Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 612)
Jiří Honzírek, skromný, přemýšlivý režisér, zakladatel a šéf Divadla Feste, umí dělat takzvané chudé divadlo. Objevuje podivuhodné texty a dokáže je inscenovat v nedivadelních prostorách. Tře bídu z nouzí. Umí stavět dekorace, divácká sezení, ovládá tajemství svícení i ozvučení. Jeho velkou předností je tichá a nenápadná práce s herci. Sleduji jeho tvorbu mnoho let. Dokonce jsem měl možnost pod jeho režijním vedením si zahrát.
V době strachem z virové pandemie ochrnutého světa se nevzdává. Vymýšlí, a hledá možnosti. Učí sebe i své bližní novým technologiím.
Dostalo se mi pozvání na cyklus monologů vysílaných do éteru nazvaný Světlý chvilky: Je to ohromný, dobrodružný a jeden z největších punků, co jsme kdy dělali. Celé to potom ve finále vypadá docela primitivně, ale na přípravě pracuje celkem 8 lidí, takže každý stream zaměstnává celé divadlo jako u běžné reprízy. Prozkoumáváme úplně nové teritorium a vše je nejvíc lowcost, protože peněz moc není. Používáme k přenosu ten nejprofláknutější zoom a zjišťujeme, co to vlastně umí. Máme každý čtvrtek živý kontakt s diváky a jsme fakt šťastní, když počet „zhlédnutí“ přibývá. A tak bych vás rád pozval…
Nějak si se svým počítačem nerozumím. Na čtvrtková živá vysílání jsem se nedostal. Teprve při včerejším nočním pokusu jsem byl úspěšný. Zhlédl jsem záznam třetího dílu, rekonstrukce projevu Moniky Lewinské z roku 2015 v podání Lucie Ingrové.
Záznam Světlý chvilky zahájila dlouhá hudební introdukce.
Tok pochmurné meditativní skladby narušila šepotem múza Mab: Byl to tehdy skandál, který v počátcích internetu a sociálních sítí zachvátil svět. Dvaadvacetiletá stážistka Monika Lewinská se zamilovala do svého šéfa, prezidenta USA Billa Clintona a ve slavné oválné pracovně mu projevovala intimní náklonnost.
Vzpomínám si. Dostávalo se jí hanlivých přívlastků, nejmírnější zněla děvka, coura…
Přesně tak, šeptala Mab do hudby. Byla vyslýchána, obviňována, napadána, vyhozena z práce, procházela peklem. Po sedmnácti letech se rozhodla vrátit na scénu a před kamerami o svém příběhu veřejně mluvit. Časopis Týden titulkoval článek o jejím návratu Comeback národní coury, královna blowjobu bez jobu…
Tok hudby ustal. Pan principál představil herečku Lucii Ingrovou: Vystudovala obor herectví na Divadelní fakultě JAMU, dva roky hrála v Horáckém divadle Jihlava, pak se vrátila do Brna. V Divadle Feste zazářila v několika rolích…
Nastalo ticho. Velké číslice odkrajovaly čas. Pak se před kamerou zjevila krásná tvář poněkud nervózní Moniky Lewinské. Smutek a odhodlání jí vyzařovaly z očí. Její ústa hovořila o drsných praktikách kyberšikany, o beznaději dnů a nocí, ve kterých pomýšlela na sebevraždu…
Vyprávěla o necitelnosti lidí, připomněla případy, ve kterých média chtivá senzací bezohledně zveřejňují choulostivé intimity následně přinášející lidské tragédie. Uvedla případ studenta, kterého zachytila kamera lovce senzací při pohlavním styku s přítelem. Po skandalizaci v tisku student skočil z mostu. Ponížení zmáhá soucit. Ponížení zmáhá soucit, opakuje Lewinská. Buďme k sobě ohleduplnější…
Představitelka Lewinské Lucie Ingrová je naplněna hořkostí. Přesvědčivě vypovídá životní příběh Moniky, jako by šlo o zkušenost její.
Do streamu se vloudí i chybičky. Na obraze blonďaté tváře se zjevuje tmavá skvrna. Kamera hledá lepší záběr, aby ji odstranila. Stává se bludnou. Oduševnělá tvář herečky putuje monitorem zleva doprava, nahoru, dolů a narušuje tempo mluvního projevu. Leč černá skvrna nemizí…
Mab šeptá: Dovedu si představit muka kameramana, herečky i pana principála. Tohle bychom snad ani nemuseli v mudrování uvádět…
Proč? Nasazení a statečnost tvůrců jsou hodny obdivu. A pravdou nelze skutečné umělce zarmoutit. Peter Scherhaufer říkával: „No co, došlo k zvládnutí vzpoury rekvizit a materiálu. To ke kumštu patří…“
Múza dodala: Závěr monologu Moniky Lewinské byl díky hereckému výkonu Lucie Ingrové výtečný.
Pak se odmlčela, ale pochvíli řekla: Výzva Divadla Feste by neměla zapadnout: „Náš cyklus uvádí výjimečné proslovy, řeči. Stále hledáme další a další, takže klidně pošlete impuls, budeme rádi. Cítíme se poslední měsíce zahrnuti tak nesmyslnou a podivnou komunikací směrem od politiků a médií k veřejnosti, že prostě hledáme souvislé řeči, silné osudy, souvislosti. Lewinská spojuje několik výrazných fenoménů moderní doby spojených s internetem, sociálními sítěmi, ale také hanbou, ponížením. Její osud je již malinko archivní, ale to, co z toho byla schopna vytáhnout pro ostatní lidi a sdílet, je neuvěřitelné a výjimečně silné.“
Divadlo Feste, Brno – Světlý chvilky.
Díl 3: 12. 11. ve 20.30: Lucie Ingrová jako Monica Lewinská. Koncept: Jiří Honzírek, hudba: Matěj Kotouček, grafika: Matěj Málek, produkce: Kristýna Břečková, Vanda Klestilová.
Brno – Komín, 20. 11. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 612)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)