Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 605)
Je to bídná doba. Kamarádi umírají, jejich pohřby jsou skrovné a neveřejné.
Ve středu 4. listopadu zemřel herec Městského divadla Brno Jan Kučera. Znali jsme se od studentských let. To se ještě jmenoval Jan Heger. Hráli jsme v inscenaci hry Petera Karvaše Antigona a ti druzí.
Usměvavý, ukázněný, vždy pečlivě připravený, plnil okamžitě přání režisérky Loly Skrbkové. Ta mi dávala Honzu za vzor. Student Heger má roli jen o několika málo větičkách, ale jeho slova dolétnou až do posledních řad divadla, říkávala.
Nedlouho poté jsme se setkali na jevišti legendárního divadla na brněnském Výstavišti. Stále usměvavý, nikam se nederoucí, skvělý kolega, si v té době změnil své příjmení, aby je odlišil od stejně se jmenujícího staršího kolegy Mojmíra. Když pak bylo Divadlo Julia Fučíka zrušeno, přešel do souboru Divadla bratří Mrštíků již jako Jan Kučera.
Pro nikoho z mládežnického divadla to nebylo nejšťastnější období. Začlenění do dobře sestaveného hereckého kádru zájezdového divadla se všem nepodařilo. Usměvavý Jan však byl trpělivý a vytrvalý. Hrál, co bylo třeba, nestěžoval si, pozvolna získával přízeň a stal se stálicí souboru.
Poté se naše herecké putování rozdělilo. Jan, zůstal „svému“ divadlu věrný až do konce života.
Stále ho vidím s bělostným porostem řídkých vousů na tváři. A slyším hlas profesorky Skrbkové: Jeho slova vždy dolétla až do posledních řad.
Brno – Komín, 5. 11. 2020
///
Více na i-DN zde: Zemřel Jan Kučera
…
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 605)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)