Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 621)

Jsou Vánoce, sníh nevidět, koledníci nepřicházejí.

Múza pravila: Kuk, všechno spí, sám jen bdí. Pěstoun Josef s Mátí Boží u děťátka v prostém loži… Pokoj lidem dobré vůle.

Mab začala zpívat: Tichá noc, svatá noc…

Blikla televize. Z obrazovky hovoří šarmantní dáma: Nacházíme se u studánky, kde anděl zvěstoval Panně Marii, že ji navštíví Duch svatý a ona počne…

Kol zábradlí u vyvěrajícího pramene se tísní zástupy. Dáma říká: Díváme se na místo vzniku víry v ideu křesťanského náboženství.

Dáma kráčí pouštní krajinou. Medituje: Možná tomu bylo tak, že dívenka Marie otěhotněla za „svobodna“ a její mamka ze zoufalství, aby uchránila dceru před ukamenováním, vymyslela příběh s nadpřirozeným duchem. Nevím. Ale pospěšme dál.

Dáma se usmívá, ukazuje paží: Tudy možná prchala Marie s Josefem před Herodovým příkazem vyvraždit novorozeňátka, protože dle proroctví se měl narodit král Vykupitel…

Dáma je sympatická blondýna. Jede autem. Upravuje si účes. Stále hovoří: Vjíždíme do Betléma. Zde stál chlév, ve kterém Panna Marie porodila. Na nebi plála ohnivá vlasatice. Hvězda betlémská. Dnes tady létají letadla…

Dáma je sám žert a úsměv. Její svršky jsou obměňovány. Prozrazují vkus moderní ženy. Blondýna informacemi neskrblí: Ejhle, Nazaret. Tady se Ježíš učil tesařině a s Josefem v potu tváří provozovali živnost. Synagoga, kde kázal syn Boží Ježíš a z jurodivého člověka vymítal ďábla.

Na obrazovce se vlní vodní hladina. Usměvavá dáma komentuje: Bájné Galilejské jezero. Zde chodil Ježíš po vodě. Rybáři to zkusili také, a málem utonuli. Stali se z nich učedníci jeho. Hle ryba, erbovní znak křesťanství…

Povídává dáma je ve formě. Pobíhá, ukazuje, povídá si s lidmi. Její slovní zásoba, zrovna jako energie, se zdají být nevyčerpatelnými: V Káni galilejské proměnil Ježíš vodu na víno. Z celého světa sem jezdí lidé a kupují zázračné víno v naději, že je vínem opravdu zázračným. Hříšná Maří Magdalena, ta, která Ježíši omyla nohy olivovým olejem a poté osušila svými vlasy, pocházela z města Magdaly. Stala se ženou biblickou. Doprovázela Ježíše na Golgotu, byla přítomna jeho ukřižování i uložení těla Páně do kamenného hrobu. Zvěstovala apoštolům Ježíšovo z mrtvýchvstání. V apokryfech se psalo, že byla jeho manželkou…

Nikdy jsem ve Svaté zemi nebyl, mám ústa dokořán.

Blonďatá dáma skotačí mezi vykopávkami, torzy paláců i chrámů, navštěvuje lázně římské i turecké, koupá se v horkých pramenech. V římském amfiteátru hraje antickou Médeu. Chválí urostlé chlapy i pohybovou a fyzickou zdatnost Izraelců připravených kdykoliv bránit svou vlast se zbraní v ruce. S úsměvem poznamenává, že všichni, i ženy, mají povinnou základní vojenskou službu.

 Dáma se ponoří do prohlubně minerálního vřídla. Zubí se. Řekne: Na shledanou!

A múza zhasne obrazovku.

Jsem sám.

Nevoní purpura. Venku nenapadl sníh. Nikdo nechystá štědrovečerní večeři.

Jsou Vánoce roku dva tisíce dvacet.

Brno – Komín, 19. 12. 2020 

Psáno pod dojmem filmové reportáže Veroniky Žilkové – Stropnické Křížem krážem Izraelem vysílané Českou televizí (zde).

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. prosince 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 621)

1. Petr Feyfar

   

   Přemýšlím,
   kde se nachází ona studánka, u níž „anděl zvěstoval Panně Marii, že ji navštíví Duch svatý a ona počne… “ (alespoň podle sympatické dámy). Podle mých informací (a shodují se v tom i s evangeliem sv. Lukáše 1,26-38) Marie žila zasnoubena s Josefem v Nazarethu. Tam v kostele (zúčastnil jsem se v něm hezké mše arabských křesťanů) je kousíček od oltáře místnost, nebo chcete-li kaple, na jejímž místě – alespoň, jak jsem se to dozvěděl já – se panně Marii zjevil archanděl Gabriel a zvěstoval jí: „Došla jsi milosti u Boha. Počneš a porodíš syna…“ (Lukáš). Spekulace o tom, že byl Ježíš nemanželský syn, jsou v teologii celkem běžné – svého času jsem o tom slyšel hovořit např. významnou teoložku prof. Utu Ranke-Heinemann (dceru jednoho z německých poválečných prezidentů) – cituji z Wikipedie, na konci citátu je úvaha prof. Ratzingera, tedy pozdějšího papeže Benedicta: „Viele Juden sind umgebracht worden, weil sie nicht an die Jungfrauengeburt glauben konnten. Und ich kann das auch nicht“, entzog ihr der Essener Bischof Franz Hengsbach am 15. Juni 1987 die Lehrbefugnis für katholische Theologie.
   In ihrer Auffassung, dass die Jungfrauengeburt nicht biologisch, sondern theologisch zu verstehen sei, sah Ranke-Heinemann sich durch Aussagen der Theologen Karl Rahner und Joseph Ratzinger bestätigt und berief sich auf diese in der Fernsehsendung des West-3-Magazins „Gott und die Welt“, Thema: Jungfrauengeburt, am 13. Juni 1987. Sie verwies auf Rahners Bezeichnung der Jungfrauengeburt als legendären Midrasch[6] und auf folgende Passage aus Ratzingers Buch Einführung in das Christentum:[7]
   „Die Gottessohnschaft Jesu beruht nach kirchlichem Glauben nicht darauf, daß Jesus keinen menschlichen Vater hatte; die Lehre vom Gottsein Jesu würde nicht angetastet, wenn Jesus aus einer normalen menschlichen Ehe hervorgegangen wäre. Denn die Gottessohnschaft, von der der Glaube spricht, ist kein biologisches, sondern ein ontologisches Faktum; kein Vorgang in der Zeit, sondern in Gottes Ewigkeit.“
   P.S. Mohu přiložit fotografie z místa.

   31.12.2020 (0.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ