Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 625)
Sváteční porci instantní nudlové polévky máte za sebou. Co si dáte teď? Doporučuji načít soudek se vzpomínkami na minulost, řekla múza Mab.
Zavřete oči, přenesu vás do Márnice, divadelního prostoru, který jste důvěrně znal. Divadlo Petra Bezruče zde uvedlo 16. listopadu 2013 jednoaktové drama Václava Havla Audience. Záznam inscenace nyní vyslalo do éteru. Tak se koukněte… Jste v márnici, obraz se zaostřuje…
Plechová skříň, pohovka, nad ní budovatelská nástěnka, pak umakartový stůl a na něm pivní láhve, půllitry a opilá hlava šéfa, soudruha Sládka.
Do chrápání vyhrává rozhlas po drátě: Ane, ane, anekdoty, ty má každý rád.
Ane, ane, anekdoty, ty má každý rád. Repro DPB
Ruda Stolař, komik z doby raz dva, exceluje. Ane, ane, anekdoty, ty má každý rád… Přijde pán k doktorovi, můžete mi dát klystýr? Nemůžu, jsem doktor filosofie… Ane, anekdoty, dovedou rozesmát…
Zaklepání. Sládek se lekne. Je tělnatý. Očička v tučné tváři nechápavě mžourají. Otvírákem odstraní z láhve zátku. Naleje do sklenice pivo, zapálí si cigaretu a řekne: Dále.
Do márnice vstupuje muž. Téměř bezvlasý, nenápadný hubeňour: Jmenuji se Vaněk, měl jsem za vámi přijít.
Jmenuji se Vaněk, měl jsem za vámi přijít… Foto Tomáš Ruta
Sládek zpozorní: Posaďte se. Kouleli jste?
Ano, přikulovali, odpoví hubeňour.
Sládek naleje do půllitru pivo: Napijte se.
Nejsem zvyklý.
To nic, zvyknete si…
Sládek je muž obézní a nešťastný. Foto Tomáš Ruta
Sládek je muž obézní a nešťastný. Má na krku morální škraloup. Měl být sládkem v pardubickém velkopivovaru, ale prodal na černo várku ležáku, a tak ho šoupli sem, do zapadákova.
Tlusťoch zamíří na Vaňka ukazováček: Pozor, máte štěstí, že jsem tady já. Být na mém místě jiný… Lidé jsou svině…
Máte kvůli mně problém?, zeptá se Vaněk.
Sládek řekne: Pardon, a odvalí se úzkými dveřmi za úlevou.
Dělá, že právě dopil… Foto Tomáš Ruta
Vaněk vyleje z půllitru pivo do kbelíku. Z popelníku vezme cigaretu, lačně z ní popotáhne a spěšně se vrátí na židli. Dělá, že právě dopil…
Sládek se rozvalí na pohovce. Snad aby si byl s podřízeným blíž. Bystrým okem zjistí, že mu bylo manipulováno s cigaretou. Zamáčkne ji a zapálí si jinou. Řekne: Nebuďte smutnej.
Já nejsem smutný, konstatuje Vaněk.
S tím ptákem, no, s Kohoutem, byste se nemusel stýkat. Foto Petr Hrubeš
Sládek nabádá: S tím ptákem, no, s Kohoutem, byste se nemusel stýkat.
Vaněk odsekne: Já se mohu stýkat s kým chci.
Tlusťoch si dlaní urovná účes: Samozřejmě, na to máte právo…
Nalije do půllitrů pivo a zadívá se na Vaňka: Napijte se.
Ten odmítne: Nejsem zvyklý.
Sládek je neodbytný: Jen se napijte.
Musím už jít. Čekají na mě… Foto Ondřej Němec
Vaňkovi je to nepříjemné. Řekne: Musím už jít. Čekají na mě.
Sládek, je sládek, holedbá se svou mocí.
Jen seďte, jste u mne. A pardon, vzdálím se.
Audience má spád. Situace jsou přehledné, herci výteční, gagy rezonují. A zlákat spisovatele Vaňka ke spolupráci se soudruhu Sládkovi nevede.
Epilog představení je překvapivý. Foto Ondřej Němec
Epilog představení je překvapivý. Rozzářený Vaněk vběhne do pracovny, řekne: Nebuďte smutnej, a nabídne Sládkovi americké cigarety. Z přinesené láhve nalije do sklenic červené víno. Pánové se na sebe usmívají a popíjejí. Zpívá jim k tomu Waldemar Matuška píseň o líbezné zemi české.
Slovo líbezná se několikrát opakuje, až náhle utne, a je konec.
Diváci vstávají, aplaudují, herci se děkují.
Mab se ptá: Starý pane, tak jak?
Príma, velká spokojenost.
Vybavila se mi legendární televizní inscenace, ve které excelovali herci Josef Abrhám a Pavel Landovský. Měl jsem tehdy dojem, že Sládek je opilý skutečně. Myslel jsem, že to nedohrají. Byla to ovšem veliká legrace.
Norbert Lichý v roli Sládka podává mistrovský herecký výkon. Foto Tomáš Ruta
Sládek Norberta Lichého vymýšlí lsti. Se slamákem na hlavě a chrastivými rumba koulemi v rukou předvádí taneční pohyby, aby dal najevo, že je také umělec. Jeho mluva je zvláštní. Nepodstatná slova nesrozumitelně blekotá, důležité větičky vyslovuje zřetelně. Opilost je u něj jen lehkou špičkou, která časem přerůstá v řádnou opici. Má slídivé oči. Norbert Lichý v roli Sládka podává mistrovský herecký výkon.
Vaněk Jiřího Müllera je mužem kamenné tváře. Foto Tomáš Ruta
Vaněk Jiřího Müllera je mužem kamenné tváře. Umí pozorně naslouchat a bleskově řešit vzniklé situace. Dovede být dychtivým dobrákem i intrikující liškou. Výtečná práce, znamenitý herecký výkon.
Múza se ptá: A co režie Štěpána Pácla?
Nenápadná a přesná. Ostatně kvalitu režiséra lze hodnotit dle toho, jak mu hráli herci…
Pak ovšem byla Páclova režie výtečná, řekla Mab.
Ano, souhlasím…
Brno – Komín, 28. 12. 2020
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava – Václav Havel: Audience. Režie: Štěpán Pácl. Osoby a obsazení. Sládek – Norbert Lichý. Vaněk – Jiří Müller. Premiéra 16. listopadu 2013.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 625)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
