod rouškou nedostává. Stačí, že dodržuji úzus – po každém zpěvním čísle tleskám.

Po chvíli múza prohodí: Nelíbí se mi kostýmování. Jako by se hrálo o lidech nemajících vkus.

Je to možné. Také o tom přemýšlím. Život přece bývá nevkusný. U nás i v Madridu. Ovšem scéna je zcela funkční. Umožňuje rychlé střídání dějů. A na úrovni jsou i filmové dotáčky.

Zápletky se komplikují, tempo se zvyšuje, zpívá se jako o závod. A najednou je konec. Diváci tleskají, aktéři dostávají kytičky, kytice, dary. Potlesk mi zní v uších ještě v době, když vycházím do příšeří ulice.

Múza říká: Moc dobré představení. Rozpohybované, dobře zpívané i mluvené. Jak vám se líbilo?

Odpovídám: Líbilo. Pookřál jsem.

A v tom jsem zakopl o rantl chodníku, šlápl do prázdna a rozplácl se na asfalt vozovky. Múza se lekla, až v ní hrklo. Ležel jsem rozpláclý a nemohl vstát. Múza mě tahala za paži. Tedy vy jste ale těžký…

Kňučel jsem: To ten život, dámo. Ale nebojte se, komu není dáno, tomu není souzeno, ten se nezabije, áno?

V tichu domova jsem potíral bolístky koňskou mastí a myslel na to, jak je dobré míti múzu, která se nervově nezhroutí…

Brno – Komín, 18. 9. 2020 

Divadlo na Orlí, Brno – Jeffrey Lane, David Yazbek: Ženy na pokraji nervového zhroucení. Hudba a texty: David Yazbek, libreto: Jeffrey Lane, překlad: Zdeněk Bartoš (podle filmu Pedro Almodóvara). Režie: Petr Štěpán, Miroslav Ondra, výprava: Klára Vincourová, hudební nastudování: Martin Procházka, Dada Klementová, choreografie: Hana Litterová, filmové projekce: Petra Kopásková, light design: Tomáš Příkrý, asistentka produkce: Kristina Prochasková. Fotodokumentace: Kristýna Kučerová. Premiéra 16. 9. 2020, Divadelní fakulta JAMU v Divadle na Orlí.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 10. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 597)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Obdivuji pisatele pana Tučka,
   že neúnavně navštěvuje představení, která se v Brně objeví, a ještě nám o tom podá tak barvité přiblížení.
   Díky za tuto vytrvalost!

   10.10.2020 (21.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ