Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 601)

Je podzimně. Prší. Bílá věž komínského kostela se topí v mlžném chladu. Zabalený do svetříků pospávám, zdá se mi o nedávném vedru.

Do snění povídá múza Mab: Nevyužil jste pozvání na 16. ročník mezinárodního varhanního festivalu Zdeňka Pololáníka, který vyvrcholil 10. října v České Třebové v kostele svatého Jakuba závěrečným koncertem věnovaným patronu a jubilantu Zdeňku Pololáníkovi. Byly uvedeny jeho skladby Te Deum, varhanní Sonáta bravura a jiné.

Já vím. Pozván jsem byl i na skladatelův festival do Tišnova. Kvůli rozvernostem doby rouškové jsem nemohl ani jeden z nich navštívit. Kdyby se koncerty konaly v Brně, snad by mi to situace dovolila.

Múza se zachmuřila a pak pravila: V encyklopedii se uvádí – Zdeněk Pololáník je skladatel, varhaník a pedagog působící v Ostrovačicích u Brna.

Ano, to je historická pravda. Měl jsem čest jeho venkovskou tvrz, tedy rodinný dům, navštívit. Na své hudební začátky vzpomínal: „Hudba se mi líbila od malička. Všimli si toho rodiče, hlavně tatínek, který mi umožnil od pěti let hrát na housle.“ Vyprávěl mi o studiích hry na varhany a skladby na brněnské konzervatoři i o přijetí ke studiu skladby na Janáčkově akademii múzických umění. Již během studia zaujal zcela mimořádným skladatelským talentem, spojujícím bohatou a osobitou hudební invenci s vyspělou kompoziční technikou a působivou instrumentací. Požíval mezi studenty úctu. Měli jsme s hudebníky společné semináře. U klavíru se střídali muzikanti, hráli úryvky z kompozic a dohadovali se, jakou notu, tempo nebo takt zvolit. Postával nad nimi usměvavý mladý muž. Koukal a poslouchal. Zeptal jsem se Jirky Štědroně, kdopak je ten šafář? Tiše odpověděl, vole, skladatel, symfonik Zdeněk Pololáník…

Múza se usmála. Vím, vím. Měl jste oči navrch hlavy a to skladatele zaujalo. Stal jste se jeho chráněncem.

Asi ano. Dlouho jsem o tom nevěděl. Vídal jsem ho v hledištích při generálkách. V Mahenově divadle i na Výstavišti. Mám rád jeho hudbu, laskavý tón jeho hlasu, vážím si jeho přátelství.  Pro inscenaci Romea a Julie, ve které jsem hrál Romea, napsal muziku skvostnou, až velebnou. Ležel jsem na katafalku a zdálo se mi, že slyším chvění andělských křídel. Dětičky pod jejím dojmem odcházely z divadla jako beránci. Se Zdeňkem jsme se potkávali na brněnských ulicích. On usměvavý, já zachmuřený. Vyprávěl příběhy, hovořil o hudbě i o tom, jak si zahrál v Luhačovicích dirigujícího Janáčka a jak v konečném sestřihu scéna z filmu zmizela. Když jsem ho požádal, zkomponoval znělku pro mezinárodní studentský festival.

Vím, byla jsem u toho, řekla múza a pak pokračovala: V šedesátých letech byl členem avantgardní brněnské skladatelské Skupiny A –  Jan Novák, Alois Piňos, Josef Berg a Miloslav Ištván. Složil jednu z prvních elektronických skladeb v tehdejším Československu. O tom mi jednou řekl: „Nikdy jsem nechtěl být modernistou, psal jsem si svou muziku, která zajímala interprety a posluchače. Žádný tvůrčí program jsme neměli. Scházeli jsme se, a hudbu skládali každý po svém.“

A pokračoval jsem: Dlouhá léta působil v Ostrovačicích jako ředitel kůru a varhaník, varhaníkem byl po sametovém zlomu v katedrále sv. Petra a Pavla. Když mi bylo ouvej, chodil jsem tam posedět a poslouchat. Někdy vyprávěl o své paní. S úctou a obdivem. Zrovna jako o jejím bratru Arne Linkovi, geniálním improvizátorovi, který na klavír dokázal imitovat hudební styly všech proslulých skladatelů. Pro Jirešův film Lev s bílou hřívou nahrál Janáčkovo vzrušené klavírní vystoupení, které mistr na přání paní Kamily podstoupil v Luhačovicích, ve Slovácké krčmě.

Encyklopedie uvádí, řekla Mab, že skladatelskou tvorbu Zdeňka Pololáníka lze rozdělit do tří výrazných oblastí. Především jde o hudbu koncertní a hudebně dramatickou.

Začal jsem znovu vzpomínat: Státní divadlo uvedlo v roce 1982 premiéru baletu Pierot v choreografii Daniela Wiesnera. Titulní roli tančil skvěle Igor Vejsada. Viděl jsem o pět let později i balet Paní mezi stíny, který nastudoval Luboš Ogoun. Námět napsala Eugenie Dufková, roli Němcové alternovaly Ludmila Ogounová a Libuše Ovsová. Dirigoval Jan Zbavitel. A díky Zdeňkovu umění řídit auto jsem v atriu litomyšlského zámku viděl festivalové provedení opery, spíše oratoria na biblický námět, Noc plná světla. Pan autor zářil…

Vím, pamatuji si vás, řekla múza. A pokračovala: Dále jde o hudbu duchovní, kde stojí za zmínku oratorium Píseň písní pro velký sbor, orchestr a sólisty.

Několik koncertů jeho malebné chrámové hudby jsem vyslechl v brněnských kostelích, bazilice i v katedrále. Vždy to byl zážitek, odpověděl jsem.

Byla jsem tam s vámi, řekla Mab. A v neposlední řadě pak jde o hudbu k filmům, činohrám, pro rozhlas a televizi.A teď citace historické hořkosti: V konkursním řízení na místo odborného asistenta katedry skladby a dirigování Hudební fakulty JAMU v roce 1990 nebyl skladatel Pololáník vybrán. Nicméně na výzvu rektorky JAMU Aleny Veselé v letech 1990 – 1995 učil na JAMU obory duchovní hudba, scénická a filmová hudba a založil tam první Kabinet duchovní hudby u nás. Habilitace na docenta skladby mu nebyla umožněna pro údajný nedostatek pedagogické praxe.

Zamyslel jsem se: Múzo, něco málo o tom vím. Dějinný zlom dal do pohybu vášně. Po schodech školy běhali studenti, pedagogové, kumštýři. Nahoru i dolů. Bojovalo se o post rektora, o budoucnost školy. Nastávalo stěhování duší. Jedna se hodila, druhá méně, jiná se nehodila vůbec. Pro nové funkcionáře vyvstala otázka svědomí, co s ním…

Pamatuji, poletovala jsem mezi vámi, řekla Mab.

Vždycky nás zaskočí nějaká doba, ale jemu jako by se vyhnula. Nebylo snadné žít „na volné noze“, ale on takový způsob volil, potřeboval alespoň iluzi svobody. Není známo, že by nějakou práci odřekl. A nikdy si nestěžoval.

Brno – Komín, 28. 9. 2020

P. S. Hudební skladatel a varhaník Zdeněk Pololáník se zítra 25. října dožívá 85 let.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 24. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 601)

1. Milena Michaela Orsi

   

   Gratuluji panu Pololáníkovi
   z celého srdce k narozeninám a přeju mu zdraví, štěstí a pohodu.
   P. S. Mám technickou připomínku – scénář k Paní mezi stíny napsal Zdeněk Kaloč, který v článku není zmíněn.

   25.02.2023 (0.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ