Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 615)
Kdyby nemrzlo, myslel bych, že jde o jarní únavu. Stále spím nebo pospávám. Čas bdění a snů rozeznávám stěží…
Často mě straší múza, či někdo… Huhuhů a hů, proč ta sova tolik houkala, hů a hů a hů…
Dnes k ránu, v mlze, pravil někdo neznámý: Ten svět s kovidem těžko pochopit. Asi spiknutí elit, biologická válka, nebo co…
Uhlazený mužíček šeptá: Oligarcha je komunista a jeho vláda levicová.
Pak se valí chuchvalce mlhy.
Múza veršuje: V Kocourkově tam se mají, tam i vrány cvrlikají…
Beru z knihovny knížku. Na první stránce čtu: S trvalým přáním „Zlomte vaz“ Miloš Rejnuš 30. 5. 1963
Utíkám, běžím… Zakopávám o nohu šišlajícího Petra Pelcra: Kam chvátáš Štipko, nechvátej.
V mlze dobíhám na jeviště Divadla Julia Fučíka, pan Dorek si uplivne, zase pozdě, kandrdas nevycválaný…
Sedám na židli. Profesorka Skrbková mnou třese: Jardo nespi, jsi u státní zkoušky… Oponent Rejnuš kroutí hlavou. Je toho na chlapce moc… Necháme to na později, povídá předseda Šrůtka.
Polykám mlhu…
Zeptal jsem se: Milá paní doktor, znala jste Miloše Rejnuše?
Čtu odpověď.
Ad Miloš Rejnuš
Za tragických okolností opustil brněnský kulturní život kritik, historik a dramatik Miloš Rejnuš.
13. září 1964 došlo na silnici Brno-Jihlava mezi obcemi Říčky a Domášov k srážce dvou osobních vozů, při které Rejnuš podlehl zranění.
Zemřel ve službě divadlu. Jel do Jihlavy na premiéru Sokolovského inscenace Evžena Oněgina.
Spisovatelskou dráhu začínal povídkami, pak následovala rozhlasová pásma, v nich se tříbil Rejnušův smysl pro výstavbu dramatické situace a rozvíjel jeho plastický dialog. Svými rozhlasovými dramaty přispěl zásadně k renesanci české rozhlasové hry. Byl si vědom toho, že napsat vyvážený dialog pro rozhlasovou hru je stejně obtížné jako napsat dialog pro jeviště.
Údobí, v němž vznikala poslední dramata Miloše Rejnuše, Ovidiův návrat, Běsi a Urhamlet, je období hledání… Favorizovaným autorem tehdejší dramaturgie činohry Státního divadla byl Bertolt Brecht, ale bylo zřejmo, že divadlo nevystačí s brechtovskou dramatikou, a rozhodlo se vytvořit okruh nových autorů. Spolupráce s dramaturgem Bořivojem Srbou však nevedla k realizaci žádné z her, na nichž Rejnuš pracoval (Ovidiův návrat uvedlo Divadlo bratří Mrštíků). Činohra nerealizovala ani dramatizaci Dostojevského Běsů, ani Urhamleta. Rejnuš vnitřně tíhl k dramatu čechovovskému.
Postupem času se v něm ustálila myšlenka trilogie her, která měla vycházet ze tří historických údobí (Rejnuš byl poeta doctus, takřka všechny jeho hry měly literární inspiraci, historik-mediavelista, asistent na katedře historie vedené profesorem Macůrkem (do doby, než pro názorové křesťanské přesvědčení musel katedru opustit). První hra trilogie byla Smrt obchodního cestujícího II, druhý díl měl tvořit Urhamlet, třetí mělo být téma antické, látku k němu teprve hledal.
Avšak: jakmile se Sokolovský zotavil z těžké havárie, začal se zabývat jinými plány. O žádnou Rejnušovu hru neměl zájem. V sezóně 1966-67 z Brna odešel a celé vedení činohry se změnilo.
Napsala jsem disertační práci na téma Miloš Rejnuš dramatik, kde jsem zejména podrobila kritice adaptaci Urhamleta Václava Renče, neboť Královské vraždění (jak svou adaptaci nazval) je zcela jiná hra. Je to Renčova hra nemající s Rejnušovým Urhamletem nic společného.
Eugenie Dufková
Dočetl jsem. Nevím, zda sním, nebo bdím.
Doufám však, že ještě žiji…
Brno – Komín, 2. 12. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 615)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eugenie Dufková
Musím poděkovat
autorovi a redakci za ozvuk dávných událostí, jež neprávem a navždycky ublížily talentu a životu dramatika hned na začátku jeho umělecké cesty.
12.12.2020 (7.59), Trvalý odkaz komentáře,
,Zdeněk Pololáník
Článek o Miloši Rejnušovi
mi připomněl krásnou spolupráci na realizaci jeho děl, kde jsem se podílel svou kompozici hudby. Jako autor se účastnil nahrávky a „nasazení“ hudby k jeho rozhlasové hře ve studiu brněnského rozhlasu. Pro mne to byly první hudby rozhlasových her. Vzpomínám na jeho povzbudivý úsměv, který beze slova vyjádřil spokojenost, když nahrávku již ve spojení se slovem uslyšel a mne potěšil, že autor textu je spokojen.
S Hamletem, Urhamletem jsem se dostal díky pozvání režiséra Karla Nováka až do Chebu. Hra předznamenala děj Hamleta. A obě se hrály ve dvou dnech. Jednu z hlavních rolí hrál režisér Novák sám. Byla to doba: když jsem se podivil, že ho vidím na scéně jako herce, říkal, že se musí udržovat, kdyby mu režírovat zakázali, a vypravoval mi, jak doma uschovával díla Václava Renče po dobu jeho pobytu ve vězení.
Po Rejnušově tragické smrti se ujal jeho nedokončeného díla jemu blízký Renč…
12.12.2020 (19.07), Trvalý odkaz komentáře,
,