Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 627)
Múza Mab chtěla do Pardubic, pravila: Gočárův mlýn sice nemele, ale stojí. Už jsem si nazouval boty, když mě dostihla zpráva o skonu herce Ladislava Mrkvičky a podlomila mi kolena. Byl o pět měsíců mladší…
Alexander (Saša) Lichý (29. 8. 1925 Ostrava-Mariánské Hory – 31. 12. 1986 Ostrava) – dramatik a básník, v letech 1966-1971 ředitel Divadla Pera Bezruče v Ostravě. Foto archiv
Když mě v sedmašedesátém angažoval ředitel Saša Lichý do ostravského Divadla Petra Bezruče, přidělil mi byt v herecké ubytovně: Važ si toho, před tebou tam bydleli manželé, paní Špánková a pan Mrkvička. Šli do Hradce. Prý tam není smog. Jakoby tady nějaký byl…
Ostrava… Z nebes padaly saze a dýchat se dalo stěží. Otevřít okna bytu v dny, kdy Karolínka žhavila koks, se rovnalo pokusu o sebevraždu.
Divadlo Petra Bezruče, Ostrava. Foto Databáze divadel
Býval jsem smutný a vzpomínal na rajské smrady brněnské plynárny. Ředitel mě brával na procházky. Tlačíval před sebou kočárek s malým Norbertem, za ručičku vodil syna Alexandra a vyprávěl: Musíš vědět, kam chodit a kudy. Hlavně nekoukat do oblak. Ostrava je městem budoucnosti. Tomuhle tady se například říkalo Černá louka. Teď je tady zelený trávník s moderními skulpturami. Před sebou máš něco jako klády, jmenuje se to Venuše na rozcestí. A po pravé ruce teče černá Ostravice. I tu její vodu jednou vybělíme. Možná…
Sovětské tanky rachotily po silnicích. Foto Ivan Sláma
Pak přišel srpen roku osmašedesátého a do Ostravy vtrhla vojska. Sovětské tanky rachotily po silnicích, popojížděly uličkami a na náměstí před radnicí se střílelo.
Nešťastný ředitel se s dětmi vydal na průzkumnou vycházku.
U Sýkorova mostu stály babky za baňatými káděmi. Nabízely kvašené okurky. Tři za pět korun. Zazněla kulometná dávka.
Ředitel řekl: Divná válka. Divná… Raději se vrátíme. Norbík by se mohl probudit.
Tlačil jsem kočárek a ředitel kousal kvašenou okurku. Tvář se mu křivila. Řekl: Chtělo by to víc kopru…
Co budeme dělat? Foto Ivana Sláma
Ředitel svolal poradu. Ve studené sklepní zkušebně, příznačně zvané „márnice“, hovořil o neomluvitelném, protiprávním přepadení republiky. Položil členům divadla otázku: Co budeme dělat?
Povstal herec, dlouholetý člen souboru, rozpřáhl ruce a zvolal: Pojďte za mnou. V Porubě dostaneme divadelní sál a ty nejlepší provozní podmínky. Budeme dělat pravou, levou avantgardu. Ředitel udiveně konstatoval: Existuje přece Divadlo Petra Bezruče…
Pak přijeli muži v bílých pláštích a odvezli vizionáře do blázince…
Bylo to u vás fajn, ale přece jenom máte tady ten smog… Foto archiv ArcelorMittar Ostrava
Získal jsem angažmá v Mahenově činohře a ostravský herecký byt po dvou letech opustil.
Řediteli jsem řekl: Bylo to u vás fajn, ale přece jenom, jak říkali manželé Mrkvičkovi, máte tady ten smog.
Múza Mab pravila: No dobře, ale kdypak pojedeme do krásně voňavých Pardubic…?
Brno – Komín, 30. 12. 2020
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 627)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Jan Grulich
DPB
jsem navštěvoval v letech 1963 – 1964 a potom v roce 1966. Paní Špánkovou a pana Mrkvičku jsem viděl v inscenacích tehdejšího DPB. Kačerova éra byla opravdu slavná a do divadla se chodilo jako do kostela. Je pravda, že ovzduší bylo tehdy příšerné, sám jsem byl dvakrát na pohotovosti, protože něco z nedaleké Karolinky mi padlo do oka. Ale to mi nezabránilo v návštěvě Ostravy a tohoto kultovního divadla, které mne hodně názorově ovlivnilo v dalším vnímání divadla. I přes hroznou dobu to byla skvělá divadelní éra, z které tedy, opakuji, těžím dodnes.
Jan Grulich
10.01.2021 (22.43), , Trvalý odkaz komentáře,