Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 640) – Divadelní noviny
Divadelní noviny Aktuální vydání 3/2025

Kulturní měsíčník pro divadlo a jiné umělecké obory

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

3/2025

ročník 34
27. 3. 2025
Můj profil

Divadelní noviny > Blogy Kontext

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 640)

S múzou za zády jsem se vydal online cestičkou mezi keře, do polí a luk. Sluníčko zářilo, povíval vánek. Nad řekou kvetly jehnědy. V travinách voněly bledule a žlutily se petrklíče. Zajíc, umělec, okusoval odrostlou hlávku kapusty do tvaru lidské lebky.

S múzou za zády jsem se vydal online cestičkou mezi keře, do polí a luk. Foto Mab

Urostlý chlapík, bývalý horník, sbíječkou narušoval ticho. Hloubil hrob. Povídá: Tuhle ten je dnes druhý. Do večera musím vyrubat ještě pět. Je nával…

Pak se ptá: Nechcete si předplatit? Vidím, že nechcete. Nevadí. Stejně beru jen akutní zakázky.

Pane, jestlipak jste četl Shakespearova Hamleta? Když jsem se rekvalifikoval, netušil jsem, že se z hrobnictví může stát až tolik výnosný kšeft.

Sluníčko zářilo, povíval vánek. Foto Mab

Skočil do jámy, lopatou vyhazoval kamení a zpíval: Jaro, léto, podzim, zima, tři nepřátelé lidstva.

Múza křičí: Čtyři!

Hrobník řve: Je to možný, na počty jsem nikdy moc nebyl

Nad hřbitov vylétne hejno vran. Krákají.

Múza šeptá: Obávám se, že všude bude vše jinak. Corona-virus převrátí svět na ruby. Už tady nikdy nebude to, co bývalo.

Jdu po hrázi říčky. Klouzám blátem.

Smuteční vrby vytáhly pokroucené proutí z kalných vod a roní slzy. Foto Mab

Smuteční vrby vytáhly pokroucené proutí z kalných vod a roní slzy.  Lidské odpadky jim vlají z větví jako fábory. U hřiště jsou sroubené lavice a svačinový stůl.

Zdráhám se usednout. Přede mnou tady byli lidé. Zanechali na stole prázdné láhve od alkoholu a o dřevěné hrany odpočívadla si otřeli bahno z bot…

Zdráhám se usednout. Přede mnou tady byli lidé. Foto Mab

Po železničním náspu chrčí rychlovlak.

Múza se směje: Kolik vozů má? Jen dva. Náhle dodá: Pojedeme do Pardubic! U bílého koníčka si dáme kafé.

Tomu se směji já: V Římě žil politik, Cató se jmenoval. Každou svou řeč, ať mluvil o čemkoli, končil větou „Karthago esse defendam“ (Kartágo musí být zničeno). Když vojska jiných Kartágo zničila, zemřel, neboť dosáhl cíle.

Hrází prošel kouřící vandrák. Odplivl si a řekl: Dobře bylo, dokud bylo jenom zle…

Rozbolely mě nohy. Sundal jsem si z tváře respirátor a múza pustila zprávy. Farizejové a farizejky vařili a pekli dort…

Brno – Komín, 25. 2. 2021 


Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 640)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*



Obsah,