Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 600)
Máme po volbách, je nevlídně, vítr poráží stromy. Kurýruji neduhy, žehlím roušky a cpu se švestkami. Medituji. Divná doba, ve které soudkyně vynese osvobozující rozsudek slovy, nemorálnost není zločinem!
Múza k tomu dodává: Kdyby nemorálnost trestná byla, muselo by se investovat do staveb nových věznic, protože ty současné by popraskaly ve švech. Náhle začne zpívat: Trochu fraška, krapet dada, večer zajdem do divadla. Labiche je vaudeville, legrace, zábava. Labiche je bavič.
A pak chrlí informace jako svodnice za deště. Pro účely inscenace Slaměný klobouk v režii Martina Čičváka vznikl nový překlad Michala Lázňovského. Zápletka Slaměného klobouku vytváří množství humorných situací. Vše začíná u klobouku zavěšeného na větvi, který při ranní projížďce rozžvýká kůň mladého rentiéra Fadinarda. Klobouk patří vdané ženě, která v trávě rozhodně neležela se svým manželem. Žena je hysterická a její horkokrevný milenec požaduje po Fadinardovi okamžitou náhradu. Oba ho pronásledují až do jeho bytu, který odmítají opustit, a to přesto, že Fadinarda čeká veselka a jeho snoubenka i výstřední svatebčané jsou už za dveřmi.
Labiche je vaudeville, legrace, zábava. Labiche je bavič. Foto NdB
Přerušil jsem švestkovou kůru a vydal se za hlasem múzy.
Martin Čičvák, pohledný „chalan“ z Košic, byl úspěšný režisér už v dobách studií. Výrazně vám pomohl při budování Polárky. Nespoutaný, nápaditý entuziasta strhával soubor k mimořádným výkonům. Hrával jste v jeho inscenacích. Při premiéře jedné z nich jste byl zavalen spadlou dekorací. „Přežil jste aj toto, a to je hlavní“, řekl tehdy pan režisér. Způsob jeho humoru jste měl rád. Jeho zkoušení inscenace Slaměný klobouk pronásledovala smůla několikerého přerušení. Nejprve z důvodů protipandemických opatření a posléze pro nemoc v souboru. Dokonce musel jednu postavu přeobsadit.
Z nařízení vlády žádáme, mějte rouškou zakrytá ústa i nos… Foto NdB
Paní šatnářce jsem řekl: V bídných dobách jsem se přišel zasmát. Došoural jsem se do hlediště a uslyšel: Z nařízení vlády žádáme, mějte rouškou zakrytá ústa i nos… Múza řekla: Zní to jako gag, ale tohle pan Čičvák jistě nenarežíroval.
Záletná dáma je hysterická. Foto NdB
Na jevišti byla skosená dlouhá bílá zeď. Taková mírně s kopce. Před ní stál velký dřevěný kůň. V zubech svíral zbytek klobouku. Pan Fadinard má černé sáčko, jeho sluha Felix bystré nohy. Záletná dáma je hysterická, oficír malý. Její italský slamák sežral kůň.
Bílá zeď se otáčí, kdesi hrají Rossiniho roztoužení. Po forbíně chodí chlap jako hora. Manžel záletnice. Na hodinkách demonstruje, kolik hodin, minut a vteřin jeho paní nakupuje rukavice. Mává pistolí: Tady se bude střílet. Čičvákova mechanika smíchu se rozbíhá.
Čičvákova mechanika smíchu se rozbíhá. Foto NdB
Zdí se dá proskakovat, po jejím břitu procházet. Ozývá se hlahol svatebčanů. Fadinárův strýček Vezinet je svatebčan robustní, usměvavý a hluchý. Mele nesmysly. Nevěsta nechápavě zírá, jako by nerozuměla, a jejího otce tlačí boty. Na hlavě má hučku z růžiček a v rukou květináč s myrtou. Je zahradník. Majetný a vznětlivý. Nevěsta občas hýkne. To když ji do zad bodne ve svatební róbě zapomenutý špendlík. Okamžitě se na ni milostně sápe úlisný bratranec Bobin.
Tempo inscenace je závratné, výkony herců artistní. Foto NdB
Tempo inscenace je závratné, výkony herců artistní. Akrobacie se mísí se zpěvem. Stále je na co koukat. Ženich Fadinard usilovně shání nový klobouk. Proskáče se k modistce. Je jat do vlasových tenat.
Výbuchy smíchu tlumí ochranné roušky. Některé scény jsou na potlesk, ale ten se neozývá.
Výtečný je pantomimicko-dadaistický výstup strážníků s účetním Tardiveaur. Působí jako milé zastavení v chvátajícím nadělení. Monolog nevěsty Helenky, k překvapení mluvený plynnou švédštinou, je nejpůsobivějším gagem představení. Na hraně vkusu je však dlouhý obraz v bytu žárlivého, manželkou podváděného Beaupertuise, kdy se ve vaničce omývají ruce, nohy mnohých, dokonce i jedna zadnice. A posléze se v ní osvěžují i obličeje dvou rozvášněných aktérů…
Pak už se aktéři rozpustilé frašky vezli v maketě tramvaje. Foto NdB
Zazněl úryvek Gershwinova It Ain´t Necessarily i kousíček z Bohemian Rhapsody od Queenů. A srandy byl konec. Pak už se aktéři rozpustilé frašky vezli v maketě tramvaje, spoutáni nebdělou policií, a zpívali veselou píseň. Potleskem je odměnilo rouškami zkázněné obecenstvo.
Mab řekla: Vtipná inscenace, smála jsem se i pobavila. Představení do nepohody. Více takových…
Spěchal jsem domů. Na smích jsem neměl pomyšlení. Kombinace léčiv se švestkami může být zrádná.
Mab volala: Nevěsta pije vodku, sype si na ruku cukr, ve druhé má citron a vůbec ničemu nerozumí…
Skvělé…, odpovídám a vstupuji do tramvaje.
Brno – Komín, 8. 10. 2020
Národní divadlo Brno – Eugène Labiche: Slaměný klobouk. Překlad: Michal Lázňovský, úprava: Martin Čičvák, režie: Martin Čičvák, dramaturgie: Hana Hložková, scéna: Tom Ciller, kostýmy: Nina Stillmark, hudba: Emil Machain, pohybová spolupráce: Ladislav Cmorej, hudební spolupráce: Petr Svozílek, asistent režie: Michal Moravec, pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Premiéra 6. 10 2020 v Mahenově divadle v Brně.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 600)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
